29. března 2011 v 10:19 | Dark Angel
|
Téma: Hornblower
Páry: William Bush / Horatio Hornblower / Archibald "Archie" Kennedy
Žánr: slash
Varování: +18, PWP (porn without plot)
Beta read: Profesor
Shrnutí: Adrenalin někdy vyvolá nesnesitelnou vášeň.
Poznámka: Dovolila jsem si trochu upravit fakta. Podle kánonu se tenhle příběh odehrává v době, kdy je Kennedy již po smrti. Jenže proč nechat zemřít muže, který je tak okouzlující? Takže v téhle povídce Archie Kennedy nezemřel, uzdravil se a slouží pod Hornblowerem jako druhý důstojník.
Motto: "Vy tři vidíte jen sami sebe. A jeden druhého." (první důstojník Buckland z lodi Jeho Veličenstva Renown)
PS: Za betu chci Profesorovi mnohokrát poděkovat. Nesmírně si vážím té práce, kterou si s mými povídkami dává. Navíc bych se sama nejspíš nepřiměla tuhle povídku uveřejnit, takže děkuji i za dodání kuráže.
***
Hornblower stál již dobré dvě hodiny téměř bez hnutí na zadní palubě. Stál tam, díval se kupředu a vyhlížel Natividad.
Bush ho chvíli pozoroval. Zdálo se mu, že mladý kapitán lodi Lydie z flotily Jeho Veličenstva britského krále spí s otevřenýma očima. Ovšem Horatio Hornblower by to nikdy nepřiznal. Pochopitelně. Bushe rozčilovala jeho zarputilá paličatost a naprostá neschopnost projevit jakoukoli lidskou slabost.
První důstojník dobře viděl, že kapitán stojí ztuhle, ztěžka se opírá o zábradlí chránící zvýšenou zadní palubu. Ramena se mu unaveně chýlila kupředu a oči nevidomě pohlížely k obzoru.
Bush věděl, že nejspíš dostane vynadáno, ale přátelství, které mezi nimi na souši panovalo, nemohlo být zapomenuto jen proto, že jsou nyní na lodi. Nemohlo, i když se tak Hornblower tvářil a choval. Pokaždé, když se ocitl na palubě, se jeho povaha obratem změnila. Bush už si na to zvykl.
Opatrně k příteli přistoupil. "Pane, prosím, měl byste si jít odpočinout. Jste na nohou již mnoho hodin."
Ve skutečnosti tomu bylo už více než dvacet čtyři hodin od chvíle, kdy Lydii napadl nepřítel. Od té doby Hornblower snad jako jediný na celé lodi nezamhouřil oka.
Kapitán se na důstojníka ani nepodíval. Bush si už myslel, že se odpovědi nedočká, potom ale Hornblower promluvil.
"Dokud nebude Natividad znovu v našich rukou, nemohu jít v klidu spát."
Byl to snad nejdelší proslov, jaký Horatio Bushovi věnoval za celou dobu sedmiměsíční plavby, a to mu dodalo kuráž.
"Pane, prosím. Budu na hlídce a dám vás zavolat, kdyby se cokoli dělo," žádal naléhavěji. Věděl, že on je jediný, kdo dokáže Horatia přesvědčit. Jestli ne on, tak už nikdo.
"Pane Bushi, já vás žádám..."
"Já také žádám, Horatio," oslovil jej Bush tak, jak jej ve službě nikdy neoslovoval.
Hornblower se na něj zamračil. Bush očekával výtku, která ovšem nepřišla. Výraz kapitánovy tváře náhle změkl a pohlédl Bushovi do očí. To se také už několik týdnů nestalo.
Bush znovu ve vteřině uvažoval, jak velké změny se s jeho přítelem stávaly, kdykoli vyplul na moře. Divil se, že je celá ta léta schopen snášet kapitánovy rozmary, když ví, jak milý umí být na souši. Na moři byl Horatio jiným člověkem. Služba vlasti pro něj měla takový význam, že zapomínal na význam vlastního života a vlastních přátelství.
"Máš pravdu, Williame," řekl Hornblower tiše a Bush si v tu chvíli uvědomil, že právě pro tu jeho rozpolcenou povahu jej tolik obdivuje a pro ni že je ochoten snášet veškerá příkoří dál. Protože kapitán Lydie je mimořádný muž i námořník.
Ovšem teď, na prchavou chvíli, nebyl Hornblower kapitánem válečné fregaty. Byl jen Bushovým blízkým přítelem unaveným až k smrti. A snad právě únava zapříčinila, že rezignoval, místo aby se ohradil. Náhle nerozhodný přešlapoval na místě a mlčel.
"Jdi dolů, Horatio. Poslal jsem Archieho za Polwhealem, aby ti připravil suchý oděv a lůžko," řekl Bush konejšivě.
Zdálo se mu to, nebo Hornblowerovou tváří přelétl téměř nepostřehnutelný úsměv?
"Co bych bez vás dvou dělal, Williame," řekl Hornblower unaveně a sklopil zarudlé oči k palubě.
Vyčerpání se zračilo v každém jeho gestu, v každém pohybu, bylo i v hlase.
"To, co děláš i s námi, Horatio. Byl bys nejlepším kapitánem v královském loďstvu," řekl Bush a než stihl Hornblower protestovat, dodal: "Ale my jsme tu. Pro tebe a s tebou. Díky Bohu za to."
"Ano, to ano. Děkujme Bohu, že tu oba jste," přikyvoval Hornblower zamyšleně.
Oba si vzpomněli na krušné chvíle, které zažili před několika lety, kdy Kennedy málem zemřel, a i Bush měl tehdy na mále. Kennedyho průstřel se zhojil nejspíš jen zázrakem. Hornblower si nedokázal vzpomenout, že by kdy potkal někoho, kdo přežil podobně závažné zranění, jako Archie.
Byl to vpravdě boj o život. Doktor Clay zápasil s prudkým krvácením, s těžkým zánětem a horečkou, které zachvátily Kennedyho tělo.
Hornblower a Bush tehdy stáli při něm. Dlouhé týdny Kennedymu pomáhali s každou drobností, kterou sám nezvládl, trávili dlouhé hodiny předčítáním Shakespearových sonetů, které Archie miloval, nosili mu nejlepší kusy masa z hostince, nad nímž měli pronajatý pokoj a kde se po propuštění z lékařovy péče Kennedy dále zotavoval.
Oba muži teď, po létech, mysleli na totéž. Na štěstí, které při nich stálo, a na nerozlučnou blízkost, kterou jeden k druhému od těch dob pociťovali.
"Dost už řečí, Horatio. Nejsem sice kapitán, ale přebírám teď velení a velím ti, abys šel hned dolů," ukončil rozmluvu Bush. Cítil se rozjařený a povzbuzený tím nečekaně přátelským tónem Horatiova hlasu, proto si dovolil i to, co by jej za normálních okolností ani nenapadlo. Hornblower býval po většinu plavby nerudný a na žerty reagoval zlostně.
Protože se nikdo nedíval na horní palubu, náhle veselý Hornblower přistoupil na přítelův žert. Přehnaně zasalutoval a řekl: "Rozkaz, pane."
Pak se otočil a odešel do podpalubí. Žádných dalších pokynů nebylo třeba. Bush dobře věděl, že si kapitán přeje být informován, pokud by se změnilo počasí, směr větru nebo pokud by se na obzoru objevila Natividad. Nebylo nutné, aby to Horatio před svým odchodem opakoval.
Bush se opřel o bok lodi a oddal se vzpomínkám.
Tenkrát, když Archie ležel v posteli ve stejném pokoji jako Bush a oba krváceli z těžkých ran, jejich již tak blízké přátelství se ještě víc upevnilo.
Tehdy se také Bush sblížil s Hornblowerem. Stmelil je strach o Kennedyho, jenž byl zraněn mnohem vážněji než William. Oba obdivovali toho oddaného, statečného a krásného mladého muže, jemuž každým okamžikem hrozila smrt, přesto povzbuzoval Bushe i Horatia k optimismu a dobré náladě.
Oba se tehdy snažili zakrýt svůj strach, ale přesto jim tváře šedly obavami, kdykoli pohlédli na Kennedyho obvazy neustále prosakující krví.
V okamžicích, kdy Kennedy upadal do neklidného spánku, Hornblower a Bush o něm dlouze rozmlouvali. To je sblížilo.
Od té doby nebylo nic, co by mohlo trojici důstojníků od sebe rozdělit. Žili, pracovali a dýchali jeden pro druhého. Byla mezi nimi taková oddanost, důvěra a přátelství, jaké lidé poznávají jen zřídka. Zemřeli by jeden pro druhého, kdyby to bylo nezbytné.
Když Hornblower dostal velení na Lydii, okamžitě měl jasno v tom, kdo budou dva jeho první důstojníci. Kennedy nastoupil na loď hned, jak se udržel na nohou.
Tohle byla jejich třetí společná plavba a oni byli za tu dobu tak sehraní, že téměř nepotřebovali slov, aby porozuměli potřebám a přáním ostatních. Kennedy viděl Bushovi s Horatiem ve tváři každé přání, Bush vycítil z držení těla, jak se jeho přátelé cítí a Hornblower měl jakýsi dar pokaždé udělat to, co bylo třeba, aniž by jej museli žádat.
Bush se usmál do bledého slunce. Noc byla náročná, oprava lodi po posledním setkání s Natividad všechny vyčerpala - a Horatia nejvíc. Nahradit zadní stěžeň přímo na moři nebylo lehké ani za hezkého počasí, natož za bouřlivého vlnobití, které zuřilo minulý den.
Ani potom, když už bylo vše hotovo, nešel Hornblower spát. Stál dlouhé minuty na palubě a hleděl na obzor.
Bushův úsměv se ještě rozšířil. Otočil se zády k lodníkům, kteří teď pracovali poblíž a zahleděl se přes bok lodi do vln. Unavený kapitán dostane svoji odměnu za noční námahu dříve, než půjde spát.
Všichni byli vyčerpáni, ale jak Bush, tak i Kennedy alespoň pár hodin spali. Než bude čas pro další boj, nalezne také Hornblower chvíli soukromí ve své kabině.
"Pane Galbraithe!" zavolal k sobě Bush mladého důstojníka. Úsměv již z jeho tváře zmizel, ale v očích mu stále hrálo veselí.
"Ano, pane?" tázal se mladík a na pozdrav vyššímu důstojníkovi se dotkl svého klobouku.
"Pane Galbraithe, převezměte prosím hlídku na palubě. Já, pan Kennedy a kapitán, budeme v kapitánově kajutě," Bush se musel držet, aby se neušklíbl. "Pokud byste spatřil na obzoru plachty, změnil se vítr nebo snad něco naznačovalo, že se chystá změna počasí, budete nám to okamžitě hlásit dolů."
"Rozkaz, pane!" zasalutoval Galbraith a zaujal pozici pozorovatele na záďové palubě.
Bush se od něho odvrátil, pobaveně se ušklíbl a zamířil do podpalubí.
Pozice prvního důstojníka měla tu výhodu, že se nikomu nemusel z ničeho zodpovídat. Kromě kapitána. A kapitán jistě nebude mít námitek.
Seběhl po schodech, obešel kajuty poddůstojníků a před kapitánovou kajutou se zastavil. Uvnitř bylo ticho. Zaklepal. Třikrát rychle, dvakrát pomalu a dvakrát rychle.
V zámku cvaklo, dveře se pootevřely sotva dost na to, aby se mezi rámem a křídlem mohla objevit silná nahá paže. Končetina prudce chytila Williama za límec a vtáhla ho dovnitř.
Bushovy rty pohltil horoucí polibek. Obklopila ho příjemná tělesná vůně a před očima mu zavířily dlouhé světlé kadeře splývající až pod ramena roztouženého útočníka.
V zámku znovu cvaklo. Zamčeno.
Bush se nezdržoval mluvením. Jednou rukou popadl svaltané mladé tělo, přitáhl je k sobě a prohloubil vášnivý polibek. Druhou rukou si sundal klobouk a černý hedvábný šátek a odhodil pistoli s kordem někam za sebe. Slyšel, jak ty věci dopadly na zem.
Ačkoli měl pevně semknutá víčka, aby si mohl plně vychutnat hluboký vášnivý polibek, jasně si uvědomoval, že tělo pod jeho prsty je nahé. Kdyby byl mohl, ušklíbl by se znovu tak jako na palubě, když si uvědomil, jak se již naučili neotálet. Každá minuta soukromí je na palubě s posádkou čítající desítky a vojáky v počtu více, jak dvou stovek, neuvěřitelná vzácnost.
Odrhl se od úzkých rtů chutnajících po mořské soli a zhluboka se nadechl. Úsměv se mu rozlil po tváři, když pohlédl do sladce modrých očí svého milence.
"Archie," vzdychl Bush a trochu poodstoupil, aby ze sebe mohl shodit kabát a bílou košili.
Kennedy byl svlečený jen do půli těla. Bush zápasil s knoflíčky, jak nejrychleji to šlo a v duchu proklínal jejich počet. Prsty se mu třásly touhou po dalších dotecích. Uvědomoval si, že na něm ta spalující touha musí být vidět.
Do tváří se mu vlila horkost a oči se rozzářily, což se, bohužel, pro samé starosti nestávalo často.
Na okamžik mu blesklo hlavou, jak tohle všechno vlastně začalo.
Samozřejmě, vztah měl původ v daleké minulosti, kdy byl Kennedy zraněn. Tehdy přišlo sblížení, později se dostavila důvěra a blízkost. A nakonec touha.
Shodil kabát na zem, košili nedbale přehodil přes opěradlo křesla.
Vzhlédl.
Kennedy mezitím přešel doprostřed kajuty. Bylo štěstí, že na rozdíl od ostatních kajut byla ta kapitánova relativně prostorná. Bush se tentokrát už nebránil úsměvu, když spatřil Kennedyho sklánějícího se nad pevným dubovým stolem, jenž stál přesně uprostřed kajuty. Divoce líbal Hornblowera, který na něm zpola ležel. Kapitán byl nahý a v ranním světle procházejícím do kajuty malými okny se jeho kůže leskla.
"Začali jste beze mě," zhodnotil situaci před sebou Bush s předstíraným rozzlobeným tónem.
"Pro příště si tedy zajisté budete pamatovat, že otálet se nevyplácí, pane Bushi," zamumlal Archie mezi polibky, kterými si razil cestičku od Hornblowerovy levé čelisti k pravé klíční kosti.
Když rozepínal pásek kalhot, pocítil Bush nával vzrušení zaviněný scénou odehrávající se před ním.
Ta touha vznikla v době, kdy Bush a Hornblower žili v Archieho společnosti dnem i nocí, a pomáhali mu s drobnými úkony, s kterými by si zdravý člověk hravě poradil sám.
Nejprve se Archie upnul na Hornblowera. Mluvil o něm ze sna, volal ho, když blouznil v horečkách a třásl se zimnicí. Dlouhé dny o sobě nevěděl. Snad proto jednou nevědomky prozradil svou touhu po něm. Bush byl při tom a nepřekvapilo ho to. Tušil již dlouho, že přátelství těchto dvou mužů je hlubší, než obyčejná přátelství - i ta nejoddanější.
Potom, když Kennedyho horečka ustoupila, hovořili o jeho nechtěném přiznání. Překvapivě, Kennedy nezapíral. Mohl to udělat, mohl tvrdit, že v horečce blábolil nesmysly, ale neudělal to. Přiznal na rovinu, že jej přitahují oba. Bush i Hornblower.
Tu noc se Archieho touha poprvé nasytila dotyky obou mužů. Od té chvíle nebylo cesty zpět. Vášeň všech tří byla tak spalující a touha tak silná, že se oné slasti nedokázali vzdát, propadli svému chtíči.
Kennedyho prsty bloudily po Hornblowerově těle, svíraly jeho svaly. Bush konečně svlékl bílé plátěné kalhoty a víc se nezdržoval. Noční bitva vyvolala ve všech příliv adrenalinu, který jejich touhu vyburcoval až téměř k nevydržení.
Bush přistoupil blíž. Hornblower se na stole posadil. Obemknul Bushovo tělo nohama, přitiskl svoji pevnou erekci k jeho klínu a rozdrtil Williamova ústa vášnivým polibkem.
Jak se stalo, že i Bush a Horatio nalezli mezi sebou vášeň? Nikdo z nich nevěděl. Nejprve se oba věnovali jen Archiemu, a pak, zničehonic, jednoho večera líbal Horatio Williama a ten mu oplácel se stejnou divokostí.
V tu chvíli Bush ucítil, že k němu přistupuje Archie. Silné paže jej zezadu objaly a mladé tělo se k němu přitisklo. Archie pokryl Bushovu šíji polibky a několikrát jej něžně kousl. Bush zasténal a na vteřinu vyprostil své rty z Hornblowerova zajetí.
Bush pomalu položil Hornblowera na stůl, nepřestával jej však líbat a hladit jeho pevné tělo.
Kennedy mezitím shodil kalhoty a ve slunci nyní vynikala jeho erekce. Bush zdvihl hlavu, aby si přítele pozorněji prohlédl. Ve stejnou chvíli se mu do krku zakousl Hornblower, třesoucí se touhou.
"Williame," oslovil jej kapitán roztouženě.
Bush pochopil, co se od něj žádá. Vždyť slova mezi nimi dávno nebyla třeba. Znovu Horatia políbil, a pak zamířil rty níž. Olízl vystupující klíční kost. Byla slaná potem a mořskou vodou; hodiny tvrdé dřiny v bouři si vybraly svou daň nejen na kapitánově uniformě, ale i na těle. Líbal jej dál. Zakousl se do bradavky a pokračoval níž, přes pevné břicho až k penisu.
Vzal jej do úst.
Vnímal jeho chuť a zároveň si vychutnával Kennedyho ruce na svém vlastním údu. Něžný a ohleduplný Kennedy dovedl být neuvěřitelně vášnivý, když chtěl. A dnes chtěl. Bushův penis ztvrdl v jeho rukou na kámen.
S Horatiovým penisem v ústech Bush maličko vzhlédl. Kennedy, stále pozorný k Bushově chloubě, zároveň procítěně líbal sedícího Hornblowera. Hluboký polibek a proplétající se jazyky povzbudily Bushe k další aktivitě.
S nadšením olízl špičku Hornblowerovy chlouby, pomalu jej líbal odshora až ke kořeni a zpět, potom jej pohltil svými ústy. Zatím mu v mysli jako malé slunce zářil obraz dvou mladých námořníků bezmyšlenkovitě oddaných roztouženému polibku.
Hornblowerovo tělo se prohnulo slastí, vytrhlo se Kennedyho rtům a přes rudé, vášní zbarvené rty se vydral úlevný sten.
Bushova ústa naplnilo semeno. Hornblowerovo tělo se pod jeho rukama prudce roztřáslo.
V té chvíli se na Bushe vrhl Kennedy. Prudce jej odtrhl od Hornblowera, otočil jej k sobě a tvrdě opřel o stůl mezi Horatiovýma nohama.
Bush se bez váhání poddal náporu Kennedyho jazyka a svět se s ním zatočil. Vnímal, jak se Hornblowerova stehna sevřená teď kolem jeho boků stále ještě třesou.
Kapitán jej objal jednou rukou, pevně přitiskl Bushovo tělo ke svému a druhou paži natáhl až k Archieho penisu. Uchopil jej do dlaně a pevně stiskl. Kennedy tlumeně vzdychal a přirážel proti Hornblowerově dlani.
Archie měl neuvěřitelnou schopnost si ty chvíle vychutnávat a v náručí svých dvou milenců zapomínat na okolní svět. Dokázal se cele poddat své touze a nemyslet na to, že každou chvíli může někdo zaklepat na zamčené dveře. Ignoroval fakt, že kdyby se jejich aktivity prozradily, pověsili by je na nejbližší ráhno.
Hornblower ani Bush ten fakt úplně vytěsnit z mysli neuměli. Přesto však pro ně společné chvíle představovaly nesmírné potěšení.
Bushův jazyk se proplétal s Kennedyho v divokém tanci. Bush stále ještě cítil slané sperma v ústech. Zoufale svíral Kennedyho štíhlé tělo a tiskl se k němu. Prozkoumával prsty jeho tvář, vlasy, krk, záda, boky, zadek, každičký milimetr zmapoval svýma drsnýma rukama.
A Kennedy jej stále líbal. Divoce, roztouženě, procítěně. Bush cítil na krku Hornblowerův trhaný dech a vnímal jeho rty kroužící po opálené kůži.
Pak se Kennedy vysmekl z Bushova objetí.
V jednu chvíli byly Kennedyho rty přitisknuty na Bushových tak těsně, jako by tam chtěly zůstat do konce všech dní, a v té druhé se stejnou intenzitou objímaly Bushův penis.
Bush zasténal. Tlumeně, ale dost hlasitě na to, aby se Kennedy skloněný k jeho klínu spokojeně zasmál. Přimět prvního důstojníka lodi Lydie k hlasitým projevům uspokojení nebylo snadné.
Hornblower Bushe pevně svíral v náručí. Líbal jeho šíji a přes jeho rameno shlížel dolů, kde se oddával slastné práci Kennedy.
Bylo omračující vidět nádherného, andělsky okouzlujícího Archieho s ústy plnými penisu druhého muže, který byl oproti němu ztělesněním moci a síly. Vždyť Bush byl dobře o dvacet centimetrů vyšší, než Kennedy, jeho postava byla rozložitější, i svaly měl Bush mohutnější.
Hornblower už dávno věděl, jak moc miluje pohled na své dva přátele v podobných situacích. Archie, dobrovolně se podrobující Bushovi, který byl za každé situace drsným námořníkem... Bylo to k zešílení nádherné.
Bushův dech začal zadrhávat, vášeň hraničící s bezvědomím se změnila v šílenství, jeho duše i tělo se vznášely v oblacích. A pak se svaly prudce napjaly a horké sperma zalilo Kennedyho tvář.
Archie se spokojeně usmál a obkroužil jazykem Bushův penis od kořene po špičku. Otřel si tvář do košile, ležící poblíž a ještě chvíli zůstal na zemi, aby nabral dech.
Bush seskočil ze stolu. Kolena se mu třásla prožitou slastí, přesto měl tolik síly, aby jediným plynulým pohybem zdvihl klečícího Archieho na nohy a usadil jej na stůl vedle Hornblowera.
Horatio neváhal a Kennedyho hluboce políbil.
Bush zatím sklonil tvář k Archieho klínu. S láskyplnou péčí hladil drsnou rukou pevný penis, zahrnoval jej desítkami polibků, pak jej sevřel ústy a kroužil po špičce jazykem. Kennedy se třásl a nespoutaně, i když tlumeně, vzdychal.
Horatio vše chvíli sledoval, než usoudil, že nemůže přihlížet bez účasti. Odstrčil Bushe, sklonil se a ústy pohltil Kennedyho penis. Sál jej, olizoval špičku, něžně si s ním hrál.
Kennedy byl tím, který si zasloužil nejvíc pozornosti, protože to právě on svedl dohromady tři muže, které spojil poutem přátelství, touhy a chtíče. Všichni to věděli, a tak jej Horatio i William hojně odměňovali. Vděčili mu za mnohou slast.
Bush zahrnul Kennedyho tělo polibky, pronikl do Archieho úst, propletl svůj jazyk s jeho a vnímal návaly slasti otřásající tím omamujícím tělem.
Bush neviděl, kdy Honblower dovedl Kennedyho k orgasmu. Poznal to, protože se k němu Archieho tělo náhle prudce přitisklo. Silné paže jej sevřely v drtivém objetí a těsně u ucha uslyšel přidušený výkřik slasti. Přitiskl to rozpálené tělo ke své zpocené kůži a nechal Kennedyho zhluboka vydechovat.
Když se před ním objevila Hornblowerova tvář smáčená potem a spermatem, Bush se nezdráhal jej ještě jednou něžně políbit.
Horatio se unaveně usmál a Bush pro něj měl jedinou větu.
"Teď už by sis měl opravdu jít lehnout, Horatio."
Pěkné.