close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Black Velvet 14 - Amoritus

31. května 2010 v 10:45 | Dark Angel |  Black velvet
Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin / Severus Snape, Sirius Black, Albus Brumbál, Molly Weasley a další...
Varování: slash, místy OOC, +15, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Obětovat se pro milovanou osobu bývá snadné, ale ne vždy. Záleží na tom, CO musíme obětovat...
Poznámka:Mám pro vás dvě omluvy. První je všem čtenářům, že mi to trvalo tak strašně dlouho, než jsem dopsala další kapitolu. Útěchou vám možná bude, že už mám rozepsanou další, takže teď snad ty rozestupy budou kratší.
Druhá omluva patří všem, kterým se líbilo, jak přesně dodržuji v této povídce kánon. Stejně, jako jsem dosud kánon dodržovala, teď už jej dodržovat nebudu.
Motto: I když bychom rádi někdy čas prosili, aby se zastavil a dal nám v tom věčném kolotoči pár minut na oddech, nemáme ani nejmenší šanci na to, že by nás poslechl. A tak se stala ta spousta nešťastných věcí, které se stát neměly.

***

Remus neproniknutelně zabezpečil krb. Někdo ze Smrtijedů by mohl vystopovat cestu sem, a tak bylo nezbytně nutné krb znepřístupnit. Členové Řádu si budou muset poradit jinak - přijít prostě, po mudlovsku, dveřmi. Během následujících několika minut cítil Remus několikrát nápor velmi silné magie. Ovšem navrstvená bezpečnostní kouzla nebylo nijak jednoduché prolomit.

Vlkodlak na pár minut na vše ostatní zapomněl a přidal ještě další zabezpečující kouzla na celý dům. Teď byla nejdůležitější ochrana Ústředí. A tak se dům na Grimmauld place 12 stal okamžitě naprosto nepřístupným letaxovou sítí, nebylo již možné se sem přemístit. Sídlo Blackových v podstatě zmizelo ze světa. Pro všechny, ne jen pro vnější svět. Zmizelo i pro členy Řádu. Jediná možnost byly dveře.

***

Severus bezvládně ležel na pohovce až do soumraku. Remus zjistil, že neutrpěl jen povrchová zranění, měl i několik ošklivých zlomenin.Léčení nebude snadné ani pro kouzelníky.

Krvácení z úst pocházelo z natrženého rtu a prokousnutého jazyka - nejspíš k tomu došlo, když jej někdo ze Smrtijedů udeřil do tváře. Alespoň tedy že plíce zůstaly ušetřeny. Četné podlitiny a rozbitý obličej Remus ignoroval. S modřinami si tělo poradí samo.

Nechovali se k němu zrovna hezky, ale přesto ho nezabili. Jak dokázal uprchnout? Vždyť přece něco takového se člověku, který zradil Voldemorta, nikdy nepodařilo. Rozhodně tedy ne dvakrát. A kromě toho - taková zranění mu nemohla dovolit ani sebemenší pohyb, tím méně útěk. Bylo zcela zjevné, že si v posledních hodinách prošel lecčím. Jistojistě byl mučen.

***

Rema sužovaly stovky otázek, ale Severus vědomí nenabyl. Těžká, fialově podlitá víčka se neotevřela, nateklá tvář nepromluvila. Trvalo to už příliš dlouho, než aby to mohlo být bezpečné nebo přirozené. Přišel Sirius, vrátila se Molly, aby uvařila večeři, Remus okamžitě sehnal Moodyho, ale ani on si nedokázal poradit. Nikdo z nich si nebyl jist, jestli by bylo bezpečnější Severuse probudit nebo jej nechat být, aby si ještě zbytečně nepodráždil čerstvě napravená zranění.

Brumbál se dostavil až pozdě v noci. Někdo z členů Řádu mu musel dát vědět, co se stalo.

Remus o tom nevěděl, dokud se nerozletěly dveře pokoje, kam Severuse uložili. Zkroušený vlkodlak seděl po boku profesora lektvarů a hlídal, aby zaznamenal každou sebemenší změnu v jeho stavu. Nic takového se ovšem nestalo.

Jakmile se mezi dveřmi objevil Brumbál, Remus zahodil knihu, kterou držel a vstal.
"Profesore Brumbále!" vyhrkl.
Bradavický ředitel se po něm ani nepodíval. Stále měl na sobě dlouhý, poněkud výstřední cestovní plášť.

"Nějaká změna, Remusi?" zeptal se, aniž by mu věnoval jediný pohled, shodil ze sebe plášť a zamířil rovnou k posteli, kde ležel zraněný.
"Žádná, profesore. Pořád jen leží, vypadá jako by spal, ale vůbec se nehýbe. Je jen čím dál bledší."

Brumbál se chvíli díval Severusovi do tváře. Pak se otočil k Molly, která vešla spolu s ním a zároveň podezřívavě mrkl na Remuse.
"Řekl něco, než upadl do bezvědomí?" zeptal se.

Remus mu podrobně vylíčil všechno, co se stalo a Brumbál se znovu sklonil.
Vyhrnul si rukávy až k loktům, promnul večerním chladem zkřehlé ruce a na pár vteřin přitiskl konečky prstů k sobě. Rozzářilo se mezi nimi bledé, zprvu téměř neznatelné světlo. Bylo bílé, až když se trochu víc rozjasnilo, nabralo lehce namodralý odstín.

Trvalo to dlouhé minuty. Bradavický ředitel přejížděl otevřenou dlaní pár centimetrů nad Severusovým tělem. Z Brumbálovy ruky vyzařovalo bledé, chladné světlo. Remus, Molly a Sirius, který se také přišel do pokoje podívat, beze slova a bez pohnutí přihlíželi.

Všichni věděli o co jde. Brumbál černovlasého Zmijozela sonduje. Zkoumá rány, zakletí a všechny kontakty s okolím, které Severus během poslední doby zažil. Byla to vysoká magie, nikdo z nich by něco podobného nedokázal. Rozhodně ne bez hůlky a po tak dlouhou dobu.

Remus napjetím téměř nedýchal. Doufal, že Severuse nestihlo žádné silné prokletí. Stále však nedokázal pochopit, jak mohl uniknout Smrtijedské bezcitnosti a Voldemortovu vzteku.

***

Po dlouhé době modré světlo zakolísalo, znatelně pohaslo a na pár chvil se znovu rozzářilo. Po půlminutě ale zhaslo docela. Celý pokoj, jako by v tu chvíli zadržel dech očekáváním.

Když Brumbál kouzlo ukončil, jeho tvář vypadala tím vypjetím starší snad o dalších dvacet let. Nestál teď rovně, jako vždy, ale shrben, jako bezmocný stařec. Nevypadal silně, hrdě a důstojně, jak ho všichni znali. Byl to jen unavený, věkem zlomený starý muž. Kouzlo ho vyčerpalo až na hranici možností. Déle sondovat už by pro něj nebylo bezpečné. Remus si uvědomil dokonalost Brumbálova načasování. Skončil s kouzlem právě včas.

Opřel se téměř celou vahou o vlkodlakovu paži a nechal se odvést k židli. Usedl, chvíli mlčel, zhluboka dýchal se zavřenýma očima a rukama složenýma v klíně.

Když promluvil, zněl jeho hlas vzdáleně: "Má četná zranění, většinu jich už Remus stihl podchytit, ale některá bude třeba ještě dále léčit... A pak..."
Zadíval se Removi do očí a požádal: "Nechte nás s Remusem na chvíli o samotě."

Ostatní váhavě poslechli. Rema se zmocnilo zlé tušení a panika. Nasucho polkl, třásly se mu ruce.

Když osaměli, ředitel ještě chvíli mlčel. Díval se na moly prožraný koberec, v pokoji bylo dusno a jakoby těsno i přesto, že byl prostorný a za Brumbálovými zády bylo otevřené okno. Venku se schylovalo k bouři. Černá mračna se zlověstně převalovala a každým okamžikem temněla ještě více. Po hvězdách už dlouhé minuty nebylo ani památky.

"Vím, že ti na něm záleží, Reme, i jak moc ti na něm záleží" začal ředitel. "Proto jsem chtěl, abys právě ty zůstal."

Zdálo se, že mluvení ho vyčerpává. I přesto, že se v poslední půlhodině sotva pohnul, byl jakoby zadýchaný. Remus mávnutím ruky přivolal zdola z kuchyně sklenici a karafu dýňové šťávy a nabídl řediteli sklenici.

Brumbál ji třesoucí se vrásčitou rukou přijal, pokývl na znamení díků a dlouze se napil. Vyprázdnil celou sklenici, tiše zamlaskal a vzdychl.

Starý muž... letělo Removi znovu hlavou. Jen starý muž.

Když se ředitel rozhodl pokračovat v řeči, hlas už měl silnější. Ovšem nedokázal skrýt podtón zoufalství, který se do něj vkradl: "Tom Riddle na něj seslal kletbu. Přesně, jak jsme se obávali."

Remus konečně zhluboka vydechl. Bylo to zlé, moc zlé, ale přesto bylo lepší vědět o tom, než se jen domýšlet, co se mohlo stát.

"Zřejmě proto také nepovažoval za nutné Severuse usmrtit na místě. Nechal jej jít. Věděl, že kletba na něj dopadne, dříve či později, ať bude kdekoli. A že on, Riddle, se o tom dozví, na to bych vsadil vlastní krk."

"Jaká to byla kletba, profesore?" zeptal se a už v duchu vyhazoval z polic všechny své svazky o černé magii, trhal nedočkavými prsty jejich obaly, aby se co nejrychleji dostal k obsahu a nalezl význam kletby a způsob jak se jí zbavit. Doufal, že pokud bude vědět, jaká kletba Severuse stihla, dokáže s tím něco udělat.

Brumbál místo stručné odpovědi začal vysvětlovat: "Vyprávěl jsem ti kdysi, když ještě existoval první Fénixův řád o Riddleově dětství, že?"
Remus jen přikývl. Znal tu historii s hrozivým dítětem v sirotčinci. Tehdy Marvolo Riddle byl postrachem nejen ostatních dětí, ale i ošetřovatelů. Každý se ho bál. Brumbál ovšem předpokládal, že jen proto, že ovládal magii. Až mnohem později všem došlo, že děti a ošetřovatelé v sirotčinci odhadli Riddlea nejlépe a nejdříve ze všech.
"Je ti tedy známo, jak moc Lord Voldemort pohrdá běžnými lidskými vztahy a zejména láskou..."
Znovu přikývnutí.
"Severus byl stižen kletbou zvanou Amoritus. Její nejhorší formou."

Remus se na chvíli zamyslel: "Hmm... Nikdy jsem o takové kletbě neslyšel."
Burmbál pokýval hlavou: "Nedivím se. Je to prokletí velmi zlomyslné, nebezpečné a proto málo užívané. Riddle ovšem neváhal ani na okamžik. V nejlehčí formě tuto kletbu někdy používaly odmítnuté ženy na muže, do kterých se zamilovaly. Pokud se takový muž zamiloval do jiné ženy, jako by mu mysl vypověděla službu. Nedokázal své vyhlédnuté partnerce smysluplně odpovídat na otázky, nedokázal se téměř ani představit. Udělal ze sebe hlupáka a byl odmítnut."
"Chápu... a ta forma o které mluvíte?"

Chvíli bylo ticho a bradavický ředitel jen zvolna, nevěřícně vrtěl hlavou.
Možná se to Removi jen zdálo, ale když promluvil, třásl se mu hlas: "Forma kouzla, která stihla Severuse, je mnohonásobně horší. Vím, co k němu cítíš a proto také vím, že ta kletba tě bude stát obrovskou oběť. Ale pokud ti na něm skutečně záleží, budeš ji muset dát. Jin ácesta pro vás dva není."

Starý muž sevřel obě ruce v pěst a zvolna vstal. Přešel k posteli, na které ležel zraněný a konečně vyplašenému vlkodlakovi sdělil, o co se jedná: "Kletba Amoritus v této formě, byla užita jen jednou, pokud vím a je tomu již velmi dávno. Použila ji mocná a velmi žárlivá čarodějka na svého milence, když od ní odjížděl na dlouhou dobu. Nikdy se k ní nevrátil. Zamiloval se na svých cestách do mladičké mudlovské dívky, ale jakmile se tak stalo,..." Brumbál upřel blankytně modré oči do Remových: "... bez sebemenšího varování zemřel, Remusi."

Remus mlčel, snažil se pochopit.

Brumbál pomalu přecházel tam a zpátky. Od okna k posteli.

"Ten muž..." začal po chvíli Remus: "...jistě nevěděl o svém prokletí. Takže je nemohl zrušit. My o něm ale víme..."
V jeho hlase zněla naděje, kterou Brumbál musel v příští vteřině zklamat: "Ne, Reme. Nevěděl o ní, ale ani kdyby věděl, nepomohlo by to. Tahle kletba má formu neporušitelného slibu. Nelze ji vzít zpět. I proto je tak obávaná."

Remus klesl na židli u okna. Roztřesená kolena ho déle neunesla. Brumbál ještě chvíli postál u dveří a pak tiše opustil pokoj. Venku zahřměl hrom a oblohu rozčísl blesk. První kapky deště zabubnovaly o vyprahlou zem.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 raven9 raven9 | 31. května 2010 v 14:14 | Reagovat

Ani jsem nechtěla věřit svým očím, když jsem uviděla novou kapitolu. Pěkně jsi se rozjela. Doufám, že brzy napíšeš další. Ten konec je trochu o nervy.
Děkuji, děkuji, děkuji

2 Dark Angel Dark Angel | 31. května 2010 v 17:09 | Reagovat

[1]: Dalo mi to taky dost práce se k tomu po takové době zase dokopat, ale podařilo se. Musím zase nabrat tempo a uvidíme, co z toho vyleze ;-) Díky za podporu :-*

3 kami kami | Web | 31. května 2010 v 19:27 | Reagovat

Ano, ano a ešte raz aono. Som veľmi rada, že si pridala kapitolu a som veľmi zvedavá ako to dopadne lebo úprimne povedané, naozaj si výrazne odbočila od príbehu. Ale tým, že oni dvaja nemôžu byť teraz spolu... je to omnoho zaujímavejšie. Som naozaj potešená ako pridaním kapitoly, tak i jej obsahom. :-)

4 Wierka Wierka | 31. května 2010 v 21:37 | Reagovat

tak, dve věci: moc vdaka za novou kapitolu... :o) a co se jim to zase stalo ... :o(   mooc se tesim na dalsi, jsu zvedava co bude dal ...

5 Dark Angel Dark Angel | 31. května 2010 v 21:51 | Reagovat

[3]: Ano, ano a ještě jednou ano... Však jsem na to upozorňovala, že od této kapitoly se od kánonu odchýlím velmi výrazně :-) Původní plán to nebyl, jelikož původní plán byl, že povídku skončím ve chvíli, kdy se naši hoši poprvé rozejdou... Ovšem osud tomu chtěl, že jsem je znovu svedla dohromady a tak jsem si řekla, dobrá, ale druhá část povídky bude úplně jiná, než první :-)

6 Dark Angel Dark Angel | 31. května 2010 v 21:52 | Reagovat

[4]: Wierko, neboj se, tentokrát to snad nebude úplně nejhorší... Trochu je musím potrápit (někdy mi přijde, že na ně snad ani neumím být hodná)... uvidíme, jak to nakonec dopadne ;-)

7 ADU-HotGuys ADU-HotGuys | Web | 21. června 2010 v 20:04 | Reagovat

Ahoj. Tvoj blog je vážne úžasný!
Ja by som Ťa chcela poprosiť, aby si zahlasovala v ankete - Muž Mesiaca Jún!
Stačí kliknúť na web... veď vieš ako to na blogu funguje a kde treba hľadať anketu. Takže keby si si našla čas a zahlasovala bola by som Ti veľmi vďačná a určite oplatím, ak budeš niečo potrebovať Ty.
Prosím neber to ako reklamu, ale ako pozvanie na môj blog.
Ďakujem za pozornosť...

8 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 18. července 2010 v 16:52 | Reagovat

[7]: Ahoj, bohužel, toto jako reklamu beru a reagovat na ni nehodlám. Napsat "Tvoj blog je vážne úžasný" zvládne každý... a nakopírovat to stokrát na sto blogů během dvaceti minut taky. Takže ode mě hlas nečekej. Reklamu nesnáším.
Děkuju za pozornost...

9 Anastázie Anastázie | Web | 2. prosince 2010 v 7:30 | Reagovat

Pěkné...ale ty nás teda napínáš...jen připomínka...zase si sem nedala odkaz na další kapitolu...

10 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 2. prosince 2010 v 20:21 | Reagovat

[9]: :-D díky za připomínku :-) na tyhle věci běžně zapomínám...

11 Anastázie Anastázie | Web | 8. prosince 2010 v 19:55 | Reagovat

Mohu-li se zeptat-nějak jsem nepochytila, jaký je rozdíl mezi slash povídkou a het povídkou...můžeš mi to vysvětlit?

12 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 9. prosince 2010 v 19:46 | Reagovat

[11]: Slash je povídka zobrazující vztah (ať už jen emocionální nebo i sexuální) dvou postav stejného pohlaví (můžů). Se ženami se těmto povídkám říká femmeslash. Het je povídka jednoduše heterosexuální... Moje "doména" je slash s párem Severus Snape / Remus Lupin. Někdy píšu i Rema a Siriuse, ale to psíš málo. No a občas se vloudí i nějaký ten het...

13 Anastázie Anastázie | Web | 11. prosince 2010 v 14:20 | Reagovat

Jo, tak te´d už to chápu...díky ;-)

14 Anastázie Anastázie | Web | 11. prosince 2010 v 14:20 | Reagovat

A jak se tomu říká, když tam jde o dva páry-jeden hetero, jeden homo?(záludná otázka ;-)

15 Dark Angel Dark Angel | 11. prosince 2010 v 17:13 | Reagovat

[14]: Spíš zbytečná otázka... To záleží čeho je tam víc, podle toho je to slash nebo het s prvky slashe... :-) aspoň tak to označuji já ;-)

16 Anastázie Anastázie | Web | 12. prosince 2010 v 13:14 | Reagovat

Tak moc díky...už to chápu úplně.
A jinak moc se mi líbí, že ses nedržela jen známých kledeb a vymyslela nějakou tu svoji. mymochodem, tahle kledba je docela pěkně vypracovaná a v povídce ve vhodném místě vysvětlená, takže to vypadá, jako kdyby to opravdu vymyslela Rowlingová...
Podle mě, kdyby se ti chtělo, mohla by si mýt klidně spisovatelkou.
A nevím, jestli si mi odpověděla-nechtěla by sis zpřátelit blogy? Prosím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama