close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rostlinka, která roste pomalu 6 - Omluva

24. března 2011 v 22:16 | Dark Angel |  Rostlinka, která roste pomalu

Téma: Hornblower
Páry: William Bush/Horatio Hornblower, William Bush/Archibald "Archie" Kennedy
Žánr: slash
Varování: +12, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Příběh, ve kterém někteří jsou víc, než jen přátelé a někteří ne. (Tale in which some are more than friends, and others less so.)
Poznámka: Úvodem je třeba leccos vysvětlit. Hornblower se na začátku této kapitoly v myšlenkách loučí se svým stevardem, jenž se provinil útokem na nadřízeného. Za takový přečin se dával provaz, což Horatio nechtěl připustit. Zároveň se svým stevardem předává americké lodi Liberty, jež je neutrální a nikdo na ni nesmí útočit, také manželku Napoleonova bratra.

Také vzpomíná na kapitána Bracegirdla, který s Horatiem sloužil na Indefatigable, když byl Hornblower ještě kadetem.
Myšlenka na rukavice, kterou autorka popisuje dále se týká Marie, Horatiovy manželky. Věnovala mu rukavice, které on hned při první příležitosti zničil, když jimi uhasil zápalnou šňůru granátu.

Odkaz na originál: Versaphile
Motto: Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno. (Friendship is a plant of slow growth and must undergo and withstand the shocks of adversity before it is entitled to the appellation. George Washington)




***

Hornblower pohlížel ven oknem své kajuty a sledoval, jak se Liberty zvolna stáčí proti větru. Bičoval ji sníh, ale byla to dobrá loď americké flotily, a tak si byl jist, že dosáhne svého cíle bez nehody. Doufal, že paní Bonapartová a její nový stevard se smíří s novými okolnostmi a že pan Bonaparte si jednou najde cestu zpátky k ní.

Nazvala ho "zatraceně bezcitným". Nemyslel si, že by takový byl, ale i tak jej bodlo u srdce. Její slova při odchodu zněla ozvěnou vedle těch, které pronesla když ji přivedli na palubu Hotspur.

Zamiloval se? A pokud ano, co potom přátelství?

Bracegirdle. Další starý přítel ztracený v krvavé válce. To byl úděl služby, všichni to věděli. Když nezemřeš ty sám, pak se budeš dívat, jak ostatní kolem tebe spějí k neodvratnému konci. On sám riskoval život a zdraví snad stokrát během své služby a riskoval by znovu a znovu a pak znovu, až by jednou náhodou neměl tlusté vlněné rukavice, kterými by uhasil hořící zápalnou šňůru. Manželka námořního důstojníka neměla na výběr - musela to prostě pochopit.

I přežití představovalo nebezpečí. Bracegirdle ztratil sovji loď a posádku kvůli nenáviděným Žabákům, a tak mu už nic nezbývalo. Troska muže, mrtvého ve všem, kromě těla. Sebral odvahu, aby dokončil svoji poslední misi, ale Hornblower věděl, jaký osud jej čeká v Anglii. Žádná naděje na velení, život mimo službu. Otřásl se, jakmile na to pomyslel. Aby se uklidnil, zavřel oči a vnímal houpání své vlastní lodi na vlnách a skřípání prken.

Ne, nebyl bezcitný. Jenže kvůli své služební povinnosti zklamal v povinnosti k manželce. A ve své oddanosti přátelům. Povýšil jako důstojník, ale zklamal jako muž.

"Archie," vydechl: "Musíš mít vždycky pravdu?"

A pak tu byl Bush. Hornblowerovy líce vzplály vzpomínkou na jejich společně strávenou noc. Byl sobecký, když využil jejich opilosti jako omluvy pro využití přítele. Zavrhl ze studu to přátelství a slíbil manželství Marii, i když věděl, že je to nerozvážnost. Ještě ve svůj svatební den, který měl být nejšťastnějším dnem jeho života, byla nejsilnější emocí roztrpčenost: z něj samého, z Marie, z Bushe, který tu stál a díval se, jako by ho někdo kopl.

Co cítil ve svém srdci by se dalo přirovnat k válce. Ale byl mužem, kterého si Marie vzala a byl mužem, s kterým se Kennedy a Bush zavázali sloužit. Co mohl dělat? Dotkl se své tváře vzpomínajíc na chladný polibek paní Bonapartové. Bylo tu jediné řešení: Musí všechno napravit.

Odvrátil se od okna a zamířil k Bushově kajutě. U Bushe začínaly všechny jeho chyby. Hornblower si připravil omluvu. Zatímco se blížil ke dveřím, zpomalil krok, aby se mohl připravit.

Když vešel ho chodby, zastavil se a zbystřil. Z Bushovy kajuty se ozýval smích. Potichu se připlížil blíž a poslouchal. Byl zvědavý.

"Williame, ty určitě žertuješ!" To byl Kennedy.

"Nežertuji!" protestoval Bush. Jeho hlas zněl veseleji, než si Hornblower kdy pamatoval: "Přepadly mě přímo v posteli."

"Doufám, že jsi nekapituloval příliš brzy."

"Blázníš? Jeden proti třem? Byly v převaze. A ještě se vyzbrojily. Elizabeth byla nejhorší."

"Co provedla?"

"Naházela mi sníh za košili. Říkají, že jsem křičel tak nahlas, až to vyplašilo koně."

Kennedy vyprskl smíchy a Bush se vřele zasmál.

Elizabeth. Jedna z Bushových sester, že? Hornblower si náhle uvědomil, že si nikdy nedokázal zapamatovat jejich jména. Vzpomínal si jen na zmínku, že jsou těmi, kdo přijíma polovinu z platu Hornblowerova důstojníka.

"Chybějí ti, Williame?" zeptal se Kennedy.

"Nesmírně. Nejhorší je, že pokaždé, když odcházím, nevědí, jestli se vrátím. Už jsem si zvykl, že nacházím malé dárky od nich v kapsách svého oděvu."

"Mají tě moc rády."

"Zbožňují mne. Možná je to omluva za noční přepady z našeho dětství." Hornblower slyšel z jeho slov úsměv, ale slova zněla melancholicky.

"Musíš mi ukázat nějaký ten dárek," řekl Kennedy.

"Jsou to jen maličkosti. Vylisované květiny, teplé ponožky... Někdy mi Charlotte napíše báseň, která mi připomene domov."

"Nepřekvapuje mě to. Je to romantická duše, že?"

"Ach, ano," povzdechl si Bush: "Pokaždé, když se vrátím domů, poví mi o novém ctiteli. Je úžasně nestálá. Říkám si, jestli si vůbec někdy vybere manžela."

"Je ještě mladá. Dej jí čas."

"Řekl jsem jí, že si musí vybrat brzy, protože chci být ještě naživu, abych ji mohl dovést k oltáři."

"A to ji nepovzbudilo?"

"Ne, namísto toho mě přetáhla po hlavě Shakespearovými Sonety a řekla, že mám hledět, abych zůstal naživu, dokud se nevdá." Po téhle větě se ani Hornblower neudržel a tiše se zasmál. Náhlé ticho z Bushovy kajuty znamenalo, že se tím prozradil. Hlasitě si odkašlal a otevřel dveře.

"Dobrý večer, pánové," řekl. Oba muži vstali, když vešel: "Pane Bushi, máte chviličku?"

Kennedy se otočil ke dveřím a chtěl odejít, ale Hornblower jej zadržel: "Archie, počkej. Prosím, sedni si."

Kennedy se tedy posadil zpět na své místo a se zájmem pohlédl na Bushe, jehož výraz byl pochmurný.
"Vy oba se posaďte."

I Bush si tedy sedl zpátky na židli.

"Pane?" zeptal se Bush, ale do očí se Hornblowerovi nepodíval.

"Já..." Horatio začal přecházet malou kajutou, ale brzy se zastavil. Sedl si vedle Bushe.
"Williame," oslovil jej.

"Pane?" řekl Bush zmateně.

"Přišel jsem se omluvit," řekl Hornblower: "Vám oběma." Mrkl po Kennedym a dostalo se mu varovného zlobného pohledu.
"Hlavně tobě, Williame." Zhluboka se nadechl, aby si dodal odvahy: "Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě choval. Byl jsem špatný přítel."

"Pane," začal Bush.

"Horatio," opravil jej Hornblower naléhavě.

"Horatio," řekl Bush a Hornblower zachytil stín úsměvu v jeho výrazu.

"Co se mezi námi stalo..." řekl Horatio trochu váhavě: "Lituji, že jsem se tu noc k tobě choval hrubě a lituji i své nezdvořilosti v následujících dnech. Bylo to opravdu... neslušné."

Bush nic neříkal, ale díval se na Hornblowera široce otevřenýma očima.

"Podvedl jsem naše přátelství pro své sobecké potřeby a nedomyslel jsem důsledky. A když ty důsledky přišly, neboť pochopitelně přijít musely, podvedl jsem tě znovu. Ublížil jsem ti - a za to se omlouvám."

Když Bush stále neodpovídal, pohlédl prosebně na Kennedyho.

"A?" pobídl jej Kennedy.

"A slibuji, že se pokusím být lepším přítelem. Pokud o to budete stát."

Bush vstal a přešel na druhou stranu místnosti. Zastavil se obrácen k Honblowerovi zády. Stále nic neřekl. Hornblower si nervózně povzdechl.

"Pokud chceš, napíšu žádost admirálu Pellewovi, aby tě přeložil. Dostaneš ode mě ta nejlepší doporučení, Williame. Jsi výborný a cenný důstojník, každý kapitán by byl poctěn, kdybys s ním sloužil."

"Je to od tebe laskavé," řekl Bush. "Přijímám tvoji omluvu." Hornblower vydechl úlevou. "Ale..." pokračoval Bush a otočil se tváří k němu.

Toliko k úlevě.
"Ano?" zeptal se Hornblower.

"Ale nemohu ti odpustit." V tu chvíli se i Kennedy tvářil překvapeně. "Dáváš mi své slovo a já vím, že je dodržíš, jak nejlépe budeš umět. Jsi muž cti," pokračoval Bush: "Ale tvá čest není to, co mě trápí."

"Přeješ si opustit Hotspur?" zeptal se Kennedy velmi znepokojeně.

"Nevím," připustil Bush: "Chyběla by mi tvá společnost, Archie, a já ji za žádnou cenu nechci znovu ztratit po tak krátké době."

Hornblower polkl: "Je to všechno, co tě tady drží?"

"Ne," povzdechl si Bush: "Ne. Horatio... Jako tvůj první důstojník bych s radostí zůstal. Ale jako tvůj přítel... Nedal jsi mi nic, než sliby, abys mi zabránil odejít."

"Mám jen málo dalšího, co bych ti mohl nabídnout," namítl Hornblower: "Choval jsem se k tobě skutečně špatně, vím to. Ale nemohu tě požádat o druhou šanci? Cením si tě, Williame. Byl jsi se mnou, když jsem tě potřeboval."

"Nejsem další Marie," řekl Bush, náhle rozčilený: "Abych s tebou spal a vzdal se všeho pro tvé pohodlí. Byl jsi pro mě víc, než jen přítel!"
Přinutil se ke klidu, ale vztek stále doutnal vespod.

"Williame," konejšil ho Kennedy.

"Ne," přerušil ho Bush: "Musím to říct. Horatio, ptal jsem se... Ptal jsem se, jestli budeš můj." Hlas se mu třásl zlobou a bolestí: "A jako odpověď jsi mě vyhodil ze své kajuty a vzal sis tu ubohou ženu jen z doročinnosti."

Hornblower seděl tiše. Neměl nic na svou obranu, a tak se ani nenamáhal.

"Nemám pro tebe odpověď," pokračoval Bush, vracejíc se k sobě: "Nemůžeš čekat, že ti odpovím, ne teď. Potřebuji... Potřebuji čas."

"Pak ho máš mít tolik, kolik si budeš přát," řekl rozhodně Hornblower: "Velice mě to mrzí, Williame. Kdybych ti mohl dát víc, než jen tuhle ubohou nabídku, udělal bych to, protože jsi mi také byl víc, než jen přítelem. Ale teď jsem zavázán své ubohé ženě, kterou každý lituje. Křivdil jsem jí víc, než krokoli jiný, ale je to žena, kterou jsem si vzal a musím tedy věci mezi námi napravit. Jsme spolu svázaní před tváří Boží."

Hornblower se na chvíli odmlčel. Rychle však znovu promluvil, aby nemohl být přerušen: "Williame, jsi tu vázán jen povinností a loajalitou. Pokud jsem tě využil tak moc, že mi nedokážeš odpustit, stačí říct a budeš mít ode mě pokoj. Ovšem pokud je tu naděje na nápravu, pak dovol, ať zkusíme tenhle uzel rozplést společně."

Hornblower vstal, přešel k Bushovi a prostě jen požádal: "Prosím."

Bush zůstal během jeho proseb tichý a nepromluvil ještě další minutu.

Pak konečně přikývl: "Naděje tu je," řekl.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Septima Severa Septima Severa | Web | 13. června 2011 v 19:05 | Reagovat

Shakespearovými Sonety bych po hlavě nechtěla dostat :-D
Ovšem tohle je dobře napsané - úplně vidím, jak se na Bushe jeho sestry sesypaly a jak dostal dávku sněhu za krk :-D Taky bych mu to udělala. Aneb škodolibost nezná mezí

2 Dark Angel Dark Angel | Web | 13. června 2011 v 20:58 | Reagovat

[1]: Hezké, že? :-) Versaphile napsala povídek na toto téma dost, ale tahle mě naprosto uchvátila. Je to romantické, něžné a přitom uvěřitelné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama