close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Můj život se Snapem 3 - Téměř dospělé nápady

26. října 2010 v 21:30 | Dark Angel |  Het stories

Páry: Severus Snape / Dark Angel
Další postavy: Gregory Jonathan, Irma, Deren a další z mých přátel
Žánr: hetero
Upozornění: bez omezení
Poznámka: Všechny postavy mají svůj vzor ve skutečných lidech - samozřejmě až na Severuse Snapea, jenž je osobností nadpozemskou, pekelně dokonalou a žijící ve své dokonalosti v mé prokleté duši stejně jako ve vašich. Ony skutečné postavy z mého života nesou jiná jména a zastávají v některých případech i jiné role ve vztahu ke mně, než postavy v příběhu. A já jim všem, s láskou a úctou děkuji, že tu pro mě byli a jsou.
Motto: Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč...


***


Těsně za portrétem Buclaté Dámy potkala Ginu s jejím přítelem z Havraspáru a kus dál jednoho ze spolužáků, Jakea Moorea, v divoké hádce Ritou.

Angie, když je spatřila, raději rychle změnila směr. Jake byl rozhodně nejhezčí kluk z jejich ročníku, který ale udělal tu chybu, že začal po dlouhém naléhání chodit právě s Ritou. Ta dala jejich vztahu všechno, co mohla. Jake se s ní ale po dlouhých měsících rozešel a důvody s nikým neřešil, i když Angie si byla téměř jistá, že je zná, jelikož Jake se řadil mezi její bližší přátele. Rita se ho snažila již půl roku dostat k sobě zpátky.

Nakonec jejich rozhovory vždycky skončí hádkou, Rita se rozpláče a Jake se stane nepříčetně rozzuřeným.

Jake po Angie vrhl prosebný pohled žadonící o pomoc, ale ona na dobrodiní vážně neměla náladu. Pokrčila rameny a zamířila na schody do nižších pater.


Připomněla si, že se již kvapem blíží Vánoce. Nevěděla, jestli se na ně má těšit nebo ten čas proklínat. Těšila se, že jí Irma s Derenem alespoň na chvíli zmizí z očí. Na druhou stranu ale cítila, že letošní Vánoce budou jiné než loňské a všechny předchozí. Každé Vánoce zůstávali ve škole, oslavovali a užívali si společnost ostatních. Nyní zde měla Angie zůstat sama s Gregem a Kimberley, kamarádkou ze sedmého ročníku. Možná by zde z jejího, Angienina, šestého ročníku Gryffindoru mohla zůstat ještě Hannah, ale nebylo nic jisté, protože byla právě teď nemocná a ležela na ošetřovně.

Angie by Vánoce strávila nejraději sama. Nebo se starším Snapem, blesklo jí mimoděk hlavou. Usmála se té myšlence. Snape ji nejspíš nenáviděl úplně stejně jako všechny gryffindorské, ale jí to bylo úplně jedno. Prostě jí učaroval.

Snad milionkrát přemýšlela, čím vlastně. Měl ostré rysy, pro všechny jen zlá slova, byl nepříjemný, pomstychtivý...
Zašklebila se sama pro sebe: Nejspíš právě tím vším.
Líbily se jí jeho ladné pohyby, černé oči dívající se na ni pod přivřenými víčky, úzké, pevně semknuté rty...
Trochu se zasnila a když se vzpamatovala, stála ve sklepní chodbě vedoucí k jeho kabinetu. Chlad kamenné chodby jí připadal jaksi podobný pocitu, který měla právě usazený v těle. Blížila se večerka a na chodbách se právě zhaslo. Angie nevytáhla hůlku, aby si posvítila. Jen popošla kousek stranou a dotkla se studené zdi. Ten dotek jí projel jako úder blesku. Náhle pocítila, že pevná zeď jí dodává pocit bezpeční a chrání ji. Zde, blízko u pevné chladné hmoty, se jí nemůže nic stát.

Stála uprostřed černočerné prázdnoty, opřela se zády o kámen a pomalu klesla na zem. V tu chvíli, pod rouškou noci, konečně osamělou a nikým nerušenou, ji přemohl smutek. Usedavě se rozplakala. Náhlý příval slz byl tak silný, jako už dlouhá léta ne. Plakala nad ztrátou přítelkyně, za kterou nemohla, ale která ji bolela stejně, jako by ji sama způsobila. Plakala nad nešťastnou láskou, která už sice byla pryč, ale vzpomínka na ni zůstala...

Po nějaké době se jí zdálo, jako by slzy smývaly všechno, co ji trápí. Bolest postupně odplouvala, její trápení se umenšovalo. Otevřela oči do tmy. Nenastala žádná změna. Všude kolem bylo černo.

Pak zaslechla tiché kroky a najednou se přímo nad její hlavou rozsvítilo jasné světlo.

Vyjekla, a jak se lekla, udeřila se do hlavy o ostrý kámen vyčnívající ze stěny.

Okamžitě pocítila, jak jí do vlasů stéká tenký pramének horké krve. Nad ní stál Severus Snape v černých kalhotách a bílé košili. Hábit na sobě neměl. Pocítila vlnu vzrušení a pomalu vstala. Zajela si prsty do vlasů. Když ruku vytáhla, leskla se jí na konečcích prstů jasně rudá krev.

"Můžete mi vysvětlit, slečno Dark, proč mi tady fňukáte u dveří?" zněl zcela chladně, ale podepřel ji a vedl ji do svého kabinetu. Angie při tom doteku zapomněla na své zranění. Cítila jen jeho ruku na své paži, jeho tělo dotýkající se jejího... Měla pocit, že brzy omdlí, ale s krvácející ránou to nemělo naprosto nic společného.

Neodpověděla a on pro sebe šeptal: "Říkal jsem Filchovi už nejméně stokrát, že některé z těch kamenů jsou ostré! Ale ne! Ten starý moták není schopen si s tím poradit. Člověk aby si tady všechno udělal sám."

Poněkud nešetrně usadil Angie na tvrdou dřevěnou židli a odhrnul jí vlasy k jedné straně, aby se podíval na její zranění. Angie v tu chvíli, když se jí opatrně, téměř něžně probíral hustými hnědými prameny, přeběhl mráz po zádech. Mravenčení po celém těle neustávalo, zavřela slastně oči a vychutnávala si ten neopakovatelný pocit, dokud ji Snape nezchladil: "Jste neuvěřitelné nemehlo, slečno," zhodnotil, když vytáhl hůlku a jal se zranění napravovat.
Angie se ani nenamáhala mu připomenout, že to on byl jeho příčinou. Kdyby se tak náhle nezjevil...

"Hotovo," zkonstatoval Severus po chvíli.
"Děkuji, profesore."
Angie se náhle nechtělo dopustit, aby se jí přestal dotýkat. Potřebovala, aby se jí někdo dotýkal, aby jí byl nablízku, přitiskl ji k sobě a dlouho nepustil. Měla kolem sebe lidi, ale cítila se sama, prázdná a ublížená...

Severus se prudce otočil. V tom pohybu Angie zachytila náznak jeho temperamentu. Naskočila jí husí kůže. V každém jeho pohybu byla vášeň doutnající někde uvnitř. Usadil se do pohodlného křesla za svým stolem. Nevyzval ji, aby odešla, ale chladně poručil: "Teď mi řekněte, co mělo znamenat to fňukání u mých dveří. Nemohl jsem kvůli vám spát."
Angie se po dlouhé době poprvé začervenala. Chvíli si rozmýšlela odpověď: "Je to docela složité, profesore. Myslím, že ta historie by vás nudila." Nemohla uvěřit, že s ní mluví a dokonce se zajímá, co se jí stalo.

Její naděje netrvaly dlouho. Snape se zamračil: "Dobrá. Takže... pro příště si vyberte jiné místo pro své výlevy. A teď jděte," ukázal na dveře.
"Hned?" vylétlo z ní dříve, než si stihla nafackovat.
"Co jste to řekla?"
Zvedla se: "Nic profesore." Otevřela dveře a chtěla odejít, ale Severus jí je kouzlem přibouchl před nosem.
"Chtěla jste tady zůstat?" jeho hlas zněl překvapeně, ale mrazil tak, že se málem roztřásla.
Sklopila hlavu a mlčela.

"Slečno Darkeová... Já nesnáším zbabělce. Mohla byste se přestat červenat, podívat se mi do očí a zopakovat své přání, abych věděl, že jsem se nepřeslechl?!"
Jeho popichování způsobilo, že se Angie zatvrdila. Hrdě zvedla hlavu, narovnala se v plné výšce a nasadila bojovný výraz. Už dávno nebyla z těch, kteří do sebe nechají kopat.
"Proč jste tak plný zášti, profesore?" zeptala se bez okolků.
Severus na ni jen zíral.
"Proč jste tak nepřístupný, umíněný a nepříjemný?" vypočetla mu přímo před očima.
"Co si to dovolujete?! Srážím Gryffindoru deset bodů!"
"To klidně můžete, ale vám samotnému to v ničem nepomůže. Řekněte..." její hlas ztratil bojovnost a objevila se něha. Sklonila se k němu trochu blíž. Sama si nebyla jistá, jestli je to správný tón v přístupu právě k tomuto muži, ale nemohla si pomoci: "...co se vám v životě stalo tak hrozného?"

Na vteřinu měla pocit, že ji Snape prokleje, ale nestalo se. Jeho výraz zůstával nepřístupný, ale v očích se mu zračilo překvapení nad její odvahou.
"Změnila jste se. Od doby, kdy jste přišla do Bradavic, se ve vás mnoho změnilo..." zašeptal zamyšleně. Možná ta úvaha ani nepatřila jí. Snad přemýšlel jen sám pro sebe a pár slov mu splynulo ze rtů nevědomky.
Angie se usmála: "Zato ve vás se nezměnilo naprosto nic..."

Severus se chtěl bránit, ale ona mu nedala prostor: "Proč je tomu tak? Copak obávaný Severus Snape nikdy nezatoužil po přátelství? Po lásce? Po blízkosti někoho druhého?"

Severus prudce vstal. Angie sebou trhla v domnění, že na ni zaútočí. On se od ní však jen odvrátil, jako by chtěl, aby to vypadalo, že následující slova neřekl on: "Toužit můžeme po lecčem... ale málokdy se nám toho dostane."
Angie mu zírala do týla a počkala, dokud se k ní neotočil zpátky. Když se tak stalo, dlouze se jí zadíval do očí.

"Víte, že vás už roky obdivuji?" zeptala se, aniž by věděla, kde se v ní vzala ta odvaha.
"To je od vás hezké, ale chleba proto levnější nebude," konstatoval suše.
"To možná ne, ale potěší to. Aspoň mě by potěšilo."

Severus se pousmál. Bylo to poprvé, co Angie viděla ten výraz v jeho tváři. Líbil se jí,bylo to úplně nové. Pronikala pod jeho masku.
"Co na mně můžete obdivovat, slečno?" v tónu jeho hlasu cítila potlačovaný zájem.
Angie pokrčila rameny: "Najde se toho celkem dost..."
"Kupříkladu?" Angie si všimla, že z jeho hlasu zmizel cynismus, chlad a zloba. Najednou na ni nepůsobil hrozivě.
"Třeba vaše umění v přípravě lektvarů, profesorské kvality... nebo třeba..." zasekla se. Málem řekla "Třeba vaši dokonalost", ale to by se musela jít zahrabat alespoň dva metry pod zem, takže to rychle spolkla.
Severus se podíval jinam: "Vidíte... moc toho není."
"Bylo by toho víc..."
"Ale?"
Pokrčila rameny: "Nemůžu..."
"Proč by ne?" zavrčel.
Nasadila rádoby vážný a pevný tón: "Profesore, měla bych jít. Je už po večerce. Měla jsem už být na koleji." Rychle se otočila ke dveřím.
"Před chvílí jste tu sama chtěla zůstat..." V jeho hlase se opět objevil podtón cynismu a zlomyslnosti.
"Promiňte..." ani nevěděla, proč se mu za to omlouvá. Najednou se cítila, jako by byla znovu jedenáctiletá holčička odsouzená ke školnímu trestu: "Dobrou noc, profesore."
Rychle vypadla na chodbu a rázně za sebou zavřela. Prásknutí dveří se rozlehlo chodbou. Znělo jako útěk. Jako zbabělý útěk před pravdou. Angie měla pocit, že se jí plameny pochodní na stěnách Velkého schodiště vysmívají.

***

Začaly vánoční prázdniny a Angie zůstala ve škole skutečně sama jen s Gregorym a Kimberley. Celé dny trávili ve společenské místnosti malováním a kreslením, jež bylo jejich společnou vášní. Angie to ovšem ani trochu neuspokojovalo, protože při této činnosti se vždy příliš soustředila na své chmurné myšlenky.

Se Severusem Snapem již několik dní nemluvila, ale pokaždé, když jej potkala na chodbě, všimla si zvláštního pohledu, kterým si ji měřil.

V předvečer Štědrého dne seděla pozdě večer ve společence, byla sama, a dokreslovala tenkým štětcem hustou černou temperou stylizovaný obraz, na němž seděla ženská postava s černými složenými křídly a rudo-černým oděvem na šedé skále. Z očí jí stékaly krvavé slzy a kapaly na skálu, kde se proměňovaly v rudé květy růží.

Angie dodělala několik posledních jemných tahů a zadívala se na své dílo. Musela uznat, že to není špatné. Již chtěla připojit do pravého dolního rohu autogram, když ji napadlo, že by mohla tento obraz věnovat svému profesoru Lektvarů jako vánoční dar. Přemýšlela nad tou možností a líbilo se jí to. Ale nepodepíše jej vlastním jménem.

Dívala se na obraz tak dlouho, až barva zaschla. Mezitím přemýšlela. Angella Darkeová... Angel... Dark Angel... Ano. Temný anděl. Na tom obraze byla ona sama. Otočila jej barevnou stranou dolů a zezadu napsala drobným písmem: Profesoru Snapeovi, Dark Angel. Usmála se. Ten nápad byl snad osudový... Mohl to být stejně dobře podpis, jako název obrazu. Nepočítala s tím, že by nad tím Snape nějak moc přemýšlel. Nenamáhala se s přemýšlením o balení dárku. To pro muže jako je Snape stejně nemá význam. Vstala a zamířila s obrazem v ruce ven ze společenské místnosti.

Přede dveřmi jeho kabinetu se na chvíli zastavila. Zhluboka se nadechla, sklonila se a podsunula obraz mezerou pode dveřmi dovnitř.
Když už to udělala, pocítila chvilkovou pochybnost, ale nakonec se celkem s klidem otočila a vrátila do věže.

Ráno byla zvědavá, jestli Severus nějak zareaguje. Na snídani přišel se zpožděním, tvářil se nepřístupně, jako vždy, ale jeho oči těkaly po těch několika málo studentech, kteří zde zůstali, takže uvnitř Angienina nitra zakřičelo vítězství. Podařilo se jí vyvolat s profesorovi Lektvarů přinejmenším zvědavost. Musel tušit, že to byla ona. Možná to dokonce věděl.
"Co je?" zeptal se Greg s plnou pusou.
Angie odtrhla oči od Severuse a věnovala se své snídani.
"Nemyslelas to s tím obdivem mýho bráchy vážně, že ne?" v jeho hlase zněly obavy. Samozřejmě byl, stejně tak, jako její ostatní přátelé, povrchně (velice povrchně) informován.
"A co když jo?"
"No, nazdar... Aby se někdo zakoukal do mýho bratra... to už musí být odvaha. A možná taky trochu šílenství."
"Včera v noci jsem mu strčila pod dveřmi do kabinetu jeden svůj obraz jako dárek."
"Jsi divná."
Angie se usmála: "Zatím mi to celkem vyhovuje."
"Tak to jsi ještě divnější..." Greg se usmál, zavrtěl hlavou a vlasy, stejně černé jako Severusovy, mu spadly do čela.
"Tak jo."
"Ježíši... tyhle dvě slova už mi po těch letech, co je používáš pořád dokola způsobují touhy po sebevraždě."
"Tak jo," provokovala.
"Aaaaa!" zašklebil se na ni Greg. Pak rychle zvážněl a ztišil hlas do sotva slyšitelného šepotu: "Takže ty ses zamilovala do mého bráchy. No teda... Co ti na to mám říct?"
"Třeba: Je to tvoje věc?"
Greg se usmál: "No, to ani ne, protože je to můj bratr... Na jednu stranu... bylo by celkem fajn mít tě v rodině..."
"Bože! Nech toho..."
"...ale na druhou... Proč ses nemohla zakoukat do mě?"
"Protože ty jsi na to moc velký blázen a stejně jednou zmizíš do Maďarska k drakům a nikdo tě odtamtud nedostane."
Greg se zašklebil: "Už aby to bylo."
"No vidíš... takže..."
"Takže..." Greg se na chvíli zamyslel: "Takže tě dáme dohromady s mým bratrem."
Angie se usmála: "Jo. A jak to chceš provést? Vždyť s tebou nekomunikuje už asi sto let."
"Něco vymyslím, to mi věř."
Angie s pochybností ve tváři pomalu vstala od snídaně: "Začínám se bát."



 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kami kami | Web | 1. listopadu 2010 v 8:00 | Reagovat

Pri jeho pomoci by Severusa dosť mohla, pravdepodobne, skôr nie, ale budem sa tešiť. Hádam to veľmi neskazí. :-) Dobrá kapitola, už tam bol dlho aj Severus.

2 kami kami | 1. listopadu 2010 v 12:10 | Reagovat

[1]: Teraz som si uvedomila, že ten prvý komentár nepochopíš lebo som ho napísala ako hotentot. :-D
chcela som len povedať, že som si nie istá tým, že by jej s tým Greg dokázal pomôcť. :-)

3 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 2. listopadu 2010 v 19:38 | Reagovat

[2]: Však uvidíš, že ženská si nakonec stejně bude muset pomoct sama ;-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama