Téma: Hornblower
Páry: William Bush/Horatio Hornblower, William Bush/Archibald Kennedy
Žánr: slash
Varování: +12, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Příběh, ve kterém někteří jsou víc, než jen přátelé a někteří ne. (Tale in which some are more than friends, and others less so.)
Poznámka:Třetí kapitola se odehrává mnoho měsíců po druhé. Hornblower a Bush se setkali v Portsmouthském přístavu a kapitán nabídl Bushovi práci na své lodi Hotspur. Bush se uvolil být Horatiovým prvním důstojníkem. Během plavby se sblížili a Bush píše den co den Kennedymu slíbené dopisy. Ještě v Portsmouth poznal Hornblower Marii, ženu, která jej nepřitahuje, není mu ani nijak zvlášť milá, jen k ní cítí povinnost za péči, kterou mu věnovala, dokud byl na pevnině a neměl žádné peníze...
Odkaz na originál: Versaphile
Motto: Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno. (Friendship is a plant of slow growth and must undergo and withstand the shocks of adversity before it is entitled to the appellation. George Washington)
***
Všechno na Hotspur tonulo v tichu, když William Bush přiložil pero k papíru. Každou noc opakoval stejný rituál - každou noc sepsal události uplynulého dne, pocity a příhody, které jej ovlivnily, shrnul stav svého kapitána, žerty o žabácích a přešpatných plavebních podmínkách a nakonec připsal přání dobrého zdraví. A každou noc, jakmile dokončil svůj dopis, složil jej pečlivě do obálky, bezpečně jej zapečetil voskem a připsal datum na roh obálky. Dělal to, protože Archie Kennedy byl jeho dobrým přítelem a on mu to slíbil.
Ovšem dnes měl něco jiného, o čem bude psát. Poprvé od chvíle, kdy začal s touto pravidelnou korespondencí, měl dnes obavy, jak jeho přítel zareaguje. Nejprve zvažoval, že by se tomuto tématu opatrně vyhnul, ale vzápjetí si uvědomil, že opomenout to by nebylo dobré. Znevážilo by to semínko cenného přátelství, které s Archiem zaseli. Takže, uvědomujíc si riziko a s žaludkem zkrouceným strachem, přiměl se ta slova napsat.
"Věci se změnily mezi mnou a Horatiem, Archie, a nejsem si jist, jestli k lepšímu. Žádal jsi mne, abych na něho dohlédl během tvé nepřítomnosti a já se snažím. Vytvořili jsme si přátelství, které je pevné, i když ne hluboké. Měl jsi pravdu, když jsi tvrdil, že to bude komplikované, protože si více myšlenek nechává pro sebe, než sděluje.
Už jsem ti psal o Marii, ženě, kterou potkal v Portsmouth. Dnes večer mě Horatio pozval do své kajuty na drink. Jsme ještě dva dny cesty od přístavu a čeká nás již jen nezáživná plavba, a tak mi Horatio vyprávěl o svých pocitech ohledně té ženy.
Nemiluje ji, Archie. Ale cítí k ní povinnost, protože se o něj starala ve chvíli, kdy to ptořeboval. Cítí, že ji nemůže opustit, že je jí zavázán a povinnen vrátit jí laskavost.
Horatio je čestný muž, ale postrádá schopnost porozumění - opět jsi měl pravdu. Nerozumí dost dobře, proč mu nabídla svoji pomoc.
Už teď uchovává většinu svého platu pro Marii, jistě stokrát víc, než ona dala jemu. Chystá se jí ty peníze předat jako dar, jakmile se vrátí do Portsmouth. Jenže já vím, že to odmítne. Chce dát víc, než ona může přijmout.
Obávám se, že pak bude trvat na tom, že jí odevzdá ještě víc, než jen ty peníze.
Ale Horatiova dobrota není vše, o čem ti dnes večer chci psát. Již jsem řekl, že se věci změnily; změnily se díky tomu, co se mezi námi odehrálo poté, co jsme mluvili o Marii.
Nechápu, jak k tomu došlo, ale musím najít způsob, jak to vyjádřit slovy, aby sis mohl všechno přečíst, až se k tobě mé dopisy dostanou.
Mohl bych dát všechno za vinu rumu, kterého jsme oba vypili přes míru. Horatio pil, aby si dodal kuráž k rozhovoru o Marii a jeho jazyk se uvolňoval s každým dalším pohárem. Já jsem pil, abych s ním udržel krok a abych zapomněl, že jsem k tobě nebyl zcela upřímný.
Na svou obranu musím říct, že jsem nebyl zcela upřímný ani k sobě co se týče pocitů vůči Horatiovi. Řekl jsi mi, ať se s ním sblížím a já se obávám, že tentokrát se blízkost stala mou zhoubou.
Od našeho setkání v Portsmouth před touto plavbou mé srdce poskočilo pokaždé, když jsem na něho pohlédl. Nejprve jsem to pokládal za následek radosti z našeho setkání po tolika měsících.
Přináší mi vzpomínky na tebe, Archie, a také myšlenky na to, že každým dnem se blíží chvíle, kdy se opět setkáme. Ale brzy jsem pochopil, že k němu cítím víc, než jen náklonnost. Bolí mě ti tohle psát, ale vím, že musím.
Toužil jsem po něm. Navzdory sám sobě jsem po něm šílel. Ale byla to touha tak beznadějná, že jsem se ji snažil potlačit mnohem víc, než kteroukoli před ní. Přiznávám, že to jen posílilo bolest v mém srdci, ale byl jsem si jistý, že kdyby to Horatio zjistil, nebyl by potěšen.
Pití mi bylo omluvou, ale když se objevila příležitost, přijal jsem ji otevřeně a s radostí, dávajíc svým citům volný průchod, jako on dával volný průchod slovům.
Políbil mě a já mu oplácel stejně. Leželi jsme spolu v pohodlí jeho kapitánské kajuty a já si pomyslel ´Konečně, konečně!´.
Cítil jsem se podivně lehce, jako kdyby se část mě vězněná po celý život náhle osvobodila. Šeptal mi něžná slova a dotýkal se mé kůže tak procítěně, až se v mém nitru objevila nová bolest na místě té staré. Jakmile jsem jednou začal, nemohl jsem přestat. Leželi jsme nazí těsně u sebe a já mu řekl o své tak dlouho odpírané touze. Všechno to bylo jako nějaký podivný, ale překrásný sen.
A na konci toho všeho jsem se ho zeptal, jestli zůstané mým a já jeho. Musel jsem to vědět - znamenám pro něj tolik, jako on pro mne? Znovu dávám čáct viny rumu, protože nebýt jeho, nikdy bych své city neodhalil.
Neřekl ne, ale to jen proto, že neodpověděl vůbec. Jednoduše jen řekl, že mu na mně záleží a že ho pití a to, co jsme udělali, unavilo. Požádal mě - vlastně zdvořile rozkázal - abych odešel do své kajuty spát, abych byl připraven na práci příštího dne.
Nemohl jsem spát, pořád nemůžu. Myšlenky se mi bouří a nic je nemůže utišit. Kdybys byl na lodi, mohl bych za tebou přijít a tvá vnímavá a procítěná slova by ulehčila mým obavám, ale ty tu nejsi, a tak ti místo toho vylévám své srdce prostřednictvím inkoustu.
Vím, že ke mně necítí to, co já k němu. Kdybych na něho naléhal, stal bych se jen další Marií, povinností, pod kterou trpí. Nechci mu přidělávat starosti. Vím, že mu píšeš tak, jako píšeš mně a proto tě nyní požádám o stejnou laskavost, o kterou jsi ty požádal mě před mnoha měsíci: Prosím, nezmiňuj se mu o tom. Zítra už si na to možná ani nevzpomene díky tomu, kolik vypil. Pokud si nevzpomene, nebudu mu to připomínat. Nemusí vědět, jakou bolest mám v srdci. Čas ji vyléčí.
Tolik se bojím, že až si přečteš tenhle dopis, nebudeš stát o žádný další. Dokud mi to ovšem nezakážeš, budu pokračovat v psaní, protože jsem ti to slíbil a nechci porušit své slovo. Uvědomuji si, že jsem je již jednou porušil, protože jsem selhal v přátelství k Horatiovi. Nejsem si jist, jestli naše pevné, ale nikoli hluboké přátelství, přežije ránu jako je tato. Ale stejně, jako ti budu i nadále psát v pevné víře, že co jsem udělal se dá napravit, budu také nadále sloužit jako Horatiův poručík a přítel.
Jako vždy doufám, že tě má slova najdou při dobrém zdraví
Tvůj přítel
William"
Bush pečlivě složil papíry a uložil je do připravené obálky. Prsty se mu trochu třásly, když přitiskl pečeť do vosku a vepsal datum do rohu obálky. Pak s rozvážnou pečlivostí umístil obálku na stoh dalších, které ležely v bezpečí jeho truhly.
Co se stalo nedá se odestát a on musí nést následky. Zítra se znovu postaví tváří v tvář svému kapitánovi a pokud musí zatvrdit své srdce, pak bude dobré uzavřít v něm bolest co nejdříve.
Vlezl si do postele, uhasil lampu a čekal na spánek, který nepřicházel.
Pokračování: Rostlinka, která roste pomalu 4 - Oslava







