Amor fati 8

31. března 2010 v 22:28 | Syriana |  Amor Fati
Téma: originální povídka
Postavy: Améli/ Desmod
Varování: HET, +18, zobrazení sexu
Poznámka: Věčnost je moc dlouhá, aby byl upír sám


***


V jídelně jsem si nestihl ani sednout a už byla zpět.
Pomalým, plavým krokem vsoupila a sukně jí vlála kolem krásných nohou.
Vlasy si vyčesala a na krk si pověsila náhrdelník, který jsem jí zanechal na nočním stolku.
Nemohl jsem z ní spustit oči a v tuhle chvíli jsem byl rád, že nepotřebuji dýchat, protože jsem zatajil dech na déle než je zdrávo.
Přistoupila až ke mně a usmála se.
Mírně jsem se poklonil (vím, nesjpíš to bylo moc strojené, protože se lehce uchichtla) a nabídl jsem jí rámě.


Cestou do knihovny jsem ji postupně provedl levým křídlem sídla, které je nejblíže.
Její oči těkali z jedné věci v místnosti na druhou a já naprosto přesně věděl, co dělá.
Chce si zapamatovat vše, aby se již nemusela ptát.
Když jsem jí vysvětlil, že obrazy na zdech v hale nejsou jen kopiemi Picassa, Da Vinciho a jiných klasických evropských umělců, udělalo to na ni dojem.

Barokní dveře, které chrání vstup do knihovny se pomalu rozevřely a jí se naskytl pohled na mé nejoblíbenější místo v domě.
Rozlehlá kulatá místnost zaplněná od podlahy až po strop regály plnými knih byla zajisté lépe zařízená, než kterákoliv univerzitní knihovna.

Veprostřed knihovny se vyjímal masivní ebenový stůl se dvěma koženými křesly.
Kousek od nich je velká kožená sedačka ve stejném stylu, která přímo vyzývá k ulehnutí a začtení se do literatury.
Celá místnost je naplněná takovu zvláštně uklidňující atmosférou a vůní knih.
Tuto vůni lze jen celkem těžko popsat: je to dřevité aroma papíru a pergamenů, kůží v nichž jsou vázany a inkoustu.
Vybral jsem tohle místo záměrně, chtěl jsem, aby se cítila co nejklidněji a nejlépe.
Usadil jsem ji do křesla a natočil si ho tak, abychom seděli tvářemi k sobě.

Celá nedočkavá se ošívala. Byla přitom tak kouzelná.

"Nejdůležitější věc, kterou jako novorozená upírka musíš pochopit je, že jsi naprosto závislá na krvi.
Nemusí to být vyloženě lidská krev, ale ta je pro nás nejvýživnější a dává nám sílu, energii a krásu."
Jen pokynula hlavou a čekala.
"Jsme upíři, potomci noci.
Nepotřebujeme spát, dýchat a jíst a pít lidské potraviny.
Jsme velmi rychlí, někteří z nás oplývají zvláštními schopnostmi, velmi rychle regenerujeme."
Abych podpořil co jsem právě řekl, řízl jsem se do zápěstí, které se hned za ostřím začalo zatahovat a po chvíli rána zcela zmizela.

Tentokrát zůstala zírat s otevřenou pusou, tomu jsem se smál pro změnu já.
"A jsou i jiní... upíři?"
"Samozřejmě, přece sis nemyslela, že jsme poslední dva..." smál jsem se "Mnoho z nás žije ve svých sídlech, samozřejmě naprosto utajeně před lidmi."
"Také je Aeterna Urbs, tedy věčné město, ukryté v podzemních katakombách Paříže, o těch jsi samozřejmě slyšela, ale jsou mnohem rozsáhlejší, než lidé ví.
Jednou tě tam vezmu.
Tam sídlí něco jako královská rodina, ale neříkají si tak.
Jsou to prostě jen Starší, až jednou Starší potkáš, budeš to naprosto jistě vědět.
Oni mají na starost dohled nad všemi ostatními upíry, protože jsou to prapůvodní, ti kteří stvořili všechny ostatní..."



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama