9. března 2011 v 20:36 | Dark Angel
|
Téma: Hornblower
Páry: William Bush/Horatio Hornblower, William Bush/Archibald Kennedy
Žánr: slash
Varování: +12, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Příběh, ve kterém někteří jsou víc, než jen přátelé a někteří ne. (Tale in which some are more than friends, and others less so.)
Poznámka: Čtvrtá kapitola navrací do dění Archibalda Kennedyho v nesnadné chvíli, kdy se jeho přítel rozhodl oženit s Marií, kterou si ovšem bere jen z povinnosti...
Motto: Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno. (Friendship is a plant of slow growth and must undergo and withstand the shocks of adversity before it is entitled to the appellation. George Washington)
***
"Takže vy nejste ženatý, pane Bushi," naklonila se k němu paní Masonová nebezpečně blízko, chtivý lesk v očích. Bush zadoufal, že nesrazí nic drahého, jak opatrně ustupoval směrem k polici, která byla nebezpečně plná sklenic a kovového kuchyňského náčiní. Zahlédl Hornblowera a jeho ženu a, samozřejmě, jedna jeho část byla potěšena, že vypadají každým coulem jako šťastní novomanželé. Druhá jeho část, ta část, která nebyla potěšena, měla chuť řvát, pokud do pěti minut nenajde omluvu pro svůj odchod ze svatební hostiny.
Bylo jediným štěstím pro klid oslavy, že se tato omluva sama objevila v podobě ruky Archie Kennedyho na Bushově rameni.
"Pokud nás omluvíte, paní Masonová, budu potřebovat asistenci pana Bushe u dortu."
Kennedy byl zdvořilý, ale neoblomný a odvedl Bushe pryč dříve, než stihla paní Masonová dát svůj souhlas. Bush si nejprve myslel, že mají namířeno do kuchyně, ale ještě než tam došli, Kennedy jej postrčil do tichého pokoje hned vedle.
"Takže žádný dort," konstatoval Bush suše. Polkl, snažíc se neprozradit svůj neklid. Poslední balíček svých dopisů odeslal s dostatečným předstihem. Kennedy je tedy mohl přečíst před svým příjezdem. Hornblower se rozhodl pro svatbu velmi náhle, ale přirozeně nebylo pochyb o tom, že pozve svého nejbližšího přítele, aby mu šel za svědka. Kennedy přijel ten den ráno v kompletní uniformě, připraven stát po Hornblowerově boku, když se navždy zavázal Marii Masonové. Bushe potěšilo, že Kennedy přijel, protože to znamenalo, že se té role nemusel zhostit sám. On a Kennedy ovšem neměli ani chvíli samoty, až dosud.
"Dostal jsem tvé dopisy, Williame," začal Kennedy. Bush na něho zíral, čekal, jak zareaguje na slova, která napsal. Ach Bože, pokud to musí skončit, skonči to rychle, pomyslel si. Přešla minuta rušená jen tlumeným hovorem z hlavního pokoje.
"Přečetl sis je?" zeptal se Bush, neochoten snášet to napjetí déle.
"Samořejmě, že jsem je přečetl!" zasyčel Kennedy: "Svatební pozvánka a tvůj dopis v mých rukou... Williame, máš skutečně úžasný talent pro načasování."
"Děkuji," řekl Bush automaticky. Otřásl se, když si uvědomil, jak to znělo.
"Archie," začal.
"Ne. Ne, neříkej nic. Už jsi řekl dost," zastavil jej Kennedy a vytáhl z kapsy balíček poněkud zmačkaných papírů. Zamával jím Bushovi pod nosem.
"Četl jsem to cestou sem. Četl jsem to tolikrát, že se mi některé pasáže vryly do paměti. A chceš vědět, co si o tom všem myslím?"
Zdálo se, že Kennedy čeká na jeho odpověď a tak jen řekl: "Ano?"
"Nemůžu uvěřit, že to mohl udělat! Že mohl... a pak si vzal..."
Bush si povzdechl: "Pokud jde o mě-"
"Williame věř mi, když řeknu, že tvá strana je v tuhle chvíli to, co mě znepokojuje méně."
"Ty se na mě nezlobíš?"
"Ne, na tebe ne." Dříve, než se tíha v Bushově hrudi mohla kompletně rozplynout, Kennedy pokračoval. Jeho hlas zněl tiše, ale rozčileně: "Myslím si, že jsi blázen a že jsi nejspíš ztratil svůj zdravý rozum. Ale je to Horatio, na koho se zlobím za to, že tě využil a pak se oženil s ženou, kterou nemiluje. A udělal to s hlavou lehčí, než je ta tvá."
"Ach," řekl Bush. Předpokládal, že další sklenice vína by mohla dát nějaký smysl tomuhle šílenému dni, ale vzápjetí se rozhodl, že víc alkoholu nevyřeší problém, který alkohol způsobil. Kennedy se od něj odvrátil, aby mohl obejít rychlý kruh po koberci. Bush usoudil, že bude lepší změnit téma.
"Těší mě, že tě vidím dokonale zdravého," řekl Bush, udržujíc lehký tón.
"Psal jsi, že je ti lépe, ale je výmluvnější, když tě teď vidím zcela uzdraveného. Budeš připraven se k nám připojit v nadcházející válce?"
Kennedy přestal přecházet a místo toho zíral na dveře vedoucí zpět do hlavního pokoje: "Předpokládám, že Horatio o tom již rozhodl," řekl. Bush na něho mrkl, překvapen nelibostí v jeho slovech.
"Archie, ty se nechceš vrátit?" Bush dokázal jen ztěží uvěřit, že tu otázku vůbec položil: "Archie?"
"Pokud jste vy dva, pánové, skončili s dortem," přerušila je paní Masonová, která právě otevřela dveře s nacvičenou příkrostí: "Pan Hornblower si žádá vaši přítomnost v hlavním pokoji. Právě se jej chystá krájet."
Bush i Kennedy sklonili hlavy, když procházeli kolem ní a připojili se k lidem u hlavního stolu, kde stáli Hornblower a Marie, připraveni porcovat. Bushe překvapilo, že se dostavil i admirál Pellew a právě usrkával ze sklenice vína, když pozoroval pár před sebou.
"Jsem rád, že jste se k nám připojili, pánové," řekl Pellew: "Pane Hornblowere?"
Hornblower přikývl a spolu se svou nevěstou rozkrojili svatební dort jeho mečem. Do vzduchu se vznesly okvětní plátky, zatímco hosté tleskali.
"Ach! Právě mne napadlo... Doufám, že ten meč dobře vyčistil," řekla paní Masonová, šilhaje po Horatiově meči.
"Jsem si jist, že dělal co mohl, madam," zahřměl Pellew: "Ale francouzská krev, ach, ta je zatraceně lepkavá!"
Paní Masonová zalapala po dechu a Pellew si odkašlal: "Dlouhý život," připil: "A mnoho štěstí ženě jednoho z nejslibnějších důstojníků v králových službách."
"Ať žijí!" zamumlali všichni.
"Pronesl již někdo přípitek na zdraví a štěstí páru?" zeptal se Pellew.
"Ne, pane," řekla paní Masonová.
"Smím tedy já?" paní Masonová mu pokynula, aby pokračoval: "Dámy a pánové, prosím vás, abyste se ke mně připojili v tuto šťastnou chvíli. Přeji novomanželům, aby nikdy nepoznali utrpení a vždy byli šťastni a zdrávi. Přeji novomanželce, aby ji těšila myšlenka, že její manžel koná svoji povinnost pro krále a svou zemi. A přeji novomanželovi, aby jeho odvahu posilovala oddanost jeho ženy. Dámy a pánové, na nevěstu a ženicha."
Kennedy pozvedl svou sklenici: "Na nevěstu a ženicha!" A ostatní zopakovali ozvěnou totéž.
"Ještě je tu jedna důležitá věc," řekl Pellew a jeho hlas utišil hluk gratulací: "Pane Hornblowere, prosím."
"Děkuji, pane. Pane Kennedy, sloužili jsme spolu mnoho let. Oba jsme zažili dobré i zlé časy a v těch nejhorších jsme od sebe byli rozděleni. Dnes, díky Bohu, jste tu opět s námi a já jsem za to vděčný. Jste výborný důstojník, obdivuhodný muž a dobrý přítel."
Kennedy se usmál a souhlasně pokývl hlavou.
"Od té doby, kdy jsme se naposledy setkali, jsem dostal velení na úžasné lodi, na Hotspur. Má jen jeden nedostatek, než bude schopna plavby. A abych ten nedostatek odstranil, požádal jsem admirála Pellewa, který byl tak laskav a svolil. Pane Kennedy, prokázal byste mi tu čest a stal se mým druhým důstojníkem?"
"Bude mi ctí s vámi sloužit, kapitáne Hornblowere."
Hornblower se široce usmál a spokojeně si oddechl: "Vyplouváme za úsvitu. Pane Bushi, připravte prosím Hotspur k vyplutí."
"Rozkaz, pane," řekl Bush. Kennedy si všiml, že se Hornblower na Bushe nepodíval, když mu dával příkaz.
"Pane Kennedy," pokračoval Hornblower: "Bude příjemné mít vás znovu po boku. Ještě jeden přípitek, dámy a pánové, na dobré námořníky z Hotspur! Ať žijí!"
Prvně čtu něco nepsaného, musím uznat že to čekání je napínavé a odměna sladká.