Téma: originální povídka
Postavy: Améli/ Desmod
Varování: HET, +18!!!, zobrazení sexu, zvrácenosti, krev,...
Postavy: Améli/ Desmod
Varování: HET, +18!!!, zobrazení sexu, zvrácenosti, krev,...
Slabší povahy varuji před možnou újmou na zdraví, je to síla (Dark)
Poznámka: Věčnost je moc dlouhá, aby byl upír sám
Poznámka: Věčnost je moc dlouhá, aby byl upír sám
***
Naše loď dorazila do přístavu zahalena mlnou. Dřevěné ráhnoví skřípalo ve větru a vlny se tříštily o příď. Někde na moři řádí pořádná bouře, ale tady se jen lámou vlny a vítr bičuje plachty.
Ucítil jsem známou nasládlou vůni Paříže a oči se mi rozzářily.Tohle byl můj domov. Moje město. Zde jsem vyrostl, znám zde každou uličku, každý temný kout, hospodu, vím na kterém rohu stojí hlídky, na kterém náměstí jsou vábiči a kde získat nejlepší společnost na prohýření noci.
Ale to už je pryč, už mne to neláká. Sevřel jsem tě v pase a pomohl ti přes můstek na pevninu. Ještě pořád jsi nezdravě zelená. A to jsem si myslel, že mořská nemoc na upíry nepůsobí. Asi jsem se zmýlil. Za námi klopýtá Viktor, kterého pod hromadou kufrů není vůbec vidět, tiše kleje a myslí si, že ho neslyším. Však on si ještě přileze pro svou dávku.
Tahle část přístavu nikdy nebyla osvětlená a ze vzdáleného města sem doléhala jen slabá bledá zář, která vrhala nejasné stíny. Jeden z těch stínů se nepatrně pohnul a vynutil si tím mou pozornost. O bedny s kargem stál opřený Delamer a široce se usmíval. Rozběhl jsem se k němu. Tedy rozběhl, no však víte. A poplácal ho bratrsky po zádech.
"Desmode," objal mne stejně vřele "vítejte v Paříži."
"Delamere, tohle je má Amélie, Amélie, Delamer, můj nejlepší přítel. Vyrůstali jsme spolu."
"Amélie, velice mne těší, že poznávám ženu, která si získala Dese. Už jsem o vás leccos slyšel." Uklonil se a začal se smát.
"Ráda bych o vás řekla to samé, nicméně víte, jaký je Desmod tajnůstkář."
"Ano, to vím. Tak můžeme vyrazit?"
"Ano," odpověděl jsem "Vstup je hned tady za rohem."
Delamer lehce zčervenal, ale vzápětí vyklopil:
"Máte použít vstup na Champs Ellysées."
Zmateně jsem se na něj podíval. Zrovna tohle místo v katakombách jsem chtěl vynechat.
"Promiň, byl to příkaz," řekl omluvně, pokrčil rameny a svižným krokem vyšel napřed.
"Amélie, za to co tam uvidíš, se předem omlouvám. Chtěl jsem ti ukázat jiné krásy Věčného města.
Jen jsi se na mě nesměle usmála.
Ani ne za půl hodiny jsme se už spouštěli do vlhkých temných tunelů a chodeb. Prostory na Champs Ellysées sloužily jako prostory k povyražení všech upírů.
Už po pár stech metrech jsme zmizeli do turisticky nepřístupné oblasti a tys mohla vidět nekonečné řady nahých lidských otroků a otrokyň, kteří stáli v několika řadách a byli prohlíženi chtivými, nadrženými upíry. V dalším z mnoha koutů tohoto podzemního náměstí stojí obchod nabízející všechny druhy krve, na které si jen můžeš vzpomenout a na které bys kdy mohla dostat chuť. V zapadlých uličkách jsou ve stěnách vysekány kóje, sloužící jako pokoje pro upíří kurvy. Z nich sem doléhaly slastné vzdechy a steny obcujících upírů. Vzduch byl prosycen sexem, krví a spermatem.
Viděl jsem, jak ti naběhla husí kůže a snažila ses nedýchat. Pomalu jsme se prodírali davem . Sem tam mi někdo pokynul na pozdrav, nebo se na mne díval s opovržením. Na tebe se však dívali se zájmem, chtíčem zářícím z očí. Málokdy sem zavítá mladá, krásná upírka, takřka nikým nedotčená.
V naší cestě ke klidným chodbám nám zbývalo už jen projít místem zvané Pervesités, neboli Zvrhlosti.
Prosebně jsem vzhlédl k Delamerovi, ten jen zavrtěl hlavou a otevřel těžká kovaná vrata. Nezbylo nám tedy nic jiného, než vejít také.
To, co jsi viděla venku, byl jen slabý odvar toho, co se dělo v téhle kulaté místnosti.
Dekadentní hudba tiše hrála do ničím nerušeného prostoru a odrážela se od stěn a těl. Po zemi leželo neuvěřitelné množství zmítajících se končetin a propletených těl. Hledat místo, kam položit nohu, aniž bychom na někoho šlápli bylo velmi těžké. Stovky očí nás svlékaly a nahé ruce nás stahovaly k sobě dolů.
Přímo před námi souložili dva upíři s lidskou služebnicí, která měla celé tělo pokryté kousanci, ze kterých stékala v tenkých pramíncích krev. Jeden z upírů, který ji právě obdělával ze zadu se jí zakousl do šíje a chtivě sál krev, zatímco druhý jí ji rozmazával po těle a olizoval. Najednou z ní vytáhl svůj naběhlý penis, pokrytý krví a strčil jí ho do pusy, kde vystříkal svou dávku spermatu. V ústech se promíchalo s krví. Prostě zvrácené.
Takových skupinek tu bylo nespočetně, podlaha klouzala lepkavou krví a těžké pižmo útočilo na všechny buňky našich těl. Po minutách trvajících celé věky jsme dospěli až téměř ke dveřím. U těch klečela na zemi žena se zlatými vlasy a obšťastňovala nějakého ne moc charmant upírka. Pak vstala, hedvábným kapesníčkem si otřela dokonalé rty a svým ledovým hlasem nás oslovila.
"Tak tohle jsi tedy zvládl, Desmode," zašeptala mi zatraceně blízko u ucha a olízla mi boltec.
Odstrčil jsem ji.
"Nemusím asi příliš přemýšlet, Erino, když řeknu že tohle byl tvůj nápad."
"Ale, ale, mon coco. Neříkej že se to tvé holubičce nelíbilo."
"Erino," vmísil se do toho Delamer, "co to k samotnému Draculovi děláš?" zahřímal na ni.
"Ty se do toho nepleť, to že s tebou sdílím lože neznamená, že budu tvůj otrok. Pojďte za mnou," vyštěkla na nás.
"Jste ubytovaní v hotelu Cramoisies Rose. Zítra v jedenáct hodin vás čeká Soudce."







