2. ledna 2011 v 11:41 | Dark Angel
|
Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin, Severus Snape, James Potter, Sirius Black
Varování: slash, +12, nedoporučuji odpůrcům romantiky a bázlivcům
Shrnutí: Co se stane, když jeden zlomyslný Nebelvír prozradí, co nikdy neměl nikdo zjistit?
Poznámka: Druhá část je tu. Snad se vám bude líbit.
Motto: Hominem te esse, memento.
***
Už jenom to, že Black měl pravdu, tě dovádí k zuřivosti. A fakt, že chodba je dlouhá a cíl pořád v nedohlednu, ti také nepřidává na náladě. Kam vlastně jdeš? Už po pár zatáčkách jsi ztratil pojem o směru.
Přepadají tě pochybnosti a vztek, který se v tobě hromadí hrozí výbuchem ve chvíli, kdy se příště střetneš s Blackem. Právě ve chvíli, kdy si řekneš, že se vrátíš, chodba začne stoupat vzhůru. První změna v celé cestě. Přestaneš se tolik starat o nebezpečí a přidáš do kroku. Tvé kroky okamžitě zazní hlasitěji. Tady je půda překvapivě suchá a tvrdá. A tvé kroky duní ozvěnou.
Náhle je chodba plná hluku. Uslyšíš vzdálený výkřik a dusot běžících nohou. To všechno se navíc mísí s podivným skřípěním, jako by se o sebe třela špatně sešroubovaná prkna. Ten zvuk je ti podivně povědomý.
Nakonec nejasně, snad jen téměř instinktivně, uslyšíš ještě něco. Je tu najednou tolik podnětů. Někde blízko rychle a měkce běží ještě někdo. Nebo něco.
Okamžitě strneš na místě a zmateně se rozhlížíš na všechny strany. Odkud
ty zvuky přicházejí? Jsou za tebou nebo před tebou?
Opřeš se znovu zády o stěnu tunelu. Hledáš oporu. To je jediná možnost, jak si za ně nikoho nepustit. Je ti jasné, že tě Black opět napálil.
Ale netušíš, jak moc.
Samozřejmě si v prvním okamžiku myslíš, že se teď odněkud vyřítí s Potterem po boku a pravděpodobně tě zase jednou dost ošklivě zmlátí. V posledních měsících ztrácejí svoji dřívější kreativitu. Teď už je to pořád stejné. Vylákat tě, zbít, znemožnit, ztrapnit a zmizet. Víc už dlouho nevymysleli.
A pak uslyšíš hlas. Nerozumíš slovům, ale zní vyděšeně. Něco v dálce křičí. Blíží se a ty vyčkáváš. Stále ještě nerozeznáš směr odkud přicházejí.
Nevíš, jestli se dát na útěk nebo raději setrvat na místě. Nemůžeš se rozhodnout a tak neděláš nic. Stojíš jako přikovaný.
Hlas se blíží. Začínáš rozeznávat slova.
"Snape! Snape, uteč, ty idiote! Pojď zpátky! Snape!" ječí jako pominutý hlas Jamese Pottera. Teď už dokonce vidíš i světlo jeho hůlky.
V tom hluku sis nevšiml, že se někdo blíží i z druhé strany. Nenápadné, tiché, jako padající listí lehké kroky se blíží ze tmy před tebou.
"SNAPE!" zaječí hystericky nenáviděný Potter a pak se semele spousta věcí najednou.
Něco tě prudce udeří do tváře. Díky tomu ti podklesnou kolena a něco obrovského proletí kolem tebe. Tvoje hůlka zhasne a odkutálí se stranou. Slyšíš obrovský dutý náraz, jak to, co prolétlo kolem tebe, narazí do něčeho
dalšího.
Snažíš se nahmatat hůlku. Tady je! Zakutálela se až ke stěně. Popadneš ji pevně do dlaně.
"Lumos!" vykřikneš a jakmile chodbu zalije mdlé světlo, strneš děsem a úžasem.
Přímo před tebou se hrozivě tyčí mohutné krvelačné vlčí tělo a proti němu ve výhrůžné póze sklání paroží elegantní dvanácterák. Hrozivě lačně rozzářené vlčí oči si budeš pamatovat do smrti. Jeho krvácející tělo poznamenané ranami paroží tě bude pronásledovat v nočních můrách už napořád.
A nepravděpodobnost té situace také.
Tvůj největší nepřítel tě tady chrání v podobě jelena před svým nejlepším přítelem...
Před vlkodlakem.
Jelen opatrně ustupuje před hrozivými tesáky. Oba, jelen i vlk, vědí, že jediné kousnutí je okamžitou jízdenkou do pekel. Oba si dávají pozor. Vlkodlak na rány paroží, jelen na tesáky ostré jako nože.
Jsou opatrní, i když touha po krvi je mnohem silnější než vlkodlakova vůle.
Na chvíli odvrátí hlavu od očí svého přítele-zvěromága a konečně po všech těch letech pohlédne zpříma na tebe. Jen v hrůze zadržíš dech. Co jiného bys také mohl dělat?
Vlk jemně zavyje. Zní to snad teskně? Jak tomu máš rozumět? Něco ti chce říct, ale ty samozřejmě nerozumíš.
Zmůžeš se na jedinou větu: "Hominem te esse, memento..."
Poslední slovo ti téměř uvízne ve staženém hrdle. Zhluboka vydechneš. A výraz tvora před tebou se s tím jediným závanem tvé vůně okamžitě promění.
Ozve se dunivé zavrčení a vlk vystartuje do útoku. V tu samou chvíli jej jelen nabere na své paroží a odhodí daleko do tmy mohutným obloukem.
Ozve se rána dopadu a následně bolestné zakňučení, které se ti, ač si to nepřeješ, zabodne hluboko do srdce. A pak se rychlé měkké kroky vzdalují.
V tu samou vteřinu se vedle tebe z černoty zjeví mladý James Potter a zasyčí: "Jsi snad idiot, Snape? Uteč ty pitomče, než se vrátí! A o tomhle nikomu ani slovo!" Znovu zmizí ve tmě a ty ještě slyšíš, jak odněkud rozlíceně volá: "Nikdy a nikomu!"
V tu chvíli, jako by něco v tobě zapadlo na správné místo. Otočíš se na podpatku a světlo nesvětlo, bezpečí nebo ne, běžíš zpátky na bradavické pozemky.
Běžíš, klopýtáš přes louže, padáš do bláta, rukama rveš hlínu, zvedáš se a narážíš do stěn až máš ramena, paže a dlaně rozedřené do krve. Nedbáš na nic, běžíš. Jen pryč, pryč o zlého snu.
Není možné, aby to, co jsi viděl byla skutečnost. Jak by to mohla být pravda? Jediné, co máš v hlavě je ten rozzuřený výraz a hrozivé tesáky. A modré, jasně modré oči. Ty oči, které pro tebe mají soucit. Ne přátelství, jen soucit. Nic víc.
Teď se na tebe dívaly s nepřekonatelným smrtícím chtíčem. Zabít! Jediná touha v těch očích.
Tohle nemůže být pravda, říkáš si.
Jako ve snu náhle dopadneš do chladné trávy. Je mokrá noční rosou, je bílá jinovatkou severních krajů, ale hlavně je bezpečná.
Právě jsi ztratil poslední iluze. Točí se ti hlava, převalíš se na záda a upřeš oči na jasný bílý kotouč nad sebou.
Žádná z tvých nejdivočejších představ by nikdy nepočítala s tím, co jsi právě viděl - a žádná z tvých nejtajnějších tužeb se teď už nevyplní.
Dotknout se ho... Už nikdy.
Zadívat se hluboko do zářivých modrých očí. Nikdy víc!
Nedokázal bys to.
Pořád už budeš mít v paměti ty krvelačné oči zírající ze tmy. Tak kouzelně a dokonale modré - a tak plné vražedného pominutí smyslů.
Lupin, ten skromný a obětavý Remus Lupin, je pro tebe navždycky ztracený. Jako by snad byl mrtvý. Je konec.
Stejně by tě nechtěl...
Smutné.
Samozrejme nič iné som ani nečakala, ale aj tak mi je to ľúto.

Ale páčilo sa mi to. Už bolo množstvo poviedok napísaných na túto tému, ale ty si to jednoznačne zvládla najlepšie. Veľmi pekné.