close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Black Velvet 11 - Dveře vpravo

18. září 2009 v 11:04 | Dark Angel |  Black velvet
Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin / Severus Snape, James Potter, Sirius Black, Albus Brumbál a další
Varování: slash, místy OOC, +15, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Fénixův řád znovu povstává. A Remus má mnoho práce, ale i tak mu nedá spát jedna maličkost...
Poznámka: Nevím, kdy bude povídka končit a kolik bude ve finále mít kapitol. Také si nejsem jistá, že udržím obvyklou pravidelnost jedné kapitoly týdně. Dělám ovšem co se dá, tak se na mě nezlobte :-)
Motto: I když bychom rádi někdy čas prosili, aby se zastavil a dal nám v tom věčném kolotoči pár minut na oddech, nemáme ani nejmenší šanci na to, že by nás poslechl. A tak se stala ta spousta nešťastných věcí, které se stát neměly.

***

Skutečně to přijít muselo. Bylo to bolestivé, bylo to smutné, ale také nutné zlo. Remuse vyhnali ze školy. Rodiče si pochopitelně nepřáli, aby jejich ratolesti učil lykantrop. A tak musel odejít. Ve spěchu. Ze dne na den. A zase jednou slyšel mnoho nehezkých slov, mezi nimiž slova zrůda a kříženec nebyla zdaleka ta nejhorší.

Přežil to, odešel a na dva dny se pak zavřel do soukromí svého nového pokoje na Grimmauld place číslo dvanáct. Nepustil k sobě nikoho, ani Siriuse ne. Potřeboval se vyrovnat s novou ránou. Potřeboval, aby se jeho ponížení umenšilo. Bylo to téměř nesnesitelné, nechat na sebe křičet, nechat se vyhnat zdivočelým davem. Stále znovu si opakoval - bylo to nutné.

A pak konečně vylezl z té zatuchlé, špinavé díry.

Vyšel na schodiště a první, co ho upoutalo byla vůně linoucí se zezdola, kde byla kuchyně. Rychle se otočil, aby ve svém pokoji ještě otevřel okno a pak se vydal za tou lákavou vůní. Teprve teď si uvědomil, že celé dva dny nejedl.

Za dveřmi málem narazil do svých kufrů. Ani ty se nenamáhal vzít do pokoje. Zůstaly tam, kde je zanechal. Vytáhl hůlku, mávl jí a kufry se přenesly doprostřed pokoje.

Zvolna kráčel ze schodů. Stoletá prkna vrzala, vrstvy prachu vířily kolem jeho kotníků. Bylo jasné, že ten dům bude potřebovat mnoho oprav a úprav, než z něj bude plnohodnotné ústředí pro Fénixův řád.

V jeho tváři se objevil náznak úsměvu. Vždycky ho těšilo, když mohl být užitečný. Možná to bylo i tím, že mnoho příležitostí k uplatnění ve společnosti v životě neměl. Věřil také, že tvrdá manuální práce mu pomůže zapomenout rychleji na ono bradavické ponížení.

Lehce zaklepal na dveře a nakoukl do kuchyně. U plotny stála Molly a všude kolem ní poletovaly měchačky, lžíce, nože, naběračky a rozličné suroviny potřebné k vaření a pečení. Na plotně stálo několik kouřících hrnců a pánví.
"Molly?" zkusil to. Pravděpodobně ho neslyšela, když klepal.
"Remusi! Drahoušku, to je dost, že jsi z té ohavné díry vylezl!" Molly všeho nechala a s rukama umazanýma od mouky ho běžela obejmout. Po způsobu většiny žen také okamžitě spustila vodopád slov: "Než to tam nahoře bude obyvatelné, musí se ještě udělat tolik práce! Bude potřeba všechny pokoje vyklidit, opravit nábytek, všechno vyčistit..." Náhle se ve svém monologu zarazila: "Ale vždyť ty musíš mít hlad!"
Remus zvolna přikývl: "Po pravdě, Molly, mám hlad jako vlk." Ušklíbl se při narážce na svoje vlkodlactví.

Molly se místo jakéhokoli komentáře jen usmála a už ho postrkovala ke stolu: "Jen se honem posaď, hned to bude. Mám tady maso zapečené s kaší nebo ti můžu nabídnout borůvkový koláč. Ostatní ještě není hotové..."
Remus se usmál a zvedl lehce ruku, aby ji zarazil. Těšilo ho, že se o něj tolik stará: "Molly jsi hodná, vážně, kaše stačí." Pak se zamyslel a položil lehce ruku na svůj prázdný žaludek: "Prozatím," dodal.

A tak začal remův život na Grimmaul place číslo dvanáct. Strávil zde se Siriusem celý další rok, než nastala ta osudná noc, kdy se vrátil Pán Zla.

V tu samou chvíli se začalo dít mnoho věcí naráz. Vše se změnilo - život v domě Blackových přestal být nudný a poklidný. Bylo zde teď přece nové ústředí Fénixova řádu! Náhle se v zatuchlých a nepříliš udržovaných místnostech objevovalo množství lidí, střídali se zde příchozí s odcházejícími.

Sirius předával informace a Remus měl čím dál víc práce.

***

Než nastal nový školní rok, bylo již sídlo Blackových plné života.

Dům se začal velmi rychle měnit. Molly vládla v kuchyni pevnou rukou. A nejen tam. Běhala s nezničitelnou energií a zápalem z pokoje do pokoje, od plotny nahoru do patra, kde měl své místo Klofan, uklízela, čistila, smýčila a hlavně - zbavovala se všeho nepotřebného a předmětů spojených s černou magií.

Velmi záhy zapojila do práce všechny, kdo se objevili po ruce. Dům byl teď občas až přeplněn lidmi. Přijeli všichni Weasleyovi, byl tu Sirius, velmi často i Severus, Kingsley a Mundungus. Ten, kdykoliv se nikdo nedíval, obratně uschovával pod svůj plášť každý kousek zařízení domu, který jen náznakem předznamenával zisk.

Remus byl celé dny v jednom kole. Večer uléhal do postele a byl rád, že ještě dokázal vystoupat po schodech do patra.

Jednou večer, když byl konečně sám, vzal si v kuchyni láhev výborného vína ještě po Blackových, sklenici a zavřel se ve svém pokoji. Teď to zde již nevypadalo jako v zapomenutém skladišti. Zmizely pavučiny, prach, starý, moly prožraný koberec, i ohavné artefakty černé magie. Remus raději nechtěl vědět, k čemu ten pokoj sloužil za doby, kdy zde žila Siriusova rodina.

Ani postel již zatuchle nepáchla. Stará, myšmi obývaná matrace zmizela, Remus ji vyměnil za novou. Peří z dek proměnil v nové, čerstvé, a tak jeho peřiny voněly jen po jasmínovém pracím prášku, který používala Molly.

Jakmile za ním zapadly dveře, rozsvítily se v místnosti lampy. Byly vyčištěné do zářivého lesku, vrhaly na stěny i nový, decentně béžový koberec s dekorativním motivem měkké přívětivé světlo. Remus se pousmál, protože se tady cítil dobře. Věděl, že ve vedlejším pokoji spí Sirius, jeho dávný přítel, jeho rodina.

Sedl si na postel, na dubový noční stolek postavil sklenici, nalil si víno, odložil láhev a pohodlně se opřel o polštáře. Sáhl po rozečtené knize, kterou tu měl odloženu a dal se do čtení.

Bylo mu fajn. Konečně se znovu někde cítil pohodlně, domácky. A to tu byl teprve pár dnů. Navíc se cítil domácky v domě Blackových. Ještě před pár lety by si při téhle myšlence zaťukal na čelo. Teď už ne. Fénixův řád změnil to ponuré místo k nepoznání. Navíc - byly tu i děti. Všichni Weasleyovi, za pár dní přijedou i Harry s Hermionou. Grimmauld place číslo dvanáct nikdy víc nekypělo životem.

Náhle zpoza dveří zazněly lehké kroky procházející kolem k vedlejšímu pokoji. Remus se znovu usmál. I ta část jeho rodiny, která jí už léta nechtěla být, tady bydlela. Severus tohle léto trávil na Grimmauld place s nimi. Remus nevěděl proč, než aby se zeptal přímo Severuse, raději by si ukousl nohu a ptát se ostatních mu připadlo hloupé. Hlavní ovšem bylo, že tu bydlel. A to v pokoji vedle Remuse.

Měl je oba vedle sebe. V pokoji nalevo od Remova bydlel Sirius. A vpravo jeho dávná láska. Byla to náhoda? To Remus nevěděl, ale byl spokojený. Hlavní bylo, že Severus je v domě.

Nepotkávali se často, obvykle totiž byli každý na jiném místě. Remus pomáhal s organizací a úklidem v domě a občas chodil hlídkovat na Odbor záhad, Severus byl více času pryč. Jeho práce dvojitého zvěda vyžadovala mnoho. Dalo by se říci, že Severus byl nejvytíženějším a v tuto chvíli, díky svým informacím, i nejdůležitějším článkem řetězu jménem Fénixův řád.

Bývalý bradavický profesor se ponořil do četby. I když o práci spojenou s Obranou proti černé magii přišel, nepřestávalo ho toto téma zajímat. A tak i nadále studoval po večerech knihy s ním spojené.

Ta, jež se nacházela v jeho rukou právě nyní, byla jedna z nejlepších. "Obrana proti černé magii pro ty, kdo se s ní setkávají", tak zněl její název. Nebyla to lehká literatura na pár minut před tím, než jde člověk spát. Nebyla to ani kniha, kterou běžně dostanete v knihkupectví. Na černě tištěných stránkách se objevovaly návody pro kletby a kouzla na obranu proti nejhorší temné magii. Remus ani nevěděl, proč ji vlastně takhle pozdě večer čte. Často se mu pak zdávalo o tom, co přečetl. Žádné příjemné sny.

Netrvalo to dlouho a veškerý hluk v domě ustal až na slabé škrábání a chroupání myší v podlahách a stropech. Také skřítčí hlavy na schodišti si stále šeptaly, ale to v Remově pokoji nebylo slyšet.

Upil trochu vína ze sklenice a otočil další stránku. Papír zašustil nepatřičně hlasitě do takového ticha. Remus na chvíli zvedl oči a zadíval se na dveře. Dnes večer měl neustále zvláštní pocit nervozity. Svíravý, stísněný pocit někde kolem srdce a žaludku. Nevěděl proč, ale ten pocit tu byl. A až příliš silný na to, aby jej mohl nebo dokázal ignorovat.

Cítil, že se něco děje nebo stane, možná, že už se stalo. Něco bylo jinak. Snad ani ne špatně, ale jinak. Tohle byl pocit, jaký má člověk, který na něco netrpělivě čeká. Nebo člověk, který ví, že se něco musí stát. Nerozuměl tomu. Vždyť je všechno v pořádku, uklidňoval sám sebe.

Ovšem přesvědčování nepomohlo. Remus po chvíli marného snažení o další čtení ztěžka polkl a zaklapl knihu. Odložil ji na stolek a rozhlédl se po pokoji. Nic se nezměnilo. Všechno bylo na svém místě. Ovšem Remův žaludek stále zůstával jako v kleštích.

A pak to pochopil.

Bylo to tím zvukem. Dům, který byl tak tichý, nehybný a ukolébaný do spánku, již nespal. Odněkud se nesl tlumený zvuk. Tiché klapání. Remus se pozorně zaposlouchal a pak pohlédl na hodinky. Jedna hodina po půlnoci.

Klap, klap, cvak, klap...

Bylo to sotva slyšitelné, ale bylo to tu. A rušilo to Remův odpočinek. On, který byl zvyklý na absolutní ticho v nočním čísle dvanáct, to cítil téměř jako zločin. Někdo ruší klid spících kouzelníků. A narušitel je v domě.

Znovu se zaposlouchal. Ještě pozorněji než prve. Stále nedokázal identifikovat původ toho zvuku, ale již přesně věděl, odkud přichází. Severus. To on je tím narušitelem.

Remus se chvíli rozmýšlel, ale pak nevydržel. Klapání a cvakání ze Severusova pokoje se mu probíjelo do hlavy tím zřetelněji, čím déle je poslouchal. Nechtěl je vnímat, chtěl raději jít spát, ale nešlo to. Zůstával sedět jako přimražený s ušima našpicovanýma směrem k vedlejšímu pokoji. Co to jen Severus dělá takhle v noci?

Klap, cvak, klap, klap...

Jak ten zvuk vnímal čím dál usilovněji, začalo se sotva slyšitelné cvakání měnit v nesnesitelné bušení kladiv. Zavřel oči, aby to potlačil. Jenže to nepomohlo.

Ani nevěděl jak, ale náhle byl na nohou a kráčel ke dveřím. Vyklouzl na chodbu a tiše za sebou zavřel. Rozhlédl se. Nikde nikdo, všude kolem jen tma. Vytáhl hůlku a šeptl: "Lumos."

Koneček hůlky se rozsvítil jen natolik, aby její majitel viděl, kam šlape. Zamířil doprava, k sousedním dveřím a jakmile stanul před nimi, znejistěl.

Co tam Severus může kutit? Remus věděl, že by mu nedalo spát, kdyby to nezjistil. Bylo už samo o sobě dost zvláštní, že Severus trávil noc na Grimmauld place. Obvykle přicházel kdykoli během dne, něco pojedl a zapadl do pokoje, aby se na pár hodin vyspal, než vyrazí do další akce. V noci obvykle býval s Voldemortem. Ale dnes byl tady.

Remus zvažoval, že by prostě sešel dolů do kuchyně a vyspal se na pohovce u krbu.

A pak zaklepal. Zcela mimovolně. Jeho tělo konalo naprosto v rozporu s jeho myšlenkami. V tu chvíli, kdy se klouby jeho prstů dotkly tvrdého lakovaného dřeva dveří, by si nejraději vrazil nůž do srdce. Naštěstí neměl žádný po ruce.

A tak vyčkával. Klapání v pokoji ustalo. Uslyšel kroky.

"Pojď dál, Lupine," vyzval ho Severusův hlas odněkud zpoza dveří.



Pokračování: Kapitola 12 - Jen jeho
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Verinka Verinka | 18. září 2009 v 13:36 | Reagovat

ja ci vedet co je dal!! ja ci vedet co je dal!!! ani!!!! co mi to delas!!!!! ja ci ja ci ja ci !!!!!!

2 Dark Angel Dark Angel | 18. září 2009 v 13:45 | Reagovat

[1]: Ale Veru, nebuď jako rozmazlené malé dítě :-D Však se to dozvíš :-D

3 Wendy Darling Wendy Darling | Web | 18. září 2009 v 15:11 | Reagovat

Argh! Zas ukouslí v tom nejlepším! Wendy Darling zuřííí! *nasupený výraz*

4 Miyoko Miyoko | Web | 18. září 2009 v 15:25 | Reagovat

Tentokrát se musím přidat, i o mě se pokouší netrpělivost xD...

5 Dark Angel Dark Angel | 18. září 2009 v 16:32 | Reagovat

[3]: Wendynko, drahoušku, nesopti... ;-) Další kapitola přibude, jen co ji napíšu :-D

6 Dark Angel Dark Angel | 18. září 2009 v 16:33 | Reagovat

[4]: Miyo, o mě se ta netrpělivost pokouší také :-d Sama ještě pořádně nevím, co bude dál... Ale vím, co klapalo za dveřmi ;-)

7 Wendy Darling Wendy Darling | Web | 19. září 2009 v 11:19 | Reagovat

Ty to víš a my to nevíme. *nevraživý kuk* Estli se zbláznim, budeš mě mít na svědomí! *ukáže na ni prstem, pak se ale sklidní a jen nevrle bručí*

8 Wierka Wierka | 23. září 2009 v 21:03 | Reagovat

heej a co dal.... to jen pojd dal.... no táák....

9 Dark Angel Dark Angel | 25. září 2009 v 22:43 | Reagovat

[8]: Dejte mi chvíli... teď mi začala škola :-) Takže jsem kapitolu přes týden bohužel nestihla napsat...

10 hajmi2003 hajmi2003 | 29. září 2009 v 21:36 | Reagovat

Tak zase po mučení a odříkání si přečtení 10 kapitoly tu je další a já si je hnedka přečetla. Obě jsou citlivé a líbí se mi moc a moc. Ten konec 11 je, ale teda veliký mučágo to ti povím.

11 Dark Angel Dark Angel | 30. září 2009 v 20:09 | Reagovat

[10]: Promiň hajmi, chtěla jsem Rema poslat až za dveře, ale nějak mi nevyšla délka té kapitoly, takže z ní nakonec budou dvě... Ovšem teď jsem nestihla ji dokončit... zítra mám čas mezi přednáškami, tak doufám, že s tím trochu hnu...

Držte mi palce, miláčkové :-)

12 hajmi2003 hajmi2003 | 1. října 2009 v 20:28 | Reagovat

To víš že palce držíme!

13 kami kami | Web | 27. dubna 2010 v 21:23 | Reagovat

Dobre si vykreslila Molly a tiež sa mi páčil opis, ktorý si použila v začiatku, keď sa remus vymotával z ízby. Ale zase neviem, či čarodejníci používajú prací prášok. :-D A Severus v dome... aj tak treba. Len nech tam ostane. Možnože by sa ešte mohol presťahovať o jedny dvere. :-)

14 Anastázie Anastázie | Web | 30. listopadu 2010 v 16:15 | Reagovat

Pěkně napsané...krátké...málo děje...
Zdá se mi prostě, jako kdybys psala a pak prostě odpinkla na blog jen polovinu...nebo já nevím...tahle kapitola se prostě v polovině utla a je z toho další, mno...

15 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 30. listopadu 2010 v 20:56 | Reagovat

[14]: To je klidně možné.. .velvet jsem psala v době dost velkého shonu... Taky ji čekají úpravy, stejně jako teď upravuju Motýlův křik...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama