Amor fati 6 (Amélie)

15. března 2010 v 21:52 | Syriana
Téma: originální povídka
Postavy: Améli/ Desmod
Varování: HET, +18, zobrazení sexu
Poznámka: Věčnost je moc dlouhá, aby byl upír sám


***


Se zavřenýma očima ležím v měkké posteli.
Myslí mi běží obrázky jako na negativu nějakého starého filmu.
V každém snímku se však zjevuje jeden a ten stejný muž.
Muž?
Vypadá jako z jiné doby, obklopuje ho taková zvláštní temná atmosféra.
Vůbec do mých snů nezapadá.
Mé sny samotné jsou celé jakési zmatené.
Zdá se mi o zamilovaném upírovi, který se mě přetvořil k obrazu svému, protože mne miluje.
Jaká ironie.
Já, která na upíry a jiné podobné fantaskní bytosti nikdy nevěřila.
Ale musím uznat, že tentokrát si mé podvědomí velmi dobře vybralo.
Takového muže jsem si vždycky představovala.

Snažím se nehýbat se, abych neztratila tu opojnou chvilku smět se na něj ještě dívat.
Když si promítnu snímek, jak mne bere do náručí, zalechtají mě hedvábně jemné prameny vlasů na krku.
Jsou mírně zvlněné v pravidelných loknách a mají sytě hnědou až tmavou barvu.
Vidím jak rukou objímám jeho štíhlý krk, a dokážu si vybavit i hebkost jeho až příliš chladné kůže.
Jeho hluboké černé oči na mne upírají velmi starostlivý pohled, ze kterého jsem zmatená.
Kazí jeho dokonale řezanou tvář s výraznými rysy.
Je tak dokonalý, až je nereálný.
No jistě, vždyť je to přece sen!
Nese mě jako pírko a odněkud z dáli ke mě dolehne sytý podmanivý melodický sametový hlas.
Mohla bych ho poslouchat hodiny a hodiny, a nikdy by mě neomrzel.
Ale něco mi kazí dojem, už vím, je podbarvený strachem, ale proč?

V tom se obrázek přemění na jiný.
Láskyplné ruce mě něžně pokládají do obrovské postele a chladné rty mě zastudí na tváři.
Blaženě se ze spánku usměji a otočím se na bok.
V té chvili mi dojde, že jsem úplně vzhůru.
Překvapeně otevírám oči, a nestačím se divit!
"Nebyl to sen..."
Ta slova se mi derou z hrdla jen stěží, protože mám hroznou žízeň, ale při pomyšlení na vodu je mi špatně.
Očima sklouznu na karafu na nočním stolku a nečekaně se posadím.
Mé smysly se vyostří, nasaji lahodně opojnou vůni.
Sbíhají se mi neskutečné sliny na tu rubínovou kapalinu uvnitř.
Je to snad víno?
Dveře se otevírají a on ladným krokem šelmy přichází ke mě.
"Desmode..." zašeptám.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anastázie Anastázie | Web | 26. listopadu 2010 v 20:41 | Reagovat

Pěkné...i když krátké...jako vždy...
Už jsem psala do tvých starších povídek-nechtěla bys spřátelit blogy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama