Poezie
22. prosince 2010 v 22:20 | Dark Angel
Něco mezi filosofií a nerýmovaným veršem :-) Prostě duševní výplach citově narušené osobnosti před Vánoci...
***
Milý Ježíšku,
k Vánocům si přeji telegrafní drát
a Merlinův klobouk s králíčkem uvnitř.
Dále rovnoběžné šipky na terči,
bledého Krále s korunou z průsvitného zlata
a nakonec jednu hořko-sladkou lásku,
protože z té se skládá celý vesmír.
7. března 2010 v 17:29 | Dark Angel
***
Polib mé bledé rty,
Polib mou bílou kůži,
Než ukrátí mé dny
Nůž, jenž se v kůži noří.
Buď mnou nastokrát,
Pak já budu tebou
Vždyť máš mě tolik rád
A sny tolik zebou
Staň se mou hvězdou,
Nikdy nezapadej
Až mé líce zchladnou
Pak píseň mi pěj
Jsi moje Slunce
A já ti budu Večernicí
Půjdem spolu po obloze
My, blízcí i vzdálení.
10. února 2010 v 20:33 | Dark Angel
***
Stávám se bezesnou nocí
a zrcadlem bez odrazu
Jsem tonoucím bez pomoci
a havárií bez nárazu.
Toužím i v lhostejnosti
a spím bez fáze REM
Chci co nikdo nechce,
být nocí a přitom i dnem.
V podkově skrývám neštěstí
a v kříží pláču smíchem
Když bezcitní mě utěší,
pak řičím tichým křikem.
Mám ve dvou rukou čtyři další
a v očích cítím pachy světa
Ve stáří jsem čím dál mladší
a ve vteřině žiji léta.
23. dubna 2009 v 19:01 | Dark Angel
Poznámka: Člověka napadají různé věci, když se pozdě večer dívá z okna...
13. března 2009 v 22:16 | Dark Angel
Po dlouhé době jsem se vrátila i k poezii. Právě teď čtu Nový měsíc - druhý díl aktuálního bestselleru Stmívání. A postavy upírů mě inspirovaly k mé tradičně morbidní poezii.
Napište mi sem, jaké ve vás tahle báseň vyvolává pocity - ať vím, jestli jsem neminula cíl...
díky, Dark
25. ledna 2009 v 17:32 | Dark Angel
Poznámka: Součást slohové práce na téma "Život je jako kolotoč"
25. ledna 2009 v 17:31 | Dark Angel
Poznámka: Inspirováno Remem Lupinem takovým, jakého ho vidím já...
25. ledna 2009 v 17:30 | Dark Angel
V hávu kouřových spirál
A šatech rozostřených snů
Král na kytaru hrál
Šest nocí a sedm dnů
Vír tónů klesal do tmy
Králův úsměv rozpouštěl led
A jaro přišlo s tichem noci
Jen pro jeho radost a pro jeho zpěv
Bílé prsty na strunách
Hrály kouzla příštích let,
Poslední vločky na vlnách
Nezchladily jarní svět
Číše plné sladkých prokletí
Vkládal nám král do rukou
Vedl nás cestou fantazií
Pěšinou před nebem a za duhou
Sám pak stoupal k nočnímu nebi
Hudbu sfér zaslechl celý kraj,
Andělé jen pro něj pěli
Písně, jež otvírají Ráj
A král dál hrál píseň pomalou,
Tóny přání a přiopilých pocitů,
Hrál a tančil pod duhou
Šest nocí a sedm dnů...
25. ledna 2009 v 17:26 | Dark Angel
Poznámka: Vyznání lásky k městu, které mě okouzlilo jako žádné jiné předtím ani potom. Hastings a jeho tajemná nádhera...
25. ledna 2009 v 17:26 | Dark Angel
Poznámka: Ani nevím, kde jsem vzala motiv rudého měsíce, ale patřil do nějaké knihy. A mně se nádherně hodil k zakázané lásce mezi člověkem a tvorem z jiného světa... kupříkladu upírem...
25. ledna 2009 v 17:25 | Dark Angel
Poznámka: Jak asi může vypadat cesta přes řeku Styx? Člověk by měl zvážit své skutky... rozloučit se... a v míru opustit tento svět...
25. ledna 2009 v 17:23 | Dark Angel
Poznámka: Jestli jsem někdy prožila náročného Silvestra, tak to byl ten, po kterém vznikla tahle báseň. Myslím, že jsem tenkrát přežila jenom díky filmu od mého milovaného Tima Burtona...
25. ledna 2009 v 17:22 | Dark Angel
V černém kříži tvoje tvář
Sny jež nechceš opustit
Kdy otevřeš starý snář
A budeš se chtít navrátit?
Jak loď v bouři na moři
stále hledáš svoje místo
Teď oči chtěl bys otevřít
Nemůžeš, to je ti líto
Víčka pevně semknutá
A jak sníh bledou tvář
Pod křížem zem je mrazivá
A pod ní skryl jsi svoji zář.
25. ledna 2009 v 17:21 | Dark Angel
Poznámka: Tohle měla být inspirace pro jednu z mých povídek... Nadšení nějak opadlo, než jsem se k ní dostala...
25. ledna 2009 v 17:20 | Dark Angel
Když uléháš večer k spánku
Víčka těžká, vážnou tvář,
Chtěl bys slyšet mou pohádku,
Než hlava klesne na polštář?
Zavři oči, dej mi ruku
Vyjdem ven a srpek měsíce
Proměním ti v snovou loďku
A záři hvězd ve svíce
Nebudeš mít v noci strach,
Že se loďka převrhne?
Do vlasů ti hvězdný prach
Snová víla nasype
V bledé záři tvoje rty
Tichá slova šeptají
Za to mohou lehké sny,
Jimž naslouchám potají
Spíš v lodičce z Luny bílé,
Držím tvou dlaň, stále bdím,
Vesmír krouží v plné síle
Světem snů tě provázím
Jen spi, vždyť jsi vzácnější,
Než skrytá moc všech galaxií,
Svět není nikdy krásnější,
Než když ve snech kouzla žijí
A ráno, s bledým svítáním
Setřu z tváře hvězdný prach
Dotykem letmým navrátím
Tvoji mysl z hvězdných drah...
25. ledna 2009 v 17:18 | Dark Angel
Poznámka: Je těžké milovat a nenávidět toho samého člověka. Přesto je to možné...
Incubi je noční můra a tohle je ten můj...
25. ledna 2009 v 17:18 | Dark Angel
Poznámka: Období, kdy jsem se inspirovala v dekadenci zanechalo své stopy...
25. ledna 2009 v 17:16 | Dark Angel
Poznámka: Deprese? Že by? Tenkrát jsem vážně měla pocit, že nic není, jak má být...
25. ledna 2009 v 17:15 | Dark Angel
Poznámka: Karlovi. Znovu. Za to, že je... a že byl tenkrát celou noc s námi u ohně...
25. ledna 2009 v 17:13 | Dark Angel
Poznámka: Škoda, že celý svět tvrdí, že láska je nejkrásnější cit. Podle mého názoru láska především bolí...