close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Můj život se Snapem 6 - Konec školních let

15. listopadu 2010 v 16:50 | Dark Angel |  Het stories

Páry: Severus Snape / Dark Angel
Další postavy: Gregory Jonathan, Irma, Deren a další z mých přátel
Žánr: hetero
Upozornění: bez omezení
Poznámka: Všechny postavy mají svůj vzor ve skutečných lidech - samozřejmě až na Severuse Snapea, jenž je osobností nadpozemskou, pekelně dokonalou a žijící ve své dokonalosti v mé prokleté duši stejně jako ve vašich. Ony skutečné postavy z mého života nesou jiná jména a zastávají v některých případech i jiné role ve vztahu ke mně, než postavy v příběhu. A já jim všem, s láskou a úctou děkuji, že tu pro mě byli a jsou.
Motto: Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč...

PS: Dnes tu máme předposlední díl téhle krátké kapitolovky. Opět se mi nedostává času na psaní, takže prosím mějte trpělivost. Pracuji na úpravě povídky Motýlův křik, zároveň připravuji jednu kratičkou slashovku a ještě upravuji další het. A do toho všeho mám hromadu povinností. Držte mi palce, ať se z toho nakonec nezblázním ;-) Dark


***


Když se tehdy chladná zima odevzdávala radosti a kráse jara, jsem se já poprvé ve svém životě vzdala svému okouzlujícímu profesorovi. Nekonečná touha po jeho blízkosti a vášni mě nadobro upoutala k jeho osobě v myšlenkách i veškerých činech. Bylo to jako voda v křišťálovém poháru, jíž pijete, ale jakmile je pohár prázdný, přepadá vás žízeň, kterou nelze uhasit jinak, než další vodou z téhož kalicha. A voda, již jsem já s nekonečnou žízní pila, se mi odevzdávala stejně chtivě.

Ten den, v jasné, bezměsíčné noci, jsem poznala dosud skrytá zákoutí vášně a lásky. Spatřila jsem kouzelné výšiny o nichž se mi kdykoli před tím jen zdálo a Severus Snape... byl v těch výškách se mnou.
Šestý rok mého studia v bradavicích se tou dobou chýlil ke konci. Přešlo jaro, začalo léto a já o prázdninách oslavila osmnáctý rok. Byla jsem v té době šťastná. Skutečně šťastná.


Ovšem s dalším nástupem do Bradavic a náhlým poznáním, že přichází poslední rok mého pobytu mezi hradními zdmi na mne dolehl smutek a obavy. Nechtělo se mi opouštět místo, jež se mi během těch sedmi let stalo druhým domovem. Přála jsem si zůstat na blízku místům, jež mi dala přátele a hlavně lásku Severuse Snapea.

Ve spojení se Severusem mě popravdě přepadala další obava. Jak to bude až odejdu z Bradavic? Najde si za mě náhradu v podobě další studentky? Když jsem si tohle představila, dělalo se mi mdlo.

Možná je chybou, když se člověk příliš upne k někomu druhému, ale on pro mě byl smyslem existence. Ne ve smyslu, že bych pořád musela být s ním, to bych jej při jeho povaze nejspíš zabila, ale ve smyslu toho, že si přejete vědět, že ten, koho milujete, je stále někde tady, někde nablízku... a pro vás. Víc, než čehokoli jiného jsem se bála, že jej ztratím...

Květen

"Angie? Co je s tebou? Poslední dobou se tváříš, jako bys měla jít na smrt..."
Irma si přisedla u snídaně k Angie, která se jen tak rýpala v rýžovém nákypu před sebou.
"Skoro jo..." Angie udělala pohrdlivý obličej a odstrčila nákyp pryč, jako by za její náladu mohl.
"Co se děje, brouku?"
"Co když mě na konci roku nechá?" Angie konečně vyslovila nahlas to, co dosud řešila jen ve vlastních myšlenkách a ulevilo se jí.
"Toho bych se nebála."
Irma pochopitelně věděla, že Angie se starším Snapem randí, ale valnou radost z toho neměla, protože jej bytostně nesnášela. Ovšem, co mohla dělat.
"Já jo. Co když si se mnou začal jen tak? Z nudy?"
"Pak ti za to nestojí." Irma vstala, povzbudivě ji poplácala po rameni a zamířila na první hodinu.


Začátek června

"Seve?"
"Hmm?"
Severus mířil hůlkou na velkou naběračku, jež míchala zlatohnědý lektvar ve velkém kotlíku stojícím na podlaze u jeho nohou. Byl měděný, vysoký a úzký, přesně podle předpisu, a obláčky zlatého kouře z něj vycházely v pravidelných intervalech. V druhé ruce Severus držel otevřený zápisník a soustředěně studoval zápisky, jež s Angie před pár hodinami doplnili.
"Vnímej mě chvilku."

Angie seděla v křesle, pozorovala jeho "kulinářské" umění a jeho pohyby, které jí vždy působily jemné mrazení v zádech. Ladný a úskočný jako kočka - tak to nazývala.
Zvedl hlavu aniž by přestal kroužit hůlkou: "Co se děje?"
"Vykašleš se na mě?"
"Cože?" ruka se na chvíli zarazila.
"Jestli se na mě s koncem školního roku vykašleš."
"Proč bych to měl dělat?" Mrkl do kotlíku a pokračoval v přerušeném míchání.
Angie pokrčila rameny a zahleděla se na strop nad jeho hlavou: "Odcházím ze školy."
"A?"
"Jak a? Prostě chci vědět, jestli mě vyměníš na příští rok za jinou, která bude po ruce po celý školní rok. I to se stává..."
"Nechápu, proč bych to měl dělat." Zopakoval a znovu se sklonil nad kotlíkem. Obláčky páry se teď měnily na zelenkavé.
"Tak... měl bys to jednodušší... Zábava po ruce."
Prudce se narovnal: "Děláš si legraci?! Myslíš si..." na chvíli se zarazil, jako by mu ta slova nešla přes pusu: "...Myslíš si, že jsi pro mě jenom zábava?" vysoukal ze sebe možná trochu namáhavě a se zkřiveným obličejem.
Angie se usmála. Věděla, že když už on něco takového řekne, znamená to totéž, jako čiré vyznání lásky.
"Nesměj se. Nejsem žádný romantik a ty to víš. Ale nevím, proč bych tě měl nechat..."
Angie se znovu pousmála a rozhodla se, že odvede řeč jinam: "Máš tady na hradě víc obdivovatelek, než bys čekal."
Přikývl a znovu se zadíval do knihy: "To je fakt. Nečekal jsem ani jednu," mrkl po ní krátkým, vše říkajícím pohledem.
Zasmála se: "No tak... nemysli si... Je tady víc než dost dívek, které si myslí, že jejich profesor Lektvarů je více než přitažlivý..."
"Chtěl bych vidět aspoň jednu."
"No, tak já si to třeba myslím... a kromě mě... Co třeba Viviane Rangerová?"
Podíval se na ni, jako by nevěřil: "To nemyslíš vážně..."
"Ale jo. Proč ne?"
"Vždyť je... bože! Ona je tak... divná..."
Angie se znovu rozesmála: "Tak to jsi vystihl. Přesně to slovo na ni sedí... ale co? Není jediná. Já mezi těma holkama denně jsem! A možná by ses divil, jak často se po večerech, když už je zhasnuto, řeší, jak má Severus Snape nádherné oči, dokonalou postavu, sexy hlas... a právě Viviane dokonce zmínila i tvou chůzi."
"Já je všechny proměním v tlustočervy," zamračil se Severus.
"A to jako proč? Proto, že se jim líbíš? Tak to abys mě proměnil s nimi. Nemysli si, že jsem v těch rozhovorech zůstávala pozadu." Nasadila teď vážnější tón.

Severus kouzlem zvedl kotlík z kahanu, nad nímž stál, a nasměroval jej na stůl: "Vždycky musíš mít pravdu?"
Angie vyzývavě přikývla.
"Je to hotové," ukázal na kotlík.

Vstala a došla k němu. Stála vedle něj vysoká strohá a s nepřístupným výrazem. Zdála se taková, ale jen těm, kdo ji neznali. Severus už dávno věděl, že za tím neprostupně chladným pohledem se skrývá upřímný zájem o dílo, jež před ní stojí. Nahlížela do kotlíku: "Vypadá to slibně."
Severus ji k sobě přitáhl: "To bych prosil. Povedlo se."
Políbila ho.
Pousmál se. Tím zvláštním, snapeovským způsobem.
"Kdo by se mnou pak připravoval lektvary?" zeptal se jen tak mimochodem v návaznosti na jejich předešlou konverzaci.
Těsněji se přitiskla k jeho hřejivému tělu.
"Ještě si mě užiješ víc než dost..." prohrábl jí vlasy: "...aby ses nedivila."

Červenec

Angie seděla doma v obývacím pokoji. Byla to temná a chladná místnost z kamene, v níž bylo, pokud se netopilo v krbu, i v létě chladno. Jelikož červenec se ukázal být opravdu teplý, v krbu se netopilo a chlad toho pokoje Angie přilákal z jejího pokoje v patře, kam se slunce opíralo celý den. Seděla u okna, četla knihu a přemýšlela nad nesmrtelností chrousta.

Obývací pokoj byl hned vedle chodby a tak, když zazvonil zvonek, byla Angie nejblíže ke dveřím.
"Otevřu," houkla otráveně na matku do kuchyně a pomalu se zvedala. Nikdy nechodila ráda otevírat dveře, ale jako na potvoru vždycky měla to štěstí, že byla nejblíže.
Sáhla po klice. Otevřela.
"Seve? Co tu..?" vyhrkla.
Stál venku, v úmorném vedru, měl na sobě lehký hábit a mračil se, jako vždycky: "Napadlo mě, že tě navštívím. Jsou prázdniny..." pokrčil rameny: "Nejsem ve škole a u mě doma..." zavrtěl hlavou: "Ten barák je hnusný místo. Radši tam nejsem, když nemusím."
"Pojď dál," vyzvala ho.
Váhavě vešel. Nikdy dřív u ní doma ještě nebyl.
"Angie? Kdo to byl?" volala její matka.
"To je Severus mami..." řekla váhavě. Sice se o něm doma zmínila, ale jaksi opomněla připojit, že je to profesor.
"Ach! No to je skvělé! Konečně se poznáme!" z kuchyně se ozvalo několikeré bouchnutí a do chodby se zpoza rohu vyřítila Angienina matka. Dáma silnější postavy, se zástěrou kolem pasu a s dlouhými vlasy stočenými do drdolu.

Když Severuse spatřila, maličko se zarazila, usměv jí na chvíli zmizel z tváře, ale hned byl zase zpátky. Napřáhla k němu ruku trochu umazanou od mouky: "Těší mě, Victorie Dark."
"Severus Snape," vypadal trochu vyplašeně. Angienina matka vzbuzovala respekt.
"Angie se nezmínila, že jste... ehm... starší než ona..."
Severus po ní vrhl krátký pohled.
"Neptala ses, mami," pokrčila rameny.
"No dobře, vždyť nic neříkám. Pojďte přece dál, Severusi..." naznačila gestem směr do obývacího pokoje...

***

Během dalších dní byl Severus u mě doma téměř denně. Každý den se ozvalo zazvonění zvonku a za dveřmi stál on... Doma ho po prvotním překvapení uvítali jako právoplatného člena rodiny a jemu se to zjevně líbilo, někam a k někomu patřit, i když by to nikdy nepřiznal. Každý den přicházel dříve a odcházel později, až jednoho dne zůstal přes noc. A další den znovu... a znovu...

A tak mám nyní Severuse Snapea nastěhovaného nejen v domě, nýbrž i v pokoji. A kdyby jen v pokoji, dokonce i v posteli. A ani v nejmenším mi to nevadí... I když samozřejmě vztah s ním není ani náhodou poklidný a bezkonfliktní. Jenže to já bych snad ani nechtěla. Nikdy jsem netoužila po poklidném životě, teplých pantoflích a svařeném víně.

Potřebuji život na plné obrátky. A snad proto jsem se ještě toho roku, kdy jsem odešla z Bradavic, stala členkou Fénixova řádu a společenství Smrtijedů, stejně jako on. Nyní se na mé levé paži skví Znamení Zla a na druhé ruce září zlatou barvou vyvedený Fénix, ačkoli se to Severusovi nelíbilo.

Znáte to: Muž je hlavou, žena krkem.

Při první hádce jsem ho na týden proměnila v netopýra a zavřela ho do klece. Při druhé hádce mě on proměnil v myš a nosil mě tři dny v kapse u hábitu. Při třetí hádce mě půl dne držel pod kletbou Imperius no a při čtvrté hádce jsem já jeho držela kouzlem za kotník ve vzduchu venku z okna ve druhém patře...

Ale stejně je to vztah k nezaplacení pro nás oba. Aspoň se člověk nenudí a má naději na změnu.

Minimálně podoby, že...

Naučila jsem se od něj mnoho užitečných kleteb i kouzel. Poznala jsem, co to znamená, sdílet s někým domov a život. Naučila jsem se vážit si jeho kladů a co nejméně vnímat zápory. Musím uznat, že tento muž, nejen že má charisma, ale také temperament a kdesi hluboko ve svém nitru snad i kousek lásky.
On by nejspíš řekl, že se ode mě naučil toleranci. A nejspíš také maličko projevovat city. Jenže to vám nikdy neřekne, protože city projevuje pouze mně. Alespoň občas, když je maličko ovíněn a velice dobře naladěn. A rozhodně by musel uznat, že ho dovedu zkrotit i rozvášnit. Vždyť už i on sám zapomněl jméno Angella Dark, i pro něj jsem Dark Angel...

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Harry Harry | Web | 15. listopadu 2010 v 17:04 | Reagovat

Máš pěkný blog :-)

2 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 15. listopadu 2010 v 20:03 | Reagovat

[1]: D9ky, Harry ;-)

3 Rabe Rabe | Web | 15. listopadu 2010 v 20:53 | Reagovat

tak to bylo velice krásné, ten konec byl úžasný a všechno dobře dopadlo ;-)

4 Lennroe Lennroe | Web | 17. listopadu 2010 v 1:12 | Reagovat

Moc jsem se těšila a teď už se zase moc těším. Jen by mě zajímalo, co všechno odhalilo to zavěšení ve druhém patře :-D
Palce držím, jelikož chci abys měla na psaní čas

5 Chiara Chiara | E-mail | Web | 19. listopadu 2010 v 12:30 | Reagovat

Kwásé!
Stav se někdy u mně pls.

6 kami kami | Web | 20. listopadu 2010 v 21:57 | Reagovat

Koniec? Hm... :-( No, nejako to prežijem. :-) Pekné. Ale ono to od teba ani iné byť nemohlo. :-)

7 Dark Angel Dark Angel | 21. listopadu 2010 v 11:10 | Reagovat

[6]: Ještě bude jedna kapitola - úplně poslední. Každopádně ano, tohle je konec :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama