10. září 2009 v 16:05 | Dark Angel
|
Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin / Severus Snape, James Potter, Sirius Black, Albus Brumbál a další
Varování: slash, místy OOC, +15, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Remus musí opustit své místo profesora Obrany. Jak se bude živit? Kde bude žít? A co Severus?
Poznámka: Nevím, kdy bude povídka končit a kolik bude ve finále mít kapitol. Také si nejsem jistá, že udržím obvyklou pravidelnost jedné kapitoly týdně. Dělám ovšem co se dá, tak se na mě nezlobte :-)
Motto: I když bychom rádi někdy čas prosili, aby se zastavil a dal nám v tom věčném kolotoči pár minut na oddech, nemáme ani nejmenší šanci na to, že by nás poslechl. A tak se stala ta spousta nešťastných věcí, které se stát neměly.
***
Rok utíkal jako voda v řece a Remus byl nakonec ochoten přistoupit na Severusův plán. Nebyl tak naivní, jako jeho předchůdci, aby si myslel, že žádné prokletí neexistuje. Když v jeho existenci věřil Severus, který o tomhle oboru věděl minimálně dvakrát tolik, co Remus, věřil tomu také. Místo profesora Obrany proti černé magii v Bradavicích bylo prokleto. Nezáleží na tom, kdo je proklel, jestli to byl sám Pán Zla nebo někdo jiný, ale kletba vržená na vykonavatele této profese tu byla.
A tak nechal Severuse, aby proti němu štval jeho vlastní studenty.
Dovolil, aby na potkání zadával eseje o vlkodlacích, vlkodlačích lektvarech a rozbory na téma "Jak nejlépe poznat vlkodlaka mezi kouzelníky". Věděl, že dříve nebo později ho někdo pozná a že bude muset opustit tolik milované místo. Hrad mu byl domovem právě na rok, ale i tak to bylo jedno ze zaměstnání, které vykonával ve svém životě nejdéle.
Když nastal konec roku, překonal Remus tu obrovskou scénu spojenou s odhalením jeho vlkodlačího problému.
Ředitel si jej jednoho dne zavolal do své pracovny a Remus dobře věděl, o co půjde. Severus se jen pár dní předtím zmínil před studenty, jaký že je důvod Remova každoměsíčního zmizení.
Remus tedy stál na schodech k ředitelně, chladný mramor se s ním zvolna otáčel vzhůru. Trochu se mu z toho točila hlava, díval se na křídla obrovského ptáka, který zdobil schodiště. Cítil se těmi křídly alespoň trochu chráněn, ale i tak ho zmáhala nevolnost. Možná to bylo otáčením schodiště, možná i tím, že se mu nechtělo opouštět své místo.
Dnes odsud odejde - a už nikdy se nebude smět vrátit. Zdálo se mu to dojemné. V Bradavicích už nikdy místo nedostane, jedině, že by se rozhodl pracovat jako způsob, jak zaručeně vyděsit studenty.
Schodiště se náhle přestalo otáčet. Remus si toho ani nevšiml, ale najednou stál čelem k velkým dřevěným dveřím před Brumbálovou pracovnou. Zhluboka se nadechl a vztáhl ruku, aby zaklepal.
"Pojď dál, Remusi," ozvalo se za dveřmi přívětivým hlasem bradavického ředitele.
Vzal tedy váhavě za kliku a vstoupil.
Brumbál seděl za svým stolem, díval se na něj přes obroučky půlměsícových brýlí, ruce sepjaté na stole před sebou. Vedle stolu seděl na bidýlku Fawkes, právě v nejlepším období svého života. Zlatá a rudá pera zářila odleskem ohně z krbu, silný zobák a drápy se třpytily jako poseté diamanty. Když Remus přistoupil o pár kroků blíž, zapískal fénix sladkým hlasem na pozdrav.
"Posaď se," vyzval ředitel profesora-vlkodlaka.
Remus se posadila chtěl začít hovor dřív, než se k tomu dostane Brumbál: "Pane řediteli, já..."
Brumbál jej ovšem nenechal dokončit: "Víš, proč jsi přišel, že Remusi. Ano, bohužel, máš naprostou pravdu. Jsem nucen ti oznámit, že s koncem školního roku musíš opustit své místo profesora Obrany proti černé magii. Velice mě to mrzí."
Remus chvíli seděl a díval se na své ruce. Zářily na nich bílé a rudé čáry. Jizvy po starších i novějších zraněních. Připadaly mu jako svědectví o utrpení života. Nechtěl opustit kamennou krásu hradu, nechtěl se vzdát práce, která ho po všech směrech uspokojovala. Dělal to, co ho vždycky bavilo nejvíc, jeho studenti byli skvělí. A mimo to všechno - když opustí Bradavice, opustí také Severuse.
"Také mě to mrzí, profesore. Ale je lepší odcházet takto, než se nechat odnést na nosítkách ke Svatému Mungovi - nebo hůř rovnou na hřbitov." Znělo to velice věcně a rozumně.
"Ano, ovšem, ono tisíckrát zmiňované prokletí..." Brumbál si posunul brýle na nose. Z gesta, jakým to udělal, čišela genialita a dobrosrdečná moc.
"Věřím v ně, pane řediteli. Myslím si, že prokletí existuje."
Brumbál zvolna zavrtěl hlavou: "Je těžké věřit v něco, co si nemůžeme nijak dokázat. Ovšem katastrofy, které se staly profesorům Obrany v posledních letech bychom již za přijatelný důkaz počítat mohli..." Ředitel uvažoval nahlas: "Skutečně by bylo zvláštní, kdyby to všechno byly jen náhody."
Remus nevěděl, co na to říct.
Brumbál si ho zkoumavě prohlédl a začal z jiného konce: "Severus to provedl dobře," konstatoval.
"Vy o tom víte?" Remus nechápal, proč se diví. Brumbál věděl o všem, co se v Bradavicích hnulo.
Ředitel se pousmál: "Ovšem. Uznávám, že Severus možná zachránil tvé duševní zdraví a možná i tvůj život."
Remus se zamračil: "Proč mi tohle říkáte?"
"Jen, aby sis to pamatoval. Možná přijde chvíle, kdy ty budeš muset zachránit jeho život."
Brumbálovy modré oči se upřely zpříma do Remových a jemu se na chvíli zdálo, že se Brumbálův hlas změnil v hlas osudu. V hlas, který prorokoval, ne jen dával možnosti.
Remus ztěžka polkl, tušil, že jednou k něčemu dojde, že bude pro Severuse muset udělat mnohé. Náhle mu z toho bylo těžko u srdce. Tak přece se budou vídat. Ale - jak?
Odpověď se mu dostala téměř v zápětí.
"Mám pro tebe náhradní řešení. Budu potřebovat někoho, kdo bude permanentně k dispozici na novém ústředí Fénixova řádu. Nastává těžká doba, Remusi a Řád se musí znovu vzchopit. Budeme potřebovat každého, kdo pomůže."
"Pokusím se pomoci, jak nejlépe dovedu, profesore Brumbále." Removy oči zazářily. Pokud se vrací Řád, znamená to množství práce. A také spoustu nebezpečí. Voldemort sílí - to byl závěr, ke kterému, teď již bývalý, profesor Obrany během vteřiny dospěl.
"Jaký tedy bude můj úkol, profesore?" zeptal se po chvíli ticha, kdy se každý věnovali vlastním myšlenkám. Zdálo se, že jej Brumbál nevnímá.
Po chvíli ovšem promluvil: "Sirius se vrací na Grimmauldovo náměstí. V jeho domě bude nové sídlo Řádu. Nabídl nám je a já přijal. Bude tam fungovat jako spojka, jelikož se pochopitelně nemůže ukázat venku. Tebe bude potřebovat, aby se necítil jako ve vězení, což je jeden úkol. A druhý, pro vás oba, bude komplikovanější. Potřebujeme, aby někdo předával informace, komunikoval s ostatními členy Řádu prostřednictvím Letaxu a mimo to tě požádám i o nenápadné shánění nových členů pro Řád. Budete mít na Ústředí práce nad hlavu, to ti mohu slíbit..."
Brumbál mluvil dlouho a Remus byl již předem připraven souhlasit. V Řádu byl velmi aktivním členem již tenkrát, když existoval poprvé.
"Tohle alternativní zaměstnání mě, myslím, bude těšit. Jsem rád za tu nabídku, profesore. Vynasnažím se být co nejvíc nápomocen." Mluvil zdvořile a zvolna se chystal k odchodu.
Zvedl se z křesla a chtěl již odejít, když se za ním ozval ještě jednou Brumbálův hlas: "Remusi?"
"Ano, profesore?" otočil se, aniž by měl sebemenší tušení, jaká otázka či požadavek vzápětí padne.
"Vím, že věříš Severusovi. Zkus prosím Siriuse trochu krotit." Brumbál se usmál, sklonil hlavu k pergamenům, jež se před ním vršily na stole a víc si Remuse nevšímal.
"Pokusím se, pane řediteli. Nashledanou." Odcházel z ředitelovy pracovny s pobaveným úsměvem na tváři.
Už teď se těšil na Siriusovy nenávistné výlevy vůči Remem milovanému a přitom nenáviděnému Severusi Snapeovi.
Vlastně ho ztráta zaměstnání nakonec neranila tolik, jak si myslel. Byl neskonale rád, že bude trávit čas se svým znovu nalezeným dávným přítelem. A přitom také budou oni společně pracovat pro Řád. Znovu.
Připadalo mu, že se historie v poněkud pozměněné podobě opakuje.
A Severus bude pro Řád pracovat s nimi. Remus náhle zatoužil, aby se opakovala i ta historie, kdy prožívali se současným profesorem lektvarů nádherné chvíle na jarních lukách pod bradavickým hradem.
Někde vzadu v mysli mu nečekaně znovu zazněl onen prazvláštní hlas osudu. Řekl jen jediné slovo, ale i to vyvolalo na Remově tváři zamyšlený úsměv.
Hlas řekl: "Možná"...
hmmm další díl :o) chudák Remus, ale má hned jinou práci :o) zaujimavé zaujímavé...