close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Black Velvet 13 - Prozrazený

22. listopadu 2009 v 12:18 | Dark Angel |  Black velvet
Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin / Severus Snape, Sirius Black, Albus Brumbál, Molly Weasley a další...
Varování: slash, místy OOC, +15, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Někdy se stane, že nás potká něco, co bychom vůbec nečekali... A obvykle to bývá v tu nejméně vhodnou chvíli...
Poznámka: Opět se omlouvám za tak dlouhý rozestup mezi kapitolami... A chtěla bych ještě podotknout, pro všechny kterým se líbilo, že moje povídka zapadá velice přesně do časového sledu a do faktů zmíněných v knize, že odteď příliš zapadat nebude... Snad mi to odpustíte...
Motto: I když bychom rádi někdy čas prosili, aby se zastavil a dal nám v tom věčném kolotoči pár minut na oddech, nemáme ani nejmenší šanci na to, že by nás poslechl. A tak se stala ta spousta nešťastných věcí, které se stát neměly.

***

Za Remem práskly dveře. Práskly s takovým osobitým důrazem, až profesor-vlkodlak nadskočil. Rázem se vrátil zpátky na zem. Věděl už dávno, že fantazie se mu nevyplácejí - obvykle za ně platil dost vysokou cenu v podobě ještě silnějšího utrpení, než jaké prožíval za normálního stavu. Pochopitelně - lykantropovi lze splnit jen málokteré přání, ať už se jedná o myšlenku na vztah se Severusem Snapem nebo obyčejné přání mít vlastní byt a zaměstnání.

Dveře prásky a ledový hlas zamrazil: "Lupine, přestaň ze sebe dělat chudáka." Severus přišel vedle něj, opřel se zády o zábradlí a upřel pohled do jeho očí. Žádné objetí, žádná omluva, žádné vysvětlení. Místo toho další výčitky.


"Nedělám ze sebe chudáka, Severusi. Já ne."
Severus se ušklíbl: "Ovšem, tys byl vždycky zvyklý být hvězda. Ty i tví přátelé." Do slova přátelé dal tolik nenávisti, kolik jí vůbec takové slovo mohlo pojmout. Rema zamrazilo.

"Severusi, nechápu, proč jsi za mnou přišel. Mohl sis hrát na uraženého v soukromí svého pokoje. Nezdálo se, že bys právě dvakrát stál o moji společnost." Rema unavovalo neustálé pření a rozkol, které mezi nimi (ovšem ne jeho vinou) vládly.
"Nepřišel jsem se hádat. Neslyšel jsem dveře od tvého pokoje. Tentokrát jsem byl zvědavý já. Věděl jsem, že tu stojíš."
"V tom případě bych tě měl vykázat podobně příjemně, jako jsi ty vyprovodil mě. Lezeš mi do soukromí," konstatoval Remus, odvrátil se od Severuse a znovu se raději zadíval na schodiště.
"Odporné špíny, kouzelnický póvl žije v domě naší paní..." mumlaly tiše hlavy na schodech a vrhaly po nich nevraživé pohledy.

Severus si sotva slyšitelně povzdechl. To nedělal často. Chvíli bylo ticho rušené jen čím dál sprostšími nadávkami skřítčích hlav.

Nakonec se profesor lektvarů a dvojí špeh Řádu a Smrtijedů otočil, opřel se lokty o zábradlí a suše konstatoval: "Veritasérum."
"Cože?" zeptal se Remus, aniž by změnil pozici, v níž stál. Tvářil se nezaujatě, ale přitom se mu to slovo probíjelo hlavou a zvolna hledalo místo, na které by mohlo zapadnout.
"To co jsi slyšel. Připravoval jsem veritasérum."

Kostička zapadla na své místo. Remus konečně zvedl hlavu: "Takže jsi sekal kořen oměje. Říkal jsem si, že ho cítím." Remus nechtěl v takové temné noci probírat tematiku spojenou s aktuálními přípravami na boj proti Pánu Zla. Právě s tím byly spojeny všechny tyhle přípravy. Lektvary, nová obranná kouzla, nové kletby, které tvořili noví členové znovu obnoveného Fénixova řádu a tak dále.

Brumbál, jako obvykle, nechtěl nic zanedbat.

Ovšem takové téma bylo dost ponuré i pro slunečný den. Co potom pro hlubokou noc v nevlídném, léta neužívaném a zatuchlinou prolezlém domě. Jako lepší možnost Removi připadalo i bezduché tlachání o ničem. Třeba o sekání omějového kořene, které se mu tak neodbytně probíjelo do hlavy ještě před pár minutami.

Severus neodpověděl. Znovu nastalo ticho.
"Hnusná, prohnilá mudlovská špína..." neslo se syčivě šerem pod nimi. Remus si přál, aby už bývali dávno ty moly a špínou prolezlé hlavy sundali a vyhodili.

"Severusi?" ozval se po chvíli Remus do tichého povrzávání domu.
"Hmm?" zazněl hlav mistra lektvarů jakoby zdálky, trochu nepřítomně.
"Myslíš, že bychom se teď, na příštích pár minut, jenom proto, že tady spolu stojíme v noci, úplně sami, mohli bavit bez nenávisti? Jenom si prostě povídat jako lidé, kteří prožili většinu života na stejných místech a vlastně mají... mají..." Nevěděl přesně, jak by dořekl.
"... mají společnou spoustu celkem nehezkých zážitků," dokončil za něj Severus. Jeho hlas zněl stále vzdáleně, o něčem musel usilovně uvažovat. Vystihl ovšem Removu myšlenku přesně.
"Nehezké zážitky," uvažoval Lupin nahlas: "Jo, máš pravdu. Zažili jsme toho sakra hodně. Spousta věcí mě pořád mrzí, na jiný ale vzpomínám rád..."
"Nezačínej zase," varoval ho Severus před tématem, kterému se usilovně vyhýbal.
"Severusi, ať chceš nebo ne, je to součást naší minulosti. A ať se budeme snažit sebevíc, ani jeden z nás na to nezapomene."

Severus odvrátil tvář: "To máš naprostou pravdu. Jenže já na to vzpomínat nechci."
"Proč ne? Já tu dobu s tebou vždycky považoval za nejlepší ve svým životě. A i když se hodně změnilo, pořád jsi to prostě ty. Nedokážu tě nenávidět, dělat, že nic nebylo."
"Všiml jsem si." Severus se na něj na pár vteřin zadíval. Těkal pohledem po zjizvené tváři. Remus mu pohled opětoval. Možná, že si ještě Severus pamatuje, jak přejížděl prsty po obryse těch jizev, líbal jejich vybledlé hrany, vypadal tehdy tak soucitně. Teď už ne. Oba si prožili od těch dob svoje.

Nesoucítil. Jen se díval. A díval se dlouho. Remus již nedokázal jeho pohled déle snést.
"Severusi, prosím..." zavřel oči plné tichého utrpení. Chtěl se odvrátit, aby dal bývalému milenci najevo, že ho taková důvěra v jeho očích bolí.

"Měl bych jít, že, Lupine..." řekl Severus do tmy za Removými víčky.
Vlkodlak prudce otevřel oči a vyhrkl: "Ještě ne..." Znělo to prosebně. Ovšem ve tváři Severuse Snapea se v tu samou chvíli dočetl na samý konec rozečtené knihy svého života. V tu samou chvíli mu došlo, že Severus se brání. Brání se starým citům, jež se znovu probouzí k životu. Někde v hloubi tváře měl napsáno, že trpí, že vzpomíná a touží.

Nikdy by něco takového nedal jasně najevo. Nikdy by to nepřiznal, ale bylo to tam.

Remus ho nechtěl uvést do rozpaků a tak se honem zeptal: "Proč chce Brumbál veritasérum?"
Severus pokrčil rameny: "Jak víš, že ho chce Brumbál?"
"Nevím, jen jsem předpokládal..."
"Dobrá," uznal profesor lektvarů: " předpokládal jsi částečně správně. Chce ho, aby bylo připravené na výslechy. Nebude ho moc, jen chce mít pár lahviček v záloze, kdybychom v budoucnu potřebovali vyslechnout někoho důležitého..."

Remus si pod slovem "důležitý" zcela zřetelně představil tvář Luciuse Malfoye a jeho ženy. Vzápětí mu také vypluly před očima ze tmy mnohé další obličeje. Siriusova sestřenka Bellatrix, ošklivé obličeje Crabbeho a Goylea. Samí bývalí Smrtijedi. A pochopitelně i současní.

"A pak ho také potřebuje Pán Zla... když mu ho nepřinesu včas..." Severus pokrčil rameny. Remus si to dokázal domyslet. Cruciatus není nic příjemného.

"On tam venku někde vážně je..." konstatoval Remus tiše. Věděl to, ale nikdy se mu nechtělo ten fakt vyslovit nahlas.
Severus se na něj nepodíval: "Je," potvrdil tiše a Rema zamrazilo. Severus to věděl. A Remus mu věřil - Pán Zla tam venku je, proto Severus připravuje ty lektvary. Zlo se vrací, rozrůstá, opět probouzí a čeká na svůj slavný návrat k moci. Removi se ježily jemné chloupky v zátylku, když si uvědomil, že staré temné doby se budou opakovat, že se Lord Voldemort skutečně znovu objeví mezi lidmi.

V tu samou chvíli si vzpomněl na všechny ty zmařené životy před třinácti lety. Bude se i tohle opakovat? Kdo přijde o život tentokrát? Minule to byli Lily a James, kteří byli Removi drazí. Longbottomovy znal také velice dobře a to, co se stalo jim bylo ještě mnohem horší než smrt. Kdo to bude tentokrát? Pohlédl na Severuse a zamrazilo ho v zádech. On byl Pánu Zla tak blízko... Nikdo nedokázal určit, kdy bude Voldemort ve špatném rozmaru... Remus na to nechtěl myslet.

Severus si povzdychl a odstoupil od zábradlí. Zamířil do svého pokoje a když otvíral dveře, ještě se otočil: "Sbírá sílu velice rychle."

Dveře s tichým klapnutím zapadly. Takže Pán Zla kolem sebe shromažďuje Smrtijedy, možná i mnohem horší tvory než lidi. Remus se ještě dlouho díval na dřevěný rám dveří Severusova pokoje, jenž vystupoval na temném schodišti ještě tmavěji, než okolní stěny. Jako otevřená ústa samotného zla, pomyslel si Remus nesouvisle a vstoupil do svého pokoje.

*****

Ráno nikdy není stejné, jako byla noc. Jak se říká - ráno moudřejší večera. Když vstával, nebylo po Remově večerní úzkosti z návratu Lorda Voldemorta ani stopy. Tedy - stopy ano, jelikož nikdo nemohl být v tuto dobu klidný, ovšem ta bezbřehá touha zmizet někam, kde neexistují Smrtijedi ani Fénixův řád byla pryč. Znovu viděl všechny ty, které měl tolik rád, přátele, kteří si pamatovali, jaké to bylo kdysi, za dob Remova mládí.

"Bývalo tenkrát lépe, že, Arture," konstatoval, když spolu s panem Weasleym snídal ovesnou kaši, než se vydají každý do své "práce". Pan Weasley byl na odchodu do zaměstnání a Rema čekala další hlídka.
"Svatá pravda, Remusi, tolik se toho změnilo."
Remus si náhle připadal neuvěřitelně starý.

*****

Severus hned toho rána zmizel - všichni předpokládali, že je opět s Voldemortem. Jeho informace byly pro Řád nadmíru cenné, nikdo jiný nebyl tak blízko Smrtijedům jako Severus.

Remus se vrátil z hlídky akorát na oběd - Molly chystala zapékanou bramborovou kaši s masem. Vešel do kuchyně a potěšeně začichal: "Molly, to voní báječně!" usmál se při pomyšlení na horký oběd. Na Odboru záhad nebylo právě teplo a sedět téměř bez hnutí kolik hodin na jednom místě pod neviditelným pláštěm taky nebylo právě příjemné.

"Reme! Tak už jsi tady! Posaď se, hned to bude... Před chvílí se tu mihl Kingsley a Hestia. Dali si akorát oběd, nechali tady vzkazy Brumbálovi a zase odešli..."

Naložila Removi vrchovatý talíř báječně vonícího oběda a pokračovala: "Já teď budu muset také jít, takže... zvládneš to tu sám?" Usmála se na něj jako na dítě.
"Sám, Molly? Sirius..." začal a Molly ho přerušila.
"O něm mi raději nemluv, blázen jeden. Chce aby ho snad chytili... Šel ven, prý se potřebuje proběhnout..."

Molly za sebou zavřela dveře a Remus se nevesele pousmál. Věděl, jak se Sirius cítí. Věděl, že v domě svých předků nemůže vydržet. Že ho samotný fakt, že tu musí být, svazuje jako oprátka. Dusí ho nepřátelská atmosféra, kterou si pamatuje z dětství. A tak se opět proměnil ve čmuchala a vyrazil se proběhnout na čerstvý vzduch. Na vteřinku zatoužil, aby jim bylo zase šestnáct a mohli se po nocích prohánět na bradavických pozemcích.

Chápal, že se Sirius potřeboval někam na chvíli vytratit. Jen doufal, že bude dost opatrný. Nejednou ho na škole tahal z malérů a nerad by to dělal i teď - ty maléry by totiž byly o poznání horší. Nechtěl na to myslet a raději se pustil do jídla.

Prázdný dům utichl a Remus osaměl jen se svými myšlenkami. Rozhodl se, že se po obědě bude věnovat likvidaci nepořádku v hlavním sále domu. To byla místnost, která se používala jen málo - obvykle sem chodili ti, kdo si chtěli odpočinout v pohodlném křesle u velikého krbu, přečíst nějakou knihu, trochu se vzdělávat nebo jen chvíli poslouchat tichou hudbu linoucí se ze starého, zlatem zdobeného gramofonu.

Tenhle pokoj stále ještě nebyl zcela zbaven letité špíny. Vyčistit zvládli zatím jen tu část, kde se nacházel krb, knihovna (z níž mnoho výtisků bylo velmi poučných pro člověka, který se zabýval o černou magii či, jako Remus, o Obranu) a pohovka se stolem a gramofonem. Ve druhé polovině pokoje byl hrací šachový stůl, jenž dosud nikdo neodčaroval - a tak měl ve zvyku ze šuplíčku vyplivovat šachy po každém, kdo se přiblížil, dále tu stála kompletní sestava křesel, která se snažila každého, kdo se na ně posadil stáhnout mezi polštáře a zadusit ,a pak zde bylo obrovské francouzské okno vedoucí do zahrady za domem. Pochopitelně - záclony byly plné běhnic a koberec zamořený vší možnou havětí. Práce tu bylo až nad hlavu.

Remus se dal do práce až s nečekanou chutí, všechno mu šlo od ruky. Zneškodnil dalšího bubáka schovaného v zásuvce sekretáře a odčaroval všechna křesla. Právě se chtěl pustit do likvidace běhnic, když v krbu vzplál vysoký zelený oheň.

Remus se prudce otočil s hůlkou namířenou na krb. V tuhle dobu přece nikdo přijít nemá! Na nikoho nečeká! Měl tu být až do večera sám!

Ozvala se hlasitá rána a na špinavý koberec před krbem se svezlo tělo. Dopadlo ztěžka, bezvládně. Z koberce se zvedl oblak prachu a z krbu se snesla hromádka popela a sazí.

"Proboha!" vykřikl Remus a přikročil rychle blíž. Klesl na kolena a lehce se dotkl těla na zemi. Hábit byl všude potrhaný, na těle mnoho zranění, podlitin a šrámů. Z úst tekla krev. Hrozný pohled na takovou bolest.

Víčka těžce zamžikala, oči chvíli pátraly v prostoru, než se stěží zaostřily na Removu tvář: "Uprchl... jsem..." hlesly sotva slyšitelně bledé rty: "Někdo... mě prozradil..." Rty se zavřely a ústa nasucho polkla, než z nich vyšla poslední šeptaná slova: "... prozradil Voldemortovi..."

Pak ztratil vědomí.

Remus zvedl bezvládné tělo ze země, donesl je na pohovku a okamžitě začal léčit zranění, s kterými si věděl rady. Okamžitě mu ale bylo jasné, že zdaleka na všechna nebude stačit sám.

Díval se na průsvitnou bílou tvář, na zavřená víčka a tiše šeptal: "Co se jen mohlo stát, Severusi Snape?"




 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wierka Wierka | 22. listopadu 2009 v 14:31 | Reagovat

snad se to mezi něma zlepší..   :o(
týjo, chudák Severus, kdo ho prozradil...
moc dik za novou kapču :o) a mooc se těšim na další

2 Dark Angel Dark Angel | 22. listopadu 2009 v 14:43 | Reagovat

[1]: Wierko, díky za přečtení :-) Jen si nejsem jistá, jestli ještě zvládnu povídku dokončit před začátkem prosince... Každopádně ji kdyžtak dokončím po prosincové nadílce :-)

3 Verinka Verinka | 22. listopadu 2009 v 15:16 | Reagovat

Ani ty me zase nervujes...smankote :-)

4 Dark Angel Dark Angel | 22. listopadu 2009 v 15:23 | Reagovat

[3]: :-) jenom se tady usmívám... tak trochu spiklenecky... :-) však se dočkáš další části :-)

5 Wendy Darling Wendy Darling | 27. listopadu 2009 v 12:39 | Reagovat

Nwraaaur! Já budu kousat! Takhle mě napínat! *rozzlobený kukuč* Awe doufám, že budou spolu. Jinak budu brečet. x(

6 Dark Angel Dark Angel | 27. listopadu 2009 v 19:10 | Reagovat

[5]: Nekousej mě, to bych měla bebí :-) A nezlob se na mě... Kdybych vás aspoň trošku nenapínala, neměly byste důvod sem chodit :-D Uvidíme, jak to s těmi našimi drahoušky bude dál :-) Zatím mám takovou matnou představu...

7 Wendy Darling Wendy Darling | Web | 27. listopadu 2009 v 22:47 | Reagovat

[6]: Já bych sem chodila, i kdybych věděla všecko! Já jsem jako stěhovavej pták. Vracím se přece domů! x)) Jo a hezkej dess. Okouzlující. x))

8 Dark Angel Dark Angel | 28. listopadu 2009 v 17:19 | Reagovat

[7]: Jsem ráda, že se ti ten design líbí... říkala jsem si, že když už se blíží to roční výročí mého blogu, tak že by bylo na čase trochu to tady změnit... Pomohla mi s tím Syriana, moc jí za to děkuju :-)

9 Wendy Darling Wendy Darling | Web | 29. listopadu 2009 v 10:03 | Reagovat

[8]: Už rok? Ten čas ale fičí.
No... Měla bych takovou prosbu. Odkuďpak seš? Já jen, že s kámoškama pořádáme sraz. Tak se dyžtak jukni: http://world-of-angel.blog.cz/0911/konec-pozastaveni-sraz

10 Dark Angel Dark Angel | 29. listopadu 2009 v 17:30 | Reagovat

[9]: Wendy, drahoušku, bohužel tě zklamu. Moc děkuju za pozvání, ale mám to do Pardubic vážně hodně daleko... Takže bohužel... Každopádně ti ale moc děkuju za pozvání, udělalo mi radost, že bys chtěla, abych přijela...

11 raven9 raven9 | 12. února 2010 v 14:12 | Reagovat

Krásná povídka. Ale tomu konci se sem moc nechce, co? Hodně zdaru při psaní takových krásných povídek.

12 Dark Angel Dark Angel | 15. února 2010 v 20:55 | Reagovat

[11]: Raven9, je to tak... Ten konec je zatím v nedohlednu... Pracuji na pokračování, ale nejprve jsem si dala za úkol oživit si kánon, takže jsem začala číst Fénixův řád a až teprve po jeho přečtení budu pokračovat. Chci se totiž vyvarovat faktických chyb, ke kterým by díky mé skleróze určitě došlo :-D Takže mě musíte omluvit... Každopádně jedno můžu prozradit už teď - poslední kapitola už je napsaná... ;-)

Děkuji za přání zdaru a já přeji mnoho trpělivosti. Konce se rozhodně dočkáš... :-)

13 raven9 raven9 | 4. března 2010 v 14:13 | Reagovat

Děkuji za dobré zprávy

14 kami kami | Web | 29. dubna 2010 v 17:32 | Reagovat

Tak dočítala som (už včera, ale nemala som čas napísať hodnotenie). Naozaj si prešla na výraznú situáciu, ktorá sa v knihe nenachádza, no i tak som veľmi zvedavá ako sa vymotáš z toho, že Severus bol odhalený. S takouto myšlienkou sa totižto stretávam prvý krát. Inokedy je zranený a bla bla, ale aj tak pokračuje ako špeh. Jednoducho sa nemôžem dočkať situácie v ktorej je Severus Snape absolútne nepotrebný a jeho jedinou oporou sa stáva Remus. No ale viacej už radšej nepoviem, aby som ti veľmi nebehala do myšlienok. Teším sa a dúfam, že budeš mať niekedy dosť času na napísanie pokračovania. :-)

15 Alecto Alecto | 11. května 2010 v 17:09 | Reagovat

Super povídka....je nějaká naděje že jí do končíš?..hrozně mě zají
má jak to dopadne..

16 Anastázie Anastázie | Web | 30. listopadu 2010 v 18:00 | Reagovat

Moc pěkné...Severus má bebí ;-)

17 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 30. listopadu 2010 v 21:08 | Reagovat

[16]: Zdá se mi to nebo si z něj děláš legraci??? :-D

18 Boleks Boleks | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 16:08 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama