close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Můj život se Snapem 5 - Sourozenci

10. listopadu 2010 v 18:26 | Dark Angel |  Het stories
Páry: Severus Snape / Dark Angel
Další postavy: Gregory Jonathan, Irma, Deren a další z mých přátel
Žánr: hetero
Upozornění: bez omezení
Poznámka: Všechny postavy mají svůj vzor ve skutečných lidech - samozřejmě až na Severuse Snapea, jenž je osobností nadpozemskou, pekelně dokonalou a žijící ve své dokonalosti v mé prokleté duši stejně jako ve vašich. Ony skutečné postavy z mého života nesou jiná jména a zastávají v některých případech i jiné role ve vztahu ke mně, než postavy v příběhu. A já jim všem, s láskou a úctou děkuji, že tu pro mě byli a jsou.
Motto: Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč...

***


Angie zaklepala na dveře kabinetu profesora Lektvarů.
"Dále," řekl tichý hlas zevnitř.
Pomalu stiskla kliku a vstoupila dovnitř. Jen proklouzla pootevřenými dveřmi, zase za sebou zavřela.
"Chtěl jste se mnou mluvit..."
"Ano..." Severus, opřený o okraj stolu, nohy ležérně překřížené, držel v ruce dlouhý pergamen: "Zdá se, že i přes své typicky gryffindorské vystupování v sobě máte víc, než by se zdálo..."

Angie k němu přistoupila blíž. V jejím nitru to vřelo a hlavou jí stále kroužila jediná myšlenka - Jestli okamžitě nezmění polohu, vrhnu se po něm. Udělala ještě dva opatrné kroky, jako by se přemáhala, aby svoji myšlenku neproměnila ve skutečnost a zastavila se téměř těsně u něho, aby nahlédla do dopisu s ministerskou pečetí. Opřela se o stůl vedle něj a trochu se naklonila nad jeho rameno, aby lépe viděla do pergamenu v profesorově ruce.


Začala číst, ale obsah jí nějak unikal. Jediné, co vnímala, byla vůně, která ji obklopila. Na vteřinku vzhlédla. Jeho vlasy byly na konečcích mokré a z jeho těla se linula jemná vůně. Angie ztěžka polkla. Náhle se jí v mysli vynořila nová myšlenka, v níž figuroval štíhlý muž, zbaven šatů a smáčen proudem teplé vody. Severus její pocity zřejmě nevnímal, jen si ležérně a jakoby mimoděk odhrnul vlasy z tváře a nasměroval dlouhý temně černý pramen za ucho.

"Víte co..." Severus se od ní odtáhl a zamířil ke svému stolu, kde se ladným obloukem zprudka usadil: "V tom dopise ministerstvo velmi rozvláčně píše, že váš lektvar byl shledán zdravotně nezávadným, byl prozkoumán, vyzkoušen a schválen. Teď jen potřebují tady na ten formulář..." zamával ve vzduchu druhým kusem pergamenu: "...váš podpis, aby se to dalo uvést do prodeje. Já už to podepsal."
"Vy?"
"Ano. Čemu se divíte?" Severus náhle zněl, jako kdyby se bavil se sedm let prošlým jogurtem.
"Proč byste to měl podepisovat vy?"
"Pokud se velmi nemýlím, bylo vám sedmnáct teprve nedávno. A stále ještě jste studentkou. V kouzelnickém světě smí nová léčiva a tím i léčivé lektvary patentovat pouze kouzelníci dostudovaní a s praxí v oboru. Vy, myslím, ještě zdaleka nejste ani jedno z toho."

Angie se zamračila a vzala si od něj formulář, který jí podával. Na něm bylo několik řádků, s kterými měla souhlasit svým podpisem a dole stálo ručně, velmi honosným písmem, připsáno: Z důvodu nedokončených studií kouzelníka, podepisuje též profesor Lektvarů...
Vzhlédla.
Severus držel v ruce černý brk a podával jí ho.
"Myslím, že to děláte proto, aby se svět dozvěděl o vás."
"Co si to dovolujete?!" prudce vstal.
Angie se sladce usmála: "Jen si na nic nehrajte... Já vím, že to tak je."
Severusova ruka svírající pero se vztekem zatřásla.
Angie se zatvářila vítězně a převzala od něj pero: "Takže... řekněme si to na rovinu. Chcete se zviditelnit na mém nápadu..."
Severus se mračil, ale mlčel. Na tváři měl náhle růžové stíny. Věděla, že má vyhráno.
"Já proti tomu nic nemám..." pokračovala a Severusův výraz povolil: "...ale mám podmínku."
Jeho obočí se podezřívavě stáhlo: "Jakou?"
Otočila se, otevřela dveře a dovnitř vešel Greg: "Upřímné usmíření s bratrem."
Severus se zatvářil, jako by po něm chtěla, aby políbil tlustočerva.
Povzbudila ho: "No tak, profesore. Řekněte... když jste byli oba mladší... nebyli jste pro sebe důležití? Když vás rodiče ignorovali a raději se věnovali vzájemným hádkám? Nebyli jste si kdysi blízcí?"

Severus vypadal, že vzpomíná. Možná viděl, jak jako mladší svíral svého malého bratříčka v náručí, když se jejich rodiče do krve hádali a jak mu teplo toho drobného tělíčka dávalo pocit, že jej alespoň někdo má rád, že jej potřebuje...

"Nebyl vám váš malý bráška kdysi jedinou oporou a jediným pevným bodem v celém světě?"
Severus i Greg měli oba zvláštní, velice nesnapeovský výraz. Dal by se označit jako dojetí?
"Možná si ještě pamatujete, jak jste pečoval o bratra, když byl nemocný, protože vaši rodiče byli příliš zaneprázdněni, než aby se zajímali o své děti... Snad ještě v myšlenkách vidíte, jak váš malý bráška..." Severus pomalu vstal: "...jediný z vaší rodiny plakal, když jste poprvé odjížděl do Bradavic. Jak on jediný chtěl, abyste zůstal doma. S ním. Věděl, že když jej opustíte, bude muset vytrpět peklo osamění, celého roku, až do dalších prázdnin, jen se svými rodiči, což pro něj znamenalo totéž co očistec... Plakal a hodiny vás prosil, abyste s ním zůstal..."

Angie měla pocit, že tahle slova by musela obměkčit i skálu. Dodnes si pamatovala na chvíli, kdy jí tohle všechno Greg vyprávěl. Proplakala tehdy celou noc.
I teď cítila v očích slzy. Úporně pálily a tak zamrkala, aby je zahnala.
Když zaostřila pohled, Severus a Greg se objímali. Slyšela jediné slovo: "Promiň." Opakovalo se hlasy obou mladých mužů stále dokola.

Angie se usmála. Právě pronikla do duše profesora Lektvarů. Poznala, že ani on není zcela bezcitný. Dosáhla svého cíle. Jeho mladší bratr byl zároveň jeho slabostí.

Nechala ty dva, ať dělají, co chtějí. Rozhodně si toho měli dost co říct. Místo toho se začala porozhlížet po místnosti. Zdi obehnané policemi a poličkami napěchovanými lektvary a nálevy s různými bylinami a živočichy... Stohy knih na stolcích kolem křesel. Poprvé za dobu, co navštěvovala Bradavice, jí připadlo, že tahle místnost (ať už ji dříve viděla z pohledu studenta trávícího zde školní tresty jakkoli) působí celkem útulně. Krb na jedné straně, před ním pohodlná křesla, ve středu místnosti široký psací stůl z ebenu, za ním další pohodlné křeslo a z druhé strany, blíže ke dveřím dvě ebenové židle bez polstrování. Na druhé straně místnosti, proti krbu, pootevřené dveře.

Ohlédla se. Severus teď stál pár centimetrů od Grega a ten mu něco zaujatě líčil.

Pootevřené dveře ji přitahovaly. Věděla, že za nimi se nachází pokoj, který ještě nejspíš žádný bradavický student nespatřil. Položila dlaň na tmavé dřevo a trochu zatlačila. Dveře se naprosto neslyšeně otevřely. Vklouzla dovnitř a znovu dveře přivřela. Slyšela hlasy z vedlejší místnosti, ale už je nevnímala.

Rozsvítila světla a rozhlédla se. Jako první padl její pohled na širokou, chladivým saténem povlečenou postel. A hned nato se jí srdce rozbušilo radostí. Přímo nad čelem postele visel obraz. V širokém dřevěném černém rámu, který k němu přesně ladil, se vyjímal obraz Temného anděla plačícího krvavé slzy. Jediný obraz v celé místnosti. Musela uznat, že ta malba dodávala Severusovu pokoji démonický ráz stejně tak, jako romantičnost a atmosféru zvláštního smutku.

Rozhlédla se dál. Pokoj byl stroze vybaven, u jedné stěny stála Severusova osobní knihovna vybavená ne zcela nevinnými, ovšem více než zajímavými, knihami. Angie jen zahlédla tituly jako "Černá magie v běhu staletí", "Ovlivněte neovlivnitelné: Nepřátelé mohou být spojenci" či "Nejkrutější prokletí světa". Otřásla se při pohledu na tolik knih o černé magii na jednom místě, ovšem ten otřes nebyl ani zdaleka odporem. Spíše vzrušením a, jak musela uznat, zvědavostí.

Další vybavení pokoje se zdálo nezajímavé. Posadila se na jeden okraj prostorné a příjemně měkké postele. Uchopila jeden z chladivých polštářků a sevřela jej v náruči. Opřela o něj bradu a ucítila jemněji než z něj osobně Severusovu vůni. Trochu se jí zatočila hlava. Zavřela oči. Chladivý satén se jejím teplem prohřál.
Pomalu se svezla na posteli níž, boty jí sklouzly z nohou ani nevěděla jak. Nátáhla si nohy na deku a zadívala se na záři padající na podlahu z vedlejšího pokoje. Tiché hlasy tu zněly jako bzukot včel hluboko v úle.
Jak svírala měkký, hebký polštářek a všude kolem se vznášela jemná vůně, jež jako by sama o sobě měla dlouhé černé vlasy, ostré rysy a hrdé pohyby, cítila se, jako by ji objímal sám Severus Snape...

Náhle podvědomě zaznamenala někde blízko jakýsi pohyb. Ležela na čemsi měkkém a hřejivém a naprosto netušila, kde se nachází. V ospalosti trochu nadzdvihla hlavu. Pokoj tonul v šeru, takže nerozeznávala obrysy nábytku ani stěn kolem. Znovu si lehla a pevněji sevřela tu měkkou a pohodlnou věc pod sebou.

Najednou byla úplně vzhůru a seděla obkročmo přes onu měkkou věc.

"No nazdar," vydechla.
"Mmm..." měkká věc se protahovala a trochu se pousmála. Posměšně. Pobaveně. Cynicky. Ale strašně přitažlivě.

Seděla na tom, o kom si ještě před chvílí myslela, že je věc a nemohla se pohnout, natož ze sebe dostat další slovo. Byl tak nebesky... ne!... pekelně dokonalý!
Černé oči se pomalu a líně otevřely, zavřely a znovu otevřely.
Chtěla z něj slézt, ale zadržel ji: "Moment. Nejdřív... pár upozornění..." prohlédl si ji, jak tak nad ním sedí. Jeho hlas zněl posměšným pobavením a v očích mu hrálo: "...To, že jsi se mi nacpala do postele, aniž bych tě zval... To bych přežil..." začal jedovatě vypočítávat.
Angie cítila, jak po dlouhé době opět rudne.
"...To, že jsi omezovala mou osobní svobodu tím, že jsi se po mně řekněme... velmi nestoudně válela..." nasadil vyzývavý úsměv: "...To bych taky dokázal přejít mlčením..."
Hodil si ruku pod hlavu a Angie se cítila strašně směšně, když tak na něm seděla a dívala se mu upřeně do tváře.
"Ale to..." ukázal na ni napřaženým prstem: "...žes mi vlezla do postele oblečená, to je vrchol drzosti."
Snažil se vypadat, jako že to myslí vážně, ale Angie nevydržela a rozesmála se jasným smíchem: "Tak to zkus nějak napravit, Severusi."

Byla hluboká noc. Angella pochopila, že Greg pravděpodobně neudržel jazyk za zuby a vyžvanil všechno, co mohl i o ní. A tak se Severus nebránil a když šel spát, nebudil ji. Spali vedle sebe a Angie se k němu ve spánku jaksi přitiskla. Stane se... A jejímu profesorovi to evidentně nevadilo.

Aniž by pohlédl tím směrem, sáhl na noční stolek po hůlce. Angie nevěděla, co má čekat, ale rozhodně nečekala to, co se stalo. Severus mávl hůlkou v ladné smyčce a ona tam najednou seděla, svírala jeho boky mezi stehny a měla na sobě pouze své černé spodní prádlo.

Její smích ustal jako uťatý. Zírala mu do očí. Jejich lesk byl ohromující. Odzbrojující. Cítila, že na celém světě není nikdo druhý, kdo by měl tak uhrančivý pohled. A hluboko v tom pohledu... chtíč.
"Greg mi o tobě něco řekl..."
"Co?" v první chvíli neměla tušení. Po chvíli velmi rychle pochopila.
"Řekl mi, co ode mě chceš."
Přivřela oči a pomalu klesala na jeho hruď. Prohrábla mu rukou vlasy a pak jej nestoudně, vášnivě a vyzývavě políbila...



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lennroe Lennroe | Web | 10. listopadu 2010 v 19:51 | Reagovat

Jó tohle já čtu ráda. :-)

2 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 10. listopadu 2010 v 21:06 | Reagovat

[1]: Díky ;-) A taky ti děkuji za přijetí do Klubu ;-) Osobně jsem ještě neměla tu čest...

3 Hallo-chan Hallo-chan | Web | 10. listopadu 2010 v 22:02 | Reagovat

Hezý hezký :)

4 Rabe Rabe | Web | 15. listopadu 2010 v 17:18 | Reagovat

tak to se rozjelo opravdu dobře, to usmíření s bratrem bylo krásné :-D

5 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 15. listopadu 2010 v 20:04 | Reagovat

[4]: Pište vkomenty a KLIKEJTE na hvězdičky, ať vím, co je lepší a co horší, drahouškové ;-)

6 Anastázie Anastázie | 26. listopadu 2010 v 18:37 | Reagovat

Opět boží...tenhle blogíšek se mi fakt líbí...
Opět opakuji:
Nechceš si zpřátelit blogy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama