close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rostlinka, která roste pomalu 7 - Znovu spolu

5. dubna 2011 v 8:01 | Dark Angel |  Rostlinka, která roste pomalu
Téma: Hornblower
Páry: William Bush/Horatio Hornblower, William Bush/Archibald "Archie" Kennedy
Žánr: slash
Varování: +12, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Příběh, ve kterém někteří jsou víc, než jen přátelé a někteří ne. (Tale in which some are more than friends, and others less so.)
Poznámka: Máte rádi dobré konce? Pokud ano, jeden tu pro vás mám. I když možná bude trochu překvapivý.
Odkaz na originál: Versaphile
Motto: Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno. (Friendship is a plant of slow growth and must undergo and withstand the shocks of adversity before it is entitled to the appellation. George Washington)
***

Předvečer nového roku byl nepříjemně mrazivý, na zemi ležel sníh, ale Bush a Kennedy si pronajali poslední teplý pokoj U Černé labutě. Vzali si večeři s sebou do pokoje, snědli ji před krbem a teď seděli na hřejivém koberci, sytí a spokojení a usrkávali víno.

Bush se zachvěl a posunul se blíže k ohni, zima se mu vždycky usadila hluboko v kostech a cítíl se promrzlý, navzdory jejich přívětivému ubytování.

"Pořád je ti zima, Williame?" zeptal se Kennedy.

"Trochu," připustil Bush: "Ale je pro to vhodné období."

"Konečně nový rok," usmál se Kennedy: "Splnili jsme slib, no ne? Konec roku jsme strávili společně."

"Ano," řekl Bush a pozdvihl svoji číši: "Na štěstí a pevné zdraví." Jeho a Kennedyho sklenice se dotkly a oba muži se napili.

"Nechci na tebe tlačit," řekl Kennedy: "Ale... chtěl bych vědět, jestli už ses rozhodl. Zůstaneš s námi, Williame?"

Bush seděl tiše a sledoval odraz ohně na své sklenici: "Nebudeš mít klid, dokud ti neodpovím."

Nebyla to otázka, ale Kennedy i tak odpověděl: "Ne, obávám se, že nebudu."

"Takže mou nerozhodností budeme trpět oba," odpověděl Bush. Kennedy si povzdechl.

"Tohle děláš, abys mě mučil, vím to. Abys mučil Horatia všemi prostředky, ale já si to nezasloužím."

Bush se zlehka pousmál: "Nedělám to, abych tě mučil, Archie. A nepochybuji, že Horatio trpí dost v tuhle chvíli, kdy se snaží napravit vztah s Marií."

"Tak co tě potom trápí?" zeptal se Kennedy: "Věř mi. Tak jako já věřím tobě."

"Není to snadné," namítl Bush.

"Co by mohlo být snadnější? Pochopím to, ať tě trápí cokoli."

Bush odložil své víno a chvíli Kennedyho pozoroval. Oranžové záblesky z ohně se mu mihotaly ve vlasech. Kennedy jeho pohled opětoval s upřímností a trpělivou náklonností.

Bush se odvrátil, když pocítil bodnutí v hrudi.

"Archie, já... Já se nechci nechat znovu ranit."

"Ale Horatio..." Kennedyho hlas pozvolna zanikl, zatímco se mu ve tváři rozlilo pochopení.
"Williame," vydechl.

"Nechci ze sebe podruhé udělat blázna," řekl Bush trochu krutě, ale narážel na sebe.
"Nemůžu čekat víc, než mi bylo dáno. A ztratit tvé přátelství..." zarazil se, neschopen pokračovat a rychle zamrkal.

"Ach, Williame," řekl Kennedy a posunul se blíž.

"...nevyměnil bych je za chvíli vášně," dokončil Bush. Odvrátil tvář od Kennedyho a zahleděl se do plamenů: "Teď vidíš, proč nemůžu zůstat. Doufal jsem, že to přejde, ale čas to jen posiluje. Nebolelo to tak hrozně, když jsme nebyli spolu." Zavřel oči: "Tvé dopisy byly méně nebezpečné."

"Williame, proč jsi mi to neřekl?"

"Nemohl jsem," potřásl hlavou: "Nemohl jsem."

"Ale teď jsi mi to řekl," namítl Kennedy: "Williame, podívej se na mě, prosím."

Bush se otočil a Kennedy si všiml, že má červené oči. Vztáhl ruku a něžně se dotkl Bushovy tváře. Dokonce i tak blízko ohni byla chladnější, než by měla být.

"I já jsem Horatia využil, ne jen on mě," zašeptal Bush chraptivě.

"Ach Bože," zasténal Kennedy. Ale svoji ruku neodtáhl.

"Nevěděl jsem, co mám dělat. Ty jsi..." Bush polkl: "Vždycky jsi byl víc, než můj přítel, Archie."

"A ty sis myslel, že bys pro mě nikdy nemohl být víc, než přítel?" zeptal se Kennedy.
"Je to tak?"

Bush neodpověděl, ale odpověď se mu jasně zračila v očích. Seděli tiše, přitisknuti těsně k sobě a oheň praskal a plápolal vedle nich.

"Neodcházej," řekl Kennedy: "Neodcházej, Williame, ne takhle. Pokud si mě ceníš, zůstaň se mnou."

"Jak bych mohl? Nemohu snést vědomí, že tě každý den vidím a nesmím tě mít."

"Jsi si tak jistý, že je to nemožné," řekl Kennedy něžně. Bush na něj upíral pohled.
"Rozhodl jsi tak důležitou věc, aniž bys mi o tom řekl jediné slovo. Už žádné další dopisy. Opustil bys mě bez jediné básně zanechané v kapse mého oděvu. To je mizerné přátelství, Williame." Poslední slova byla laskavým pokáráním.Svou volnou rukou se Kennedy dotkl Bushovy a položil jeho dlaň na vlastní tvář. Byla studená.

"Jsi vždycky tak ledový, Williame?" zeptal se nevěřícně.

"Vždycky v zimě," řekl Bush se štěstím zářícím z očí: "Ale s jarem roztávám."

A když ho Kennedy políbil, Bushovy rty byly teplé na těch jeho.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lennroe Lennroe | Web | 19. dubna 2011 v 0:40 | Reagovat

Když mě napadají jen samá citoslovce, takhle se nedá komentovat.
Jdu si to přečíst ještě jednou.

2 Dark Angel Dark Angel | Web | 19. dubna 2011 v 7:28 | Reagovat

Je to skutečně povedený příběh. Versaphile je opravdu dobrá autorka s citem pro zápletku. Přečetla jsem toho od ní víc, jelikož je jednou z mála, kdo povídky o Hornblowerovi píší. A protože v Čechách vím jen o jednom člověku, který kdy napsal povídku z tohohle fandomu, rozhodla jsem se nakonec, že přeložím několik děl od Versaphile a také jich sama pár napíšu. Proč ne :-)

3 Lennroe Lennroe | Web | 30. dubna 2011 v 0:43 | Reagovat

[2]: Ještě mě tak napadlo, já ty knížky nikde neviděla, ale nakolik jsou známé?  (Myslím, jestli je budou mít v zapadákovské knihovně nebo tak někde, nebo jestli jsou k sehnání těžko?)

4 Dark Angel Dark Angel | 30. dubna 2011 v 14:57 | Reagovat

[3]: U nás v městské knihovně je mají všechny čtyři co vyšly česky. Pokud chceš všech jedenáct ze série, budeš muset zapátrat v oddělení anglicky psané literatury a zakoupit je. Já si pořídila ty čtyři české z antikvariátu, takže mám to štěstí, že je vlastním :-) Jinak přímo ty knihy vidět třeba v knihkupectví je u nás docela slušný problém - ten překlad vyšel naposledy v roce 1947, potom jedna z těch knih ještě o něco později vyšla znovu, ale bohužel opravdu jen jedna. Každopádně v Británii byl (nevím, jestli ještě je) fanomén :-) Spousta lidí si myslela, že je to skutečná osobnost :-)

5 Karin Karin | 9. května 2019 v 12:48 | Reagovat

Moc pěkné. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama