close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Můj život se Snapem 4 - V jednom kole

1. listopadu 2010 v 15:14 | Dark Angel |  Het stories

Páry: Severus Snape / Dark Angel
Další postavy: Gregory Jonathan, Irma, Deren a další z mých přátel
Žánr: hetero
Upozornění: bez omezení
Poznámka: Všechny postavy mají svůj vzor ve skutečných lidech - samozřejmě až na Severuse Snapea, jenž je osobností nadpozemskou, pekelně dokonalou a žijící ve své dokonalosti v mé prokleté duši stejně jako ve vašich. Ony skutečné postavy z mého života nesou jiná jména a zastávají v některých případech i jiné role ve vztahu ke mně, než postavy v příběhu. A já jim všem, s láskou a úctou děkuji, že tu pro mě byli a jsou.
Motto: Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč...

****

Vánoce jsou prý svátky štěstí, lásky a spokojenosti. Ten rok jsem tomu nevěřila. Můj obdivovaný profesor Lektvarů se již více nenamáhal zkoumat, kdo že mu to podsunul pode dveřmi obraz Temného anděla. Zbytek volna uběhl celkem v nudě a nicnedělání.
Poslední den prázdnin se sešlo pár mých přátel ve Velké síni, jíž jsme si pro tuto příležitost zapůjčili, abychom oslavili příchod nového roku všichni společně. Bylo nás přibližně třicet a když si dnes představím, že tehdy každý přinesl nějaký ten alkohol, dělá se mi ještě teď špatně...

Leden

Angie seděla vedle Grega na dlouhé lavici u stěny Velké síně. Uprostřed se tančilo, i když muzika hrála poměrně potichu, aby se všichni mohli podle libosti bavit. Z druhé strany vedle Angie seděla Kimberley a kradmo pokukovala po Gregovi. Angie věděla už dlouho, že se Greg Kimberley líbí, i když Kim byla starší než on. Mrkla na ni, aby ho vyzvala k tanci. Zavrtěla hlavou a Angie jen pokrčila rameny. Když ne, tak ne.
Angie pohledem našla Derena s Irmou. Seděli sami na druhém konci sálu, kde bylo přítmí a něco zarytě řešili. Pak zamířili zpátky mezi ostatní. Každý někam jinam a Irma přímo k Angie. Na chvíli si přisedla.

"Tak co, jak jste si to tady užili?"
"Báječně jsme se bavili," houkla Angie a snažila se, aby zněla co nejpřesvědčivěji.
Irma se na ni usmála a strčila jí do ruky jednu ze dvou sklenic, které nabrala cestou. Vodka s džusem.
"Na zdraví," připila Irma.
"Nazdar," konstatovala Angie suše.

Napily se a chvíli jen všichni sledovali dění kolem.
"Nešla by ses na chvíli projít?"
"Hm... jo." Angie to bylo úplně jedno. Nebo spíš se tak snažila úmyslně vypadat.

Každá si nesla sklenici s pitím, trochu se již motaly a zamířily volným krokem ven ze Síně.
Nějakou dobu se bavily jen tak, nezávazně, když se mezi ně přimotal jejich úplně na mol opilý spolužák Viktor. Povykládal jim, jak se mu obě strašně líbí, jak je má rád, obě se dočkaly pevného objetí a polibku. Za chvíli zase zmizel a ony osaměly. Stály na chodbě, blízko schodů a mluvily více méně o ničem.
Irma pak zvážněla: "Během prázdnin jsi mi chyběla."
Angie to pocítila jako bodnutí nožem: "Ty mně taky," řekla po pravdě.
"Udělala jsem chybu, Angie. A strašně toho lituju."
"Nemáš čeho."
"Mám. Já..." Irma evidentně nevěděla, jak začít: "Přes prázdniny jsem byla s Derenem dost často... A oba jsme zjistili, že k sobě necítíme víc, než přátelství."
Angie poskočilo srdce: "Cože?" musela se usmát.
"Je to tak. Už s ním nejsem."
Angie chvíli stála a zpracovávala tu informaci: "To je..." Začala se smát. Najednou přišlo uvolnění. Všechno najednou znovu zapadlo tam, kam mělo.
"Angie... Gina mi říkala, o čem jsi se s ní bavila... Mrzelo mě to, žes měla pocit, že na tebe kašlu. Já... nevěděla jsem, co mám dělat." V očích jí zazářily slzy.
"Irmo..." vydechla Angie.
Její kamarádka k ní přistoupila a pevně ji objala. Obě se rozplakaly úlevou a směsí pocitů, které nedokázaly rozmotat.
"Slibuju ti, že už nikdy neudělám takovou blbost... Už nikdy se mezi nás nedostane žádnej chlap. Žádnej, ani ten sebelepší!" Irma hladila Angie po vlasech, svírala ji v náručí a z očí se jí valily slzy jak drobné démanty. Stejně tak Angie. Klesly na schody a seděly tam, jako obrázek samotného Štěstí, ve vzájemném objetí.
"Strašně jsi mi chyběla."
"To ty mě taky." Irma Angie políbila do vlasů.

Za nějakou dobu se k nim připojila Hannah a Gina. Angie Gině trochu vyčetla, že si nedokázala nechat pro sebe dojmy, s nimiž se jí svěřovala, ale v podstatě byla ráda, že to tak bylo.
Do konce toho večera se všechny čtyři vyplakaly a nasmály tolik, jako snad nikdy v životě a když večer Angie ležela ve své posteli v gryffindorské věži, cítila se konečně zase celá.

Kupodivu se tímto večerem opět mnoho změnilo. Nějak jsem zapomněla na to, že jsem kdy Derena milovala. Stal se z něj kamarád a vím, že už nikdy nebude víc. Veškerá moje vůle se upnula k profesoru Lektvarů. Stal se z něj smysl mého konání, příčina všech mých nálad... smysl života.
Můj Bože, jak byl dokonalý ve své nepřístupnosti...
V dalších dnech jsem se cítila znovu tak, jak by se člověk měl cítit. Měla jsem zpátky duši sobě nejbližší a všechno se zdálo být, jak má i když náš vztah nebyl tím, čím býval...


Březen

Jednoho dne na konci zimy Angie zase seděla na hodině Lektvarů. Bylo to vcelku zbytečné, protože již dávno ovládala umění jejich přípravy více než bravurně. Líně míchala pro ni primitivně jednoduchý lektvar a během toho se oddávala ne příliš počestným myšlenkám na Severuse Snapea, jenž ladným krokem téměř tančil mezi stolky s kotlíky. Angie se přistihla, jak přemýšlí o tom, jak to musí vypadat, když s někým bojuje... Elegance jeho pohybů jako by překonávala všechny přírodní zákony.

Jeho přesné, dokonale plavné, téměř tanci podobné pohyby způsobovaly, že jí po zádech přebíhal mráz a přivřené oči a vševidoucí pohled jeho černých očí ji znervózňoval pokaždé, když na ní na vteřinku ulpěl.

Severus, s rukama složenýma na prsou, během pár minut došel až k ní a sklonil se nad jejím kotlíkem. Zjevně nenalezl nic, co by jí mohl vytknout, protože otráveně nakrčil nos a beze slova zamířil dál.

Angie chvíli uvažovala, jak by ho přiměla alespoň ke krátkému rozhovoru. Jakmile dostala nápad, zvedla ruku.

Snape to během chvíle zaregistroval. Chvíli dělal, že nic nevidí, ale když nepolevila otráveně jí doporučil: "Pokud jste hotova, připravte vzorek."
Zavrtěla hlavou: "Něco mě napadlo, profesore. Můžete sem na chvíli, prosím?"
Zatvářil se, jako by jí dělal milost, když k ní přicházel: "O co se jedná?" Zněl naprosto lhostejně.
Ukázala na tabuli: "Je to odvar sedmi kouzel. Má účinkovat proti všem běžným mudlovským nemocem. Myslím, že bych dokázala zařídit, aby fungoval stejně i proti některým kouzelnickým nemocem a přitom se nestal jedem."
Snape se na ni podíval jako by měla lepru: "To nedokáže nikdo."
Usmála se na něj a naklonila se blíž k jeho tváři: "Dokážu to," šeptla vyzývavě.
Snape se zamračil: "Přesvědčte mě." Zjevně sem u líbilo dokazovat lidem, že jsou tupci. Rád soupeřil. Rád ukazoval vlastní genialitu.

Přikývla a zamířila ke skříni s přísadami. Vytáhla tři malé lahvičky a vrátila se k němu. Mluvila tiše a ostatní studenti jim nevěnovali pozornost: "Takže... Listy z ořechu, měsíční prach a... jako hřeb večera..." zamávala mu před očima nejmenší z lahviček: "...kouzelnická bylinka známá jako skleněnka."

Severus se mračil, jak usilovně přemýšlel: "Děláte si legraci? Toto spojení je naprosto neslýchané!"
"Ani trochu..." znovu ukázala na tabuli: "V prvních dvou bodech jsou silné jedy, které ale vyrušeny třetí přísadou, pozbudou jedovatost a stanou se léčivy. Stejně tak mohu přidat skleněnku a zrušit její zhoubné účinky měsíčním prachem. No a léčivé účinky skleněnky ve spojení s ořechovými listy..." Angie se usmála.
Severus vypadal překvapeně: "Budou nejen fungovat proti mnoha kouzelnickým nemocem..." na chvíli se odmlčel a jen těkal doširoka otevřenýma očima po její tváři: "...ale i skvěle chutnat."
Angie přikývla a usmála se.
Snape se zamračil: "Netvrďte mi, že jste tohle... tohle... teď vymyslela."
Znovu přikývla.
"Ne."
"Ale ano, profesore. A klidně to na sobě nechám vyzkoušet. Ručím za to, že to bude fungovat. Proti kouzelnickým chřipkám a Esmeraldině angíně a snad i proti Kašli profesora Magnunguse... pro zdravého neškodné, ale chutné..." mrkla na něj.
Vypadal naprosto ohromeně. Angie přemáhala smích.
"Udělejte to, Darkeová, a já to na vás vážně vyzkouším."
Stroze přikývla a s úsměvem začala s přípravou vylepšeného lektvaru...

Konec února

"...Ten objev, který se vám podařil, slečno Darkeová, je opravdu mimořádný. Je nezbytně nutné, abyste si jej nechala patentovat a abychom co nejdříve začali s jeho testováním. Dosud bylo léčení kouzelnických chorob mimořádně složité a nákladné... ale tohle..." profesor Brumbál zavrtěl hlavou: "...je to tak... snadné..." usmál se a zadíval se na ni přes okraj malé lahvičky zelenkavého lektvaru, který držel v ruce: "...geniální."
"Nepřehánějte, profesore," Angie seděla v křesle naproti němu a tváře jí žhnuly.

Za ní stál Severus Snape a dlaněmi se mimoděk opíral o okraj křesla po stranách její hlavy: "Slečna Dark projevila, řekněme, neobvyklé nadání pro Lektvary již v minulých dobách... Ovšem toto jsem nečekal ani já."

Angie nevěřila vlastním uším. Pochválil ji! Severus Snape ji pochválil! Toužila alespoň na chvíli pohlédnout do jeho tváře. Zajímalo ji, jestli se mračí, jestli se musí přemáhat, aby vyslovil chválu na studentku Gryffindoru... Jenže podívat se na něj by znamenalo otočit se a to ona neudělá. Vyjádřila by tím údiv.
"Doufám, Severusi, že budete ochoten ujmout se Angie a zařídit, aby její lektvar byl co nejdříve odzkoušen."
"Ano, profesore."

Duben

Angie právě večeřela, když se kolem ní prohnalo něco černého, vysokého a hubeného. Na lavici vedle ní ztěžka dopadl Greg.
Angie si znovu pomyslela, že čím je starší, tím je podobnější svému bratrovi. Až na povahu, připomněla si pak.
"Co se sem řítíš jako vítr?" vybafla na něj.
"Severus s tebou chce mluvit. Potkal jsem ho na chodbě. Prý máš přijít k němu do kabinetu hned po večeři."

Přikývla. Na tohle už si zvykla. V posledních dnech u něj byla víc než v gryffindorské věži. Společně s ním vylepšovala mnohé lektvary, které on i jiní před ním, vymysleli. Teď je spojením svých znalostí dováděli k dokonalosti. Dalo by se říct, že si u profesora Lektvarů získala jistý respekt... možná i trochu úcty a snad, i když by to Severus nepřipustil ani v pekelných mukách, malou kapičku jeho důvěry. Každopádně lektvary, jež pod jejich rukama vznikaly, by se daly nazvat zázrakem vědy. Chladná logika a žhavá kreativita se spojily, aby nalezly bezchybnou účelnost.

Greg pokračoval: "Samozřejmě se ten vzkaz neobešel bez znechucených pohledů a nenávistných poznámek... ale co bych chtěl, že. Úspěch bylo už jen to, že se mnou promluvil..."
"Mám nápad, Gregu."
"A to?"
"Vím, jak ho donutit, aby se s tebou usmířil."
"Vážně?"
"Jo. Půjdeš tam se mnou... nachystáme našemu profesůrkovi malé překvapeníčko..." Angie se zlověstně usmála.



 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 1. listopadu 2010 v 15:46 | Reagovat

skvělé pokračování, jen je škoda že se s ním ještě nedala dohromady a to už to ve 3 díle vypadalo tak nadějně :-D

2 AndaPanda AndaPanda | Web | 2. listopadu 2010 v 19:16 | Reagovat

Ahoj, tleskám! Tuto povídku jsem přečetla jedním dechem a moc se těším na další. Líbí se mi tvůj styl psaní a rozhodně si přečtu i něco dalšího. :-) ;-) A promiň, že píšu až teď, ale neměla jsem čas... Bye

3 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 2. listopadu 2010 v 19:35 | Reagovat

[1]: Neboj, na všechno jednou snad dojde ;-) Dopřej tomu čas :-)

4 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 2. listopadu 2010 v 19:36 | Reagovat

[2]: Omlouvat se nemusíš ;-) Hlavně, když zanecháš občas stopu a svůj názor ;-) beru každý ohlas...

5 Anastázie Anastázie | 26. listopadu 2010 v 18:14 | Reagovat

Ahoj, četla jsem si tvé povídky a doška jsem k závěru:
Nechceš si spřátelit blogy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama