close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Black Velvet 15 - Nejde zapomenout

24. července 2010 v 12:52 | Dark Angel |  Black velvet

Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin / Severus Snape, Sirius Black, Albus Brumbál, Molly Weasley a další...
Varování: slash, místy OOC, +15, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Dokázali byste nemilovat milovaného, pokud by byl stále vedle vás?
Poznámka: Je tu další kapitola a dobrá zpráva je, že teď mám na psaní víc času, takže šestnáctá už se rodí.
Motto: I když bychom rádi někdy čas prosili, aby se zastavil a dal nám v tom věčném kolotoči pár minut na oddech, nemáme ani nejmenší šanci na to, že by nás poslechl. A tak se stala ta spousta nešťastných věcí, které se stát neměly...
***
Když Molly přišla Rema ráno upozornit, že je čas k snídani, seděl zkroušený vlkodlak stále na stejné židli u otevřeného okna. Hlavu opřenou v dlani, vlasy rozcuchané a oči oteklé, jako by celou noc nespal. Nebo jako kdyby plakal. Celou noc.
Venku se během minulého dne zatáhlo a rozpršelo se. Zprvu jen tu a tam o plechový parapet ťukla osamocená kapka chladné vody, během pár minut se ovšem dalo do prudkého deště, který omezoval výhled. Obloha byla ocelově šedivá, provazce deště dlouhé hodiny neustávaly.

Remus se netečně díval, jak z protější střechy bez okapu stékají prameny vody a stříkají na zeď. Hlupáci, pomyslel si, dobrovolně si nechávají podmáčet dům. Sám si připadal jako ten dům. Poškozený bezohledností někoho druhého... Sám za to přece nemohl. On to nezpůsobil. Byl vždycky ohleduplný, nikdy by neublížil ani nepříteli.
Náměstí dole před domem se lesklo vodou, až se zdálo bílé, místo černé. Remus se cítil přesně opačně. Na jeho duši padla černočerná tma.
Věděl, co je jeho povinností.
"Reme, drahoušku, vím, že ti není dobře, ale pojď se prosím najíst. Alespoň kávu a toast." Uvědomil si, že Molly už několik minut bez hnutí stojí mezi dveřmi a stále čeká na jeho reakci.
Neměl sebemenší chuť cokoli říkat, dělat, nechtělo se mu ani pohnout. Nejraději by zůstal sedět tam, kde byl, dokud by si ho nevzala Smrt. Však už neměl pro co žít. Jediná snaha, kterou kdy měl, se včerejší noci rozplynula v nenávratnu.
Ad infinitum, blesklo mu hlavou. Až donekonečna. Věděl, že jeho vášeň a bolest nikdy neskončí, ale musí si je nechat pro sebe.
Odejde.
Zvedl hlavu a otočil se od okna. Jeho pohled se setkal s Mollyinýma ustaranýma očima. Byla vždycky tak mateřská, tak milá, upřímná a starostlivá. Ke každému se chovala jako ke svému dítěti, ke své rodině. A bylo jedno, jestli byl dotyčný batole nebo bělovlasý stařec. Každý byl jejím drahouškem. Měl ji rád. Jako sestru. Nebo možná i jako matku, ačkoli byla ještě o něco mladší než on.
Nechtěl jí ublížit, ani nikomu jinému. A proto konečně vstal: "Máš pravdu, Molly, půjdu na snídani."
Zkusil se trochu pousmát a položil jí ruku na paži: "Jdi hodná, žes pro mě přišla."
Přemohl se a slastně přivřel oči, když nasál vůni linoucí se sem zdola: "Cítím jablečný koláč..."
Molly se usmála. Věděl, že jí udělá radost, když se bude tvářit nadšeně na její dokonalá kulinářská veledíla. Ten koláč měl vždycky rád. Věděla to. A on zas věděl, že ho nejspíš právě proto upekla.
Severus se na svém loži stále nehýbal.
***
Sirius seděl na zaprášené podlaze v nejvyšším patře domu na Grimmauld place. Házel Klofanovi mrtvé krysy jednu za druhou, dokud to hypogrifa nepřestalo bavit. Pak se na několik minut nezaujatě zadíval z okna. Nudil se. Celý tenhle dům ho přiváděl do deprese, cítil k němu jen nenávist a fakt, že tu musel být zavřený dnem i nocí, jen s občasnou krátkou procházkou stejně nenáviděnou zahradou mu na náladě nepřidával.
Zaklepání na dveře ho vytrhlo z chmurných myšlenek, v kterých se poslední dobou utápěl téměř neustále.
"Jo, je odemčeno..." houkl otráveně.
Klika se pohnula směrem dolů a dveře s vrzáním opsaly svůj obvyklý čtvrtkruh. Vešel Remus a Siriuse napadlo, že ani po úplňcích nevypadá tak bídně. Věděl, co se stalo a bylo mu přítele líto i přes to, že Snapea nenáviděl ze všeho na světě nejvíc.
"Siriusi, já odcházím, nikdo jiný tu není a někdo musí zamknout."
Sirius protočil oči. Připadal si už několik měsíců jako klíčník. Siriusi zamkni, Siriusi odemkni, Siriusi hlídej dveře... Jako ten pes.
"Jasně, Reme, hned tam budu." Z jeho hlasu neznělo nadšení, ba ani lhostejnost. Zněl otráveně.
Remus se otočil a bez dalšího slova odešel. Sirius vstal, pohladil Klofana po opeřené hlavě a na chvíli se mu zadíval do zlatého oka. Pousmál se. Hypogrif je tu taky ve vězení. Potřeboval by běhat a hlavně létat. Sdílí stejný úděl, ale ani jeden v tom nejsou sami.
***
Remus se vrátil do svého pokoje. Poté, co vyzval Siriuse, aby za ním šel zamknout, vzpomněl si ještě na pár drobností uložených v nočním stolku, které tu nechtěl nechat. Byly to hlouposti, ale představovaly vzpomínky. Musel je vzít s sebou.
Nevěděl, kam půjde, jestli se ještě někdy vrátí a jestli po návratu vůbec touží. Nezbývalo mu, než aby se vydal na zdařbůh do světa.
Sirius nakoukl do jeho pokoje: "Kde se cou..." Kde se couráš, chtěl říct, ale nedokončil. V tu chvíli totiž uviděl sbalený kufřík na Remově posteli, do kterého vlkodlak právě ukládal pár dopisů a maličkou lahvičku s podivnou tmavou tekutinou uvnitř.
"Reme, co to děláš?" zeptal se překvapeně. Veškerá lhostejnost a netečná mlhavost minulých týdnů byla ta tam.
Jeho přítel se k němu pomalu otočil. Nejdřív ale sklapl kufr a uchopil do pevně do ruky. Teď stál před Tichošlápkem v dlouhém, za léta stokrát záplatovaném cestovním plášti a jeho oči byly plné trápení.
"Já jdu pryč, Siriusi, vždyť jsem ti to nahoře říkal."
Sirius vrtěl hlavou a zvýšil zmateně hlas: "Já myslel, že máš hlídku, že jdeš do Prasinek nebo na ministerstvo... Ale ty máš sbaleno jako by ses někam stěhoval!"
"Však také ano." Remus se posadil na okraj postele: "Siriusi, já tu nemůžu zůstat."
"To mi teda vysvětli, proč bys nemohl."
Removi drásalo srdce, že to musí vysvětlovat. Že ani jeho nejlepší přítel nepochopí všechny ty důvody, příčiny a důsledky.
"Musím pryč, protože mi na něm příliš záleží..." Trhl hlavou směrem k pokoji, kde ležel Severus. "Zkus to pochopit, Tichošlápku. Kdybych zůstal, časem bych nedokázal potlačit svojí touhu po něm a znovu bych se pokusil ho přesvědčit... A kdyby se mi to povedlo..." Vlkodlak sklonil tvář k zemi.
Chvíli bylo ticho. Sirius se snažil přijít na něco, čím by Removi zabránil v odchodu, ale nedokázal na nic přijít, dokud Remus prudce nevstal.
"Je konec," řekl a uchopil znovu svůj kufřík.
Beze slova vyšli do chodby a Sirius odemkl dveře. Vzdal to. Stejně by ho nepřesvědčil, to věděl. A Remus by se vedle Snapea jen trápil. A Snape? Kdo ví, jestli v něm přece jen nezůstala trocha toho dávného citu. Remus by si nikdy nedokázal odpustit, kdyby kvůli němu Severus zemřel.
Remus vyšel ven, do drobného nepříjemného deště.
"Reme, já..." začal Sirius, ale pak se příteli jen zahleděl do očí: "Nevím co říct, kamaráde. Když tu budu úplně sám, asi se z toho zblázním."
Remus pokyvoval hlavou, ale chvíli neříkal nic: "Pošlu sovu, Tichošlápku, neboj se a buď opatrný."
***
Sirius se díval za odcházejícím přítelem a nevěděl, jestli se má smát nebo být naštvaný. Jako by mu nějaký pitomý dopis mohl pomoci od neskutečné, otravné a všeobjímající samoty. Zdál se sám sobě prázdný jako hrnec s proraženým dnem.
Vrátil se do chodby a zvolna, jeden po druhém zamykal četné zámky a obnovoval kouzla chránící dveře a při tom přemýšlel.
Cítil se uvězněný. Jako by nestačilo těch nespravedlivých dvanáct let v Azkabanu, teď je vězněn na místě, které pro něj znamená peklo snad ještě horší, než kouzelnické vězení. Třeba si to zasloužím, napadlo ho, když vešel do kuchyně a klesl na tvrdou dřevěnou židli.
Seděl tam dlouho, nevěděl kolik minut nebo snad hodinu a díval se do zdi, dokud se mu před očima nezavlnila a nerozplynula. Teď se mu v mysli odehrávaly výjevy z jeho šťastnějších let. Tohle se mu teď dělo často, že se zamyslel a zasnil, protože vzpomínky byly to jediné, čím se teď mohl bavit.
Ze zamyšlení ho vytrhla až myšlenka, že by se měl jít podívat na Snapea, jestli se něco nezměnilo. Mimoděk mrkl na kyvadlové hodiny vedle schodiště a v tu chvíli si uvědomil, že už se zešeřilo a on že se na hodiny dívá v úzkém pruhu měsíčního světla. S myšlenkou, že zase celý den proseděl a prospal a že je na světě úplně zbytečný, stoupal po schodech.
Nahoře v chodbě mávnutím hůlky rozsvítil a zastavil se před dveřmi Snapeova pokoje.
Zhluboka vydechl a opřel se o zábradlí. Nechtělo sem u do toho pokoje vstoupit. Kromě toho všeho, co mu Snape připomínal z minulosti, mu teď bude připomínat i Remův odchod a to hloupé prokletí.
Povzdechl si a konečně se odhodlal otevřít. Luskl prsty, v pokoji se tlumeně rozsvítilo a v tom bledém, matném světle se na něj upíraly dvě lesklé černé oči. Probodávaly ho nenávistným pohledem.


Pokračování: Black Velvet 16 - Dohoda
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kami kami | Web | 24. července 2010 v 15:01 | Reagovat

Tak Remus nám odišiel? A Sirius so Severusom ostali sami? Ejha, to je ale zamotané a smutné a ja dúfam, že to upozornenie hore na romantiku a tak bude aj platné. Inak samozrejme veľmi pekné pokračovanie. :-)

2 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 24. července 2010 v 18:33 | Reagovat

[1]: Ahoj kami, jsem ráda, že tě tu opět vidím ;-) Remus odešel, pravda a romantika skutečně bude, ale už mě určitě znáš dost, abys věděla, že na takovou tu klasickou sladkou romantiku moc nejsem... Spíš na tragickou romantiku ;-) Tak uvidíme, jestli tentokrát překvapím nebo ne :-)

3 Wierka Wierka | 27. července 2010 v 20:05 | Reagovat

Ahoji, mala som pocit že jsem tu kletbu nepochopila, co to pro ně znamena, ale po teto kapitole asi jo. proste Severus nemuze s nikym nic mět, však...? chudáček Remus :o(
dik za kapču a už se moc těšim na další... furt nějak doufam že to dopadne dobře :o)

4 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 31. července 2010 v 18:23 | Reagovat

[3]: Wierka: Ahoj, ano je to tak... Kletba je myšlena tak, že se Severus nesmí zamilovat. Pokud se zamiluje a dá to jakkoli najevo, zemře. Uvidíme, jak to dopadne :-)

5 raven9 raven9 | 12. srpna 2010 v 14:36 | Reagovat

Konečně zase další kapitolka. Doufám, že Voldy zemře dřív. Pak by ta kletba už platit nemusela, ne? Jestli ano, tak bude velmi, ale velmi smutná. Chci vidět Seva a Remuse spolu.

6 Karin Karin | 8. května 2019 v 16:52 | Reagovat

Chudák Remus kam jen půjde? O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama