close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rostlinka, která roste pomalu 2 - Odloučení

24. února 2011 v 18:20 | Dark Angel |  Rostlinka, která roste pomalu
Téma: Hornblower
Páry: William Bush/Horatio Hornblower, William Bush/Archibald Kennedy
Žánr: slash
Varování: +12, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Příběh, ve kterém někteří jsou víc, než jen přátelé a někteří ne. (Tale in which some are more than friends, and others less so.)
Poznámka: Druhá kapitola se odehrává nějakou dobu po první. Víceméně první kapitola spadá do filmového dílu "Vzpoura" a tato kapitola poněkud upravuje fakta filmu s názvem "Odplata".
Odkaz na originál: Versaphile
Motto: Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno. (Friendship is a plant of slow growth and must undergo and withstand the shocks of adversity before it is entitled to the appellation. George Washington)

***

"Tento soud se usnesl," oznámil Admirál Pellew: "Že by mělo být zahájeno důkladné pátrání mezi španělskými vězni, abychom zjistili, kdo zavinil smrt kapitána Sawyera a aby tento vrah, pokud je stále naživu, byl předán právu. A jako výsledek našeho šetření vedeného proti přeživším důstojníkům lodi Jeho Veličenstva Renown jsme se usnesli, že žádný další proces není třeba."

Jakmile skončilo přelíčení, Hornblower si pospíšil ven ze soudní síně. Téměř běžel do nemocničního křídla, kde se ze svých zranění zotavovali Bush a Kennedy.

"Archie!" vykřikl, široce se usmívající, jak vrazil dovnitř.
Posadil se na židli vedle postele svého přítele a poplácal jej po nahém rameni: "Jsme volní! Jak se cítíš znovu jako svobodný muž, hm?"


"To je báječná novinka, Horatio," nadchl se Kennedy a zodpověděl rovnou i dotaz na svůj zdravotní stav: "Pořád to bolí. Ale teď už méně. Doktor Clive říká, že do měsíce mě bude moci propustit ze své péče."

"Jsi šťastný muž, Archie," poznamenal Bush, sedící ve své posteli: "Trochu víc doprava a ta kulka mohla být smrtelná."

"Optimista, jako vždy, Williame," odvětil Kennedy: "Vždyť jsem ještě tady."

"Bude skvělé vidět tě zase zdravého a spokojeného, Archie," řekl Hornblower: "A vás také, pane Bushi."

"Jsem již téměř bojeschopný, pane Hornblowere." Bush se naklonil kupředu, aby si upravil košili a škubl sebou, jak se stehy v jeho ráně bolestivě napjaly.
"Možná si ještě chvíli poležím," připustil: "Ale je příjemné slyšet, že již nejsme v podezření. Potěšily tyto novinky pana Bucklanda?"

Hornblower si odkašlal: "Pan Buckland... Jeho pověst poněkud utrpěla během jeho pobytu ve špnělském zajetí. Renown dostane nového kapitána a Buckland pod ním bude sloužit."

"Vrátíme se na Renown také?" zeptal se Bush. Urovnal si pečlivě košili a znovu si lehl, vyčerpán tou drobnou námahou.

"Nejsem si jist," přiznal Hornblower: "Admirál Pellew mě pozval dnes večer na večeři. Snad mi sdělí, co má v plánu."

"Obávám se, že vás nedoprovodím," řekl Kennedy, tiše pokašlávaje: "Bude trvat měsíce, než se zotavím. Jakmile budu schopen cestovat, vrátím se domů a tam zůstanu, dokud nebudu natolik zdráv, aby mi Královské Loďstvo povolilo návrat. To bude chtíli trvat, Horatio."

"Archie..." Hornblower vypadal sklíčeně: "Já..."

"Já vím. To je v pořádku, Horatio. Zůstaneme v kontaktu. A než se uzdravím, nejspíš z tebe bude kapitán s vlastní lodí."

Hornblower se smutně zasmál: "Po tom, co se stalo na Renown, nevím, jestli jsou mé šance na povýšení větší, než Bucklandovy. Ale jestli jednou budu kapitánem, budu vedle sebe potřebovat dobré důstojníky." Pohlédl z Kennedyho na Bushe a zpět. Klobouk, který držel v rukou se pro něj náhle stal zdrojem fascinace.

"Takže,... budu muset jít! Zabere mi nějaký čas, než se připravím na dnešní večeři."

"Hodně štěstí, Horatio," popřál mu Kennedy.

Bush jen souhlasně přikývl: "Doufám, že vám dnešní večer přinese dobré správy, pane Hornblowere."

Hornblower si posadil klobouk na hlavu a dotkl se jeho okraje na pozdrav: "Děkuji vám, pane Bushi. Dobrou noc, Archie."
A odešel.

Kennedy si nešťastně povzdechl: "Ach, Horatio, co budeš beze mě dělat? Nejspíš si naděláš spoustu potíží."

"Co tím myslíš, Archie?" zeptal se Bush zmateně.

On a Kennedy si vybudovali pevné přátelství během času stráveného společně na Renown, ale stále mu nebyl tak blízko jako Hornblower, ať se snažil sebevíc. Vztah mezi Kennedym a Hornblowerem byl pro něj kompikovaný a občas nepředvídatelný.

"Zapamatuj si má slova, Williame, povýší ho. Bude z něj kapitán, pod jakým chce jednou sloužit každý námořník. Ale jako člověk..." nedokončil.

"Jako člověk co?" zeptal se Bush zvědavě. Kennedy se často během jejich rozhovorů vyhýbal zmínkám o Hornblowerovi a Bush si uvědomil, že teď se z nějakého důvodu tomu tématu opět vyhýbá.

"Řekněme jen, že je lepší ve vztahu k lodím, než k lidem a že snáze velí, než porozumí druhým." Mísně pokrčil rameny a změnil téma: "Ty nečekáš na povýšení?"

"V tuhle chvíli budu spokojený, když má hodnost zůstane tam, kde je," řekl Bush: "Ale ano, jednou doufám, že budu mít velení. Musím přiznat, že na to dosud nejsem připravený, ale časem..." Pohlédl ven oknem na záliv a štíhlé lodě zakotvené nedaleko: "Mít svou vlastní loď!"

"To je to, o čem sníš," řekl Kennedy tichounce.

"Ano, je. Neodvažuji se v to doufat, protože nevím, jestli se to někdy vůbec může stát, ale ve svém srdci... Ve svém srdci po tom toužím," odpověděl Bush: "Navzdory všemu."

"V tomhle jste stejní. Ty a Horatio," uvažoval Kennedy: "Jste si podobní víc, než si myslíš. Oba máte v očích moře."

Bush se odvrátil od okna a pohlédl na Kennedyho: "A ty snad ne?"

Kennedy zavrtěl nesouhlasně hlavou: "Ne tak, jako vy. Dokázal bych být stejně šťastný na zemi jako na lodi, kdybych měl dobré přátele a práci, která by mě uchránila od nečinnosti. Na jednu stranu je to dobře," usmál se: "Protože teď strávím většinu roku na pevné zemi."

"Přeji si, aby to nebylo nutné. Bude mi chybět tvá společnost, Archie."

"A mně tvá, Williame," přiznal Kennedy: "Musíš mi pravidelně psát, abych se měl čím zabavit během dlouhých dnů svého zotavování. Požádal jsem i Horatia, aby mi psal, jenže on je vždycky tak stručný, když vypráví a zapomíná na důležité podrobnosti."

"Tak ti tedy budu psát dopis každý den večer a schovávat je pro tebe," slíbil Bush.

"Jakmile se pošta dostane do přístavu a doručí ti mé dopisy, bude to, jako bys byl každý den s námi."

Po tomto slibu se Kennedy usmál tak široce, že si Bush nedokázal pomoci a usmál se na oplátku také. Něco chladného uvnitř jeho těla roztálo díky přátelství, které u Kennedyho nalezl. Stejně, jako jej bolelo, že se budou muset rozloučit, cítil se zároveň potěšený, že neztratí jeho přízeň.

"Ty nemusíš psát každý den," dodal Bush: "Ale také mi musíš posílat dopisy. Chci vědět všechno o tvém zdravotním stavu a o životě na souši."

"Samozřejmě," řekl Kennedy: "Ale jsem si jist, že mé dopisy budou mnohem méně záživné, než tvoje."

"V mé společnosti jsi zřídka skoupý na slovo, Archie. A nedokážu si představit, že bys držel jazyk za zuby jen proto, že budeme každý jinde. Co čtrnáct dní budeš mít příležitost rýpnout si do naší situace a pořádně ji okomentovat ve svém osobitém stylu, když budeš odpovídat na mé dopisy," žertoval Bush. Kennedy se tomu zasmál.

"A," pokračoval Bush vážnějším hlasem: "Vážím si tvého zájmu. Ani vzdálenost mi nedovolí na tebe zapomenout. Beru na sebe tuhle povinnost rád."

Kennedy přikývl: "Pokud smím, požádám tě ještě o jednu laskavost - dohlédni místo mě na Horatia. Buď mu přítelem, když já nebudu moci. Stejně, jako jsem si jistý, že ho povýší, jsem si také jistý, že tě požádá, aby ses k němu připojil na lodi. Dal ti svoji důvěru a to nedělá často. Jsi dobrý muž, Williame, a on to ví."

"Budu se snažit," slíbil Bush: "Jenže on mi zcela nedůvěřuje."

"On zcela nedůvěřuje ani sobě," řekl Kennedy: "To jsem pochopil za léta našeho přátelství."

Povzdechl si a náhle se znovu rozzářil: "Doufejme, že budu schopen se k vám znovu připojit, než skončí rok. Připíjím," řekl, zvedaje svoji sklenici s vodou: "...na štěstí."

Bush zvedl svoji sklenici a trochu se naklonil, aby mohl cinknout svojí sklenicí o Kennedyho.

"Na štěstí," zopakoval: "A na pevné zdraví. Možná, že konec roku prožijeme opět spolu."



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ancee Ancee | Web | 24. února 2011 v 19:38 | Reagovat

ahoj, nehraješ ty náhodou World Of Warcraft?

2 Dark Angel Dark Angel | 24. února 2011 v 21:40 | Reagovat

[1]: Ahoj, to opravdu nehraji. Jediné, co mám s tou hrou společného je, že používám jeden obrázek elfky z Warcraftu jako ikonku na několika webech...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama