close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Paměti Kontraadmirála Hornblowera 1 - To, co nám všem

20. července 2011 v 20:10 | Dark Angel |  Paměti Kontraadmirála Hornblowera I
Téma: Hornblower
Páry: Horatio Hornblower / Archibald "Archie" Kennedy
Žánr: preslash
Varování: bez omezení, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Beta-read: zatím chybí
Shrnutí: Kontraadmirál Hornblower na samém sklonku života vzpomíná na léta své služby u námořnictva
Poznámka: Zatím jsou napsané Paměti 1 a 2, každá část se odehrává s určitým časovým odstupem, ale i tak jsem se zatím nedostala dál než k Horatiovým létům v hodnosti poručíka.
Motto: Mládí odchází stejně, jako naši přátelé. Smrt je na moři neodvratná. Ale vzpomínky zůstávají.
PS: Druhá kapitola je tady. Velice se omlouvám za obrovské rozestupy mezi kapitolami, ale musela jsem zvládnout zkouškové. Snad se teď polepším. Dark

***

O čem Kennedy mluvil jsem pochopil hned následujícího dne večer. Všichni jsme seděli u večeře v koutku podporučíků a pan Clayton hrál na housle veselé melodie. Nálada byla uvolněná, podporučíci se bavili a já jim jako nejmladší naslouchal, abych se něčemu přiučil. Jen Kennedy seděl sám kousek stranou, v rukou držel otevřenou knihu a, jak se zdálo, opět byl myšlenkami úplně jinde. Příběh ho pohltil natolik, že si málem nevšiml příchodu dalšího muže.



Já jej zpozoroval proto, že Clayton přestal hrát jako když utne a hovor náhle utichl. Do koutu vešel vysoký štíhlý muž, nepříjemně zamračený, který se okamžitě začal domáhat svého místa v čele stolu.

Objevil se zjevně nečekán ostatními a když je nazval "bratry důstojníky", spatřil jsem znechucení ve všech tvářích.
"Nečekali jsme tě tu Jacku," řekl jeden z mužů.

Nově příchozí poněkud neochotně vysvětlil, že důstojnické zkoušky, které ten den skládal, pro něho nedopadly dobře.
"Poručík čekatel Simpson je teď zase pouhý podporučík. K vašim službám," řekl nakonec a odložil si plášť.

Nechápal jsem dobře situaci, a tak jsem pohlédl na mladého Kennedyho. Jeho výraz mě vyděsil. Seděl jako přikovaný, oči upíral do jednoho místa v knize a zdálo se, že za žádnou cenu nemíní se na příchozího podívat. Jeho tvář byla ztuhlá hrůzou a líce bledé jako smrt.

Pak ten nový podporučík upřel své chladné, vodnaté oči na mě. Považoval jsem za slušné se představit a tak jsem i učinil.

V následující chvíli ten muž vstal a sáhl po porci masa na můj talíř. Posadil se a ochutnal. Nikdo z přihlížejících neřekl jediné slovo a Kennedy se stále nepohnul.

"Dobré, i když trochu moc slané," ohodnotil moji večeři podporučík Simpson.

Když se natáhl i po mém pití, nezdržel jsem se již otázky, co znamená takové počínání.

Během vteřiny jsem své otázky litoval.
"Kennedy," oslovil Simpson mladého podporučíka.

Reakce se nedočkal, neboť jím oslovený muž stále bez hnutí zíral do prázdna.
"Kennedy!" zařval podporučík Simpson nepříčetně.

V tu chvíli podporučík Kennedy vyskočil ze svého místa a poděšeně se podíval na Sipsona.
"Seznamte toho smrkáče s místními mravy," rozkázal mu pak Simpson: "Nebo jste na ně už zapomněl?"

Podporučík Kennedy mi objasnil, že se Simpson cítí oprávněn brát si cokoli z našich věcí, jelikož je služebně nejstarší. Litoval jsem, že na něj Simpson tak křičel kvůli mně a probudil se ve mně vztek na toho muže, který sám dokáže tyranizovat šest mužů, aniž by se mu někdo postavil. Viděl jsem strach v očích všech podporučíků a nikdo z nich neměl odvahu Simpsonovi čelit.

Odešel jsem brzy spát. Nebylo mi příjemně ve společnost tak hrubého muže, jako byl Jack Simpson.

První, kdo se uložil do hamaky po mně byl poručík Kennedy. Spal na místě hned vedle mě a když přicházel, pohlédl mi do očí. Nepromluvil. Stále jsem v jeho tváři viděl náznak strachu.
"Odpusťte mi. Nechtěl jsem aby se do vás Simpson tak pustil." Snažil jsem se omluvit, ale on jen pokrčil rameny, lehl si a odvrátil se ode mne.

Myslel jsem, že se zlobí, když po několika minutách náhle promluvil: "Kdyby se do mne nepustil kvůli vám, pustil by se kvůli něčemu jinému. Nedělejte si s tím starosti."

Posadil jsem se: "Ale, pane Kennedy, proč se mu nikdo nepostaví? Proč všichni jen tiše strpíte jeho troufalost?"
Otočil se čelem ke mně a znovu mě pohltil svýma modrýma očima. Takhle schoulený v hamace a přikrytý dekou až pod bradu vypadal ublíženě, zraněně: "Je to podlá bestie, Horatio. Ten chlap se dokáže vykroutit z každého průšvihu. I kdyby někoho zabil, vyjde z toho bez trestu, na to dám krk."

Náhlý příval vzteku mě donutil pevně zatnout čelist a sevřít okraj hamaky, abych okamžitě nevstal a nešel s pistolí Simspona odpravit.
Zachoval jsem klidnou tvář. Snad jen pevně sevřené rty mohly prozradit mou zlost.

Když Kennedy usnul, naslouchal jsem jeho tichému dechu. Postupně přišli i ostatní a loď teď zněla jen vrzáním ráhnoví a šploucháním vody o boky. Kennedy spal neklidně a ani ostatním zřejmě nebylo dovoleno snít v pokoji.

Jediný Simpson chrápal na celé kolo. Bylo by tak snadné se potichu vyplížit ze svého místa jen pár metrů od něj, zakrýt mu ústa a jediným rychlým švihnutím paže mu podříznout krk. Jenže kolik důstojníků šikanovaných bezcitným surovcem by toho bylo schopno? Má čest by mi takovou věc nikdy nedovolila a přísahal bych, že ani ostatním ne.

A tak si tady podporučík Simpson jen tak oddechoval a zítra ráno vstane odpočatý a svěží, zatímco ostatním podporučíkům začne jen další den plný strachu z jeho tyranie.

Náhle Kennedy něco ze spánku tlumeně vykřikl. Otevřel jsem oči, ale to už se Kennedy zmítán křečemi zřítil na zem. Začal sebou nekontrolovatelně trhat, křičet a zmítat se. Nezdálo se ovšem, že by se tím snad probudil.

"Archie!" oslovil jsem jej a vyskočil z hamaky. Poklekl jsem u něho a sevřel jeho paže ve svých, abych mu pokud možno zabránil zranit se. Vyděsilo mě, že se ve vteřině jeho stav tak prudce změnil.
"Archie, co se děje? Archie!" mluvil jsem na něj, zoufalý a bezmocný. Věděl jsem od otce o podobných záchvatech. Takové onemocnění bylo velmi vzácné a nikdo netušil, odkud pochází ani jak je léčit.1) Archie sebou trhal, několikrát se mi vyškubl z rukou, a tak jsem jej sevřel pevněji a přitáhl blíž k sobě.

Sklonil se nad námi Clayton.
"Co se mu stalo, pane Claytone?" zeptal jsem se zoufale. Byl jsem nesmírně vyplašený a Kennedyho křik neustával. Simpson ze svého místa zahučel něco o tom, že si Archie zodpoví tohle noční probuzení. Nejraději bych mu šel vrazit pořádnou ránu do tváře, ale bylo mi teď přednější postarat se o Kennedyho.

Clayton nevypadal překvapeně. Požádal mě, abych mu pomohl Kennedyho uložit zpět do hamaky.
"Zase ten záchvat," řekl jen spíše sám pro sebe než ke mně. V očích měl zase ten otcovský výraz. A starost.
"Ale proč se mu tohle děje?" ptal jsem se nechápavě: "Co ho trápí?"
Clayton jen pokynul hlavou k místu, kde spal Simpson: "To, co nás všechny." S ustaraným pohledem odešel zpět na své místo.

Zůstal jsem u Kennedyho ještě dlouho. Seděl jsem ve své hamace, díval se do jeho bledé tváře a naslouchal okolním zvukům. Všude kolem byla tma a jak se zdálo, už spal klidně. Přitáhl jsem mu deku až po ramena, jelikož na lodi v tuto roční dobu bylo velice chladno. Seděl jsem a zabýval se chmurnými myšlenkami.

Toužil jsem Kennedymu i našim ostatním společníkům na lodi dopřát klidný odpočinek i službu. Od první chvíle, kdy se Simpson zachoval jako hrubý nevychovanec jsem zatoužil jej ztrestat. Jenže co zmůže kadet proti ostřílenému námořníkovi? Umínil jsem si ovšem, že i tak jej dříve či později vyzvu na souboj. Jedna rána na deset kroků. Ať kulka rozhodne kdo z nás je v právu.

***

Když se Kennedy ráno probudil, byl jsem již nějakou dobu vzhůru. Sebral jsem jednu z knih, které měl položeny na své truhle a četl.
"Macbeth, Horatio? Neveselé čtení takhle po ránu," ozval se náhle Kennedyho hlas. Mnoho mužů kolem ještě spalo a tak mluvil tiše, aby na nás nepoutal zbytečnou pozornost.

Odložil jsem knihu stranou: "Měl jste ji položenou na truhle, Archie."
Řekl jsem to omluvně, aby si snad nemyslel, že jsem se mu hrabal ve věcech. Všiml jsem si, že jsme během pouhých dvou dnů pozvolna přešli k oslovování křestním jménem, aniž bychom se na tom jakkoli dohodli. Bylo to přirozenější a Kennedy se mi jevil jako zajímavý člověk.
"To vím. Včera večer jsem ji četl."

Zamračil jsem se: "Včerejší večer byl podobně chmurný, jako ten příběh. A noc ještě chmurnější."
Nedokázal jsem si odpustit poznámku narážející na Kennedyho podivný záchvat.

Odvrátil tvář. Náhle jsem pochopil, že se za svůj noční stav stydí a bylo mi hloupě, že jsem o tom začal.
"Mrzí mne, jestli jsem vás vyděsil," řekl tiše a nepodíval se na mne.

Hbitě jsem se posadil a položil mu ruku na paži: "Ale, Archie, pochopte... Vyděsil mne jen strach o vás, nic jiného."

Upřel oči na mou ruku na své paži. Dal jsem ji pryč a on mi pak znovu pohlédl do tváře: "Nedokážete si představit, jak hrozné to je, Horatio. Náhle ztratím kontrolu nad svým tělem a nemohu cokoli proti tomu udělat. Nepoznám, že to přichází. Nepamatuji si, že se něco stalo, dokud mi to někdo neřekne. Nebo dokud se neproberu a nevidím výraz těch, kteří to sledovali. A nikdy nevím, jak dlouho to bude trvat."

Bylo mi ho líto, když jsem viděl, jak má tvář bolestně staženou: "Pan Clayton mi řekl, že se vám to stává jen někdy."
Nepatrně přikývl: "Jen když je na blízku Simpson."

Znovu odvrátil tvář a mně se zdálo, že už se nechce hovořit. Nečekal jsem, že mě jeho nechuť k další rozmluvě zarmoutí, ale stalo se tak. Znovu jsem tedy sáhl po knize, abych dočetl část příběhu, která mne zaujala. Teď jsem se ovšem nedokázal znovu soustředit a ponořit do atmosféry Shakespearova díla. Musel jsem stále myslet na Kennedyho trápení. A na jeho bezmocný výraz, když mi říkal o své nemoci.

1) Podporučík Archie Kennedy trpěl epilepsií. Je nutné si uvědomit, že toto onemocnění a zejména jeho původ, byly na konci osmnáctého století neznámé a samozřejmě neexistovaly žádné prostředky, jak zmírnit jeho příznaky.


Pokračování: Za zády
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 21. července 2011 v 13:49 | Reagovat

Moc pěkné. Věstí to zajímavé časy.  Simpson je slušný hajzl.

2 Dark Angel Dark Angel | 23. července 2011 v 22:55 | Reagovat

[1]: Ahoj Profesore :-) Kdepak je ti konec?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama