close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Black Velvet 10 - Hlas osudu

10. září 2009 v 16:05 | Dark Angel |  Black velvet
Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin / Severus Snape, James Potter, Sirius Black, Albus Brumbál a další
Varování: slash, místy OOC, +15, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Remus musí opustit své místo profesora Obrany. Jak se bude živit? Kde bude žít? A co Severus?
Poznámka: Nevím, kdy bude povídka končit a kolik bude ve finále mít kapitol. Také si nejsem jistá, že udržím obvyklou pravidelnost jedné kapitoly týdně. Dělám ovšem co se dá, tak se na mě nezlobte :-)
Motto: I když bychom rádi někdy čas prosili, aby se zastavil a dal nám v tom věčném kolotoči pár minut na oddech, nemáme ani nejmenší šanci na to, že by nás poslechl. A tak se stala ta spousta nešťastných věcí, které se stát neměly.

***

Rok utíkal jako voda v řece a Remus byl nakonec ochoten přistoupit na Severusův plán. Nebyl tak naivní, jako jeho předchůdci, aby si myslel, že žádné prokletí neexistuje. Když v jeho existenci věřil Severus, který o tomhle oboru věděl minimálně dvakrát tolik, co Remus, věřil tomu také. Místo profesora Obrany proti černé magii v Bradavicích bylo prokleto. Nezáleží na tom, kdo je proklel, jestli to byl sám Pán Zla nebo někdo jiný, ale kletba vržená na vykonavatele této profese tu byla.

A tak nechal Severuse, aby proti němu štval jeho vlastní studenty.



Dovolil, aby na potkání zadával eseje o vlkodlacích, vlkodlačích lektvarech a rozbory na téma "Jak nejlépe poznat vlkodlaka mezi kouzelníky". Věděl, že dříve nebo později ho někdo pozná a že bude muset opustit tolik milované místo. Hrad mu byl domovem právě na rok, ale i tak to bylo jedno ze zaměstnání, které vykonával ve svém životě nejdéle.

Když nastal konec roku, překonal Remus tu obrovskou scénu spojenou s odhalením jeho vlkodlačího problému.

Ředitel si jej jednoho dne zavolal do své pracovny a Remus dobře věděl, o co půjde. Severus se jen pár dní předtím zmínil před studenty, jaký že je důvod Remova každoměsíčního zmizení.

Remus tedy stál na schodech k ředitelně, chladný mramor se s ním zvolna otáčel vzhůru. Trochu se mu z toho točila hlava, díval se na křídla obrovského ptáka, který zdobil schodiště. Cítil se těmi křídly alespoň trochu chráněn, ale i tak ho zmáhala nevolnost. Možná to bylo otáčením schodiště, možná i tím, že se mu nechtělo opouštět své místo.

Dnes odsud odejde - a už nikdy se nebude smět vrátit. Zdálo se mu to dojemné. V Bradavicích už nikdy místo nedostane, jedině, že by se rozhodl pracovat jako způsob, jak zaručeně vyděsit studenty.

Schodiště se náhle přestalo otáčet. Remus si toho ani nevšiml, ale najednou stál čelem k velkým dřevěným dveřím před Brumbálovou pracovnou. Zhluboka se nadechl a vztáhl ruku, aby zaklepal.
"Pojď dál, Remusi," ozvalo se za dveřmi přívětivým hlasem bradavického ředitele.
Vzal tedy váhavě za kliku a vstoupil.

Brumbál seděl za svým stolem, díval se na něj přes obroučky půlměsícových brýlí, ruce sepjaté na stole před sebou. Vedle stolu seděl na bidýlku Fawkes, právě v nejlepším období svého života. Zlatá a rudá pera zářila odleskem ohně z krbu, silný zobák a drápy se třpytily jako poseté diamanty. Když Remus přistoupil o pár kroků blíž, zapískal fénix sladkým hlasem na pozdrav.

"Posaď se," vyzval ředitel profesora-vlkodlaka.
Remus se posadila chtěl začít hovor dřív, než se k tomu dostane Brumbál: "Pane řediteli, já..."
Brumbál jej ovšem nenechal dokončit: "Víš, proč jsi přišel, že Remusi. Ano, bohužel, máš naprostou pravdu. Jsem nucen ti oznámit, že s koncem školního roku musíš opustit své místo profesora Obrany proti černé magii. Velice mě to mrzí."

Remus chvíli seděl a díval se na své ruce. Zářily na nich bílé a rudé čáry. Jizvy po starších i novějších zraněních. Připadaly mu jako svědectví o utrpení života. Nechtěl opustit kamennou krásu hradu, nechtěl se vzdát práce, která ho po všech směrech uspokojovala. Dělal to, co ho vždycky bavilo nejvíc, jeho studenti byli skvělí. A mimo to všechno - když opustí Bradavice, opustí také Severuse.

"Také mě to mrzí, profesore. Ale je lepší odcházet takto, než se nechat odnést na nosítkách ke Svatému Mungovi - nebo hůř rovnou na hřbitov." Znělo to velice věcně a rozumně.
"Ano, ovšem, ono tisíckrát zmiňované prokletí..." Brumbál si posunul brýle na nose. Z gesta, jakým to udělal, čišela genialita a dobrosrdečná moc.
"Věřím v ně, pane řediteli. Myslím si, že prokletí existuje."
Brumbál zvolna zavrtěl hlavou: "Je těžké věřit v něco, co si nemůžeme nijak dokázat. Ovšem katastrofy, které se staly profesorům Obrany v posledních letech bychom již za přijatelný důkaz počítat mohli..." Ředitel uvažoval nahlas: "Skutečně by bylo zvláštní, kdyby to všechno byly jen náhody."
Remus nevěděl, co na to říct.

Brumbál si ho zkoumavě prohlédl a začal z jiného konce: "Severus to provedl dobře," konstatoval.
"Vy o tom víte?" Remus nechápal, proč se diví. Brumbál věděl o všem, co se v Bradavicích hnulo.
Ředitel se pousmál: "Ovšem. Uznávám, že Severus možná zachránil tvé duševní zdraví a možná i tvůj život."
Remus se zamračil: "Proč mi tohle říkáte?"
"Jen, aby sis to pamatoval. Možná přijde chvíle, kdy ty budeš muset zachránit jeho život."
Brumbálovy modré oči se upřely zpříma do Remových a jemu se na chvíli zdálo, že se Brumbálův hlas změnil v hlas osudu. V hlas, který prorokoval, ne jen dával možnosti.

Remus ztěžka polkl, tušil, že jednou k něčemu dojde, že bude pro Severuse muset udělat mnohé. Náhle mu z toho bylo těžko u srdce. Tak přece se budou vídat. Ale - jak?
Odpověď se mu dostala téměř v zápětí.
"Mám pro tebe náhradní řešení. Budu potřebovat někoho, kdo bude permanentně k dispozici na novém ústředí Fénixova řádu. Nastává těžká doba, Remusi a Řád se musí znovu vzchopit. Budeme potřebovat každého, kdo pomůže."
"Pokusím se pomoci, jak nejlépe dovedu, profesore Brumbále." Removy oči zazářily. Pokud se vrací Řád, znamená to množství práce. A také spoustu nebezpečí. Voldemort sílí - to byl závěr, ke kterému, teď již bývalý, profesor Obrany během vteřiny dospěl.

"Jaký tedy bude můj úkol, profesore?" zeptal se po chvíli ticha, kdy se každý věnovali vlastním myšlenkám. Zdálo se, že jej Brumbál nevnímá.
Po chvíli ovšem promluvil: "Sirius se vrací na Grimmauldovo náměstí. V jeho domě bude nové sídlo Řádu. Nabídl nám je a já přijal. Bude tam fungovat jako spojka, jelikož se pochopitelně nemůže ukázat venku. Tebe bude potřebovat, aby se necítil jako ve vězení, což je jeden úkol. A druhý, pro vás oba, bude komplikovanější. Potřebujeme, aby někdo předával informace, komunikoval s ostatními členy Řádu prostřednictvím Letaxu a mimo to tě požádám i o nenápadné shánění nových členů pro Řád. Budete mít na Ústředí práce nad hlavu, to ti mohu slíbit..."
Brumbál mluvil dlouho a Remus byl již předem připraven souhlasit. V Řádu byl velmi aktivním členem již tenkrát, když existoval poprvé.
"Tohle alternativní zaměstnání mě, myslím, bude těšit. Jsem rád za tu nabídku, profesore. Vynasnažím se být co nejvíc nápomocen." Mluvil zdvořile a zvolna se chystal k odchodu.

Zvedl se z křesla a chtěl již odejít, když se za ním ozval ještě jednou Brumbálův hlas: "Remusi?"
"Ano, profesore?" otočil se, aniž by měl sebemenší tušení, jaká otázka či požadavek vzápětí padne.
"Vím, že věříš Severusovi. Zkus prosím Siriuse trochu krotit." Brumbál se usmál, sklonil hlavu k pergamenům, jež se před ním vršily na stole a víc si Remuse nevšímal.
"Pokusím se, pane řediteli. Nashledanou." Odcházel z ředitelovy pracovny s pobaveným úsměvem na tváři.

Už teď se těšil na Siriusovy nenávistné výlevy vůči Remem milovanému a přitom nenáviděnému Severusi Snapeovi.

Vlastně ho ztráta zaměstnání nakonec neranila tolik, jak si myslel. Byl neskonale rád, že bude trávit čas se svým znovu nalezeným dávným přítelem. A přitom také budou oni společně pracovat pro Řád. Znovu.

Připadalo mu, že se historie v poněkud pozměněné podobě opakuje.

A Severus bude pro Řád pracovat s nimi. Remus náhle zatoužil, aby se opakovala i ta historie, kdy prožívali se současným profesorem lektvarů nádherné chvíle na jarních lukách pod bradavickým hradem.

Někde vzadu v mysli mu nečekaně znovu zazněl onen prazvláštní hlas osudu. Řekl jen jediné slovo, ale i to vyvolalo na Remově tváři zamyšlený úsměv.

Hlas řekl: "Možná"...



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wierka Wierka | 10. září 2009 v 20:45 | Reagovat

hmmm další díl  :o)  chudák Remus, ale má hned jinou práci :o) zaujimavé zaujímavé...

2 Dark Angel Dark Angel | 10. září 2009 v 21:01 | Reagovat

[1]: Příště už to trochu rozjedem, ju? :-) Aby chudák Remus taky z toho života něco měl :-)

3 AidrienAssagir AidrienAssagir | Web | 10. září 2009 v 21:40 | Reagovat

Konečně jsem si to přečetla a přiznám se... Slzičky mi ukáply...

4 Dark Angel Dark Angel | 10. září 2009 v 22:18 | Reagovat

[3]: Aidrien, dokonce? Takové emoce mě těší - i když, pochopitelně, pláč nikomu nepřeji. Ale těší mě, že moje povídka něco takového dokáže vyvolat... Díky

5 Verinka Verinka | 12. září 2009 v 22:07 | Reagovat

Ani!!! ja ci dalsi dil :-D

6 Verinka Verinka | 12. září 2009 v 22:09 | Reagovat

Krasne pises..:-) ses dil od dilu lepsi...slovo od slova...veta od vety..:-) strasne dobre se to cte, clovek to hlta...chce vsechno precist na jeden nadech...to umi malokdo! ses proste husta...ja te zeru holka :-D

7 Dark Angel Dark Angel | 12. září 2009 v 22:21 | Reagovat

[6]: Ježiš Veru, ty jsi zlato :-) Dělám co můžu, aby se vám všem moje povídky líbily... Doufám, že stihnu dopsat další kapitolku co nejdřív ;-)

8 Miyoko Miyoko | Web | 14. září 2009 v 23:14 | Reagovat

Asi se budu opakovat, ale po mírně uslzeném díle House je tohle skutečně ideální xD. Strašně se mi líbí, že to dokážeš propojit s tím "reálným" příběhem HP a přitom zachovat snad všechny souvislosti, dokonce časovou posloupnost - to vážně obdivuju, protože nic podobného se mi asi ještě nepovedlo xD

9 Dark Angel Dark Angel | 17. září 2009 v 10:44 | Reagovat

[8]: Miyoko, na tom přece není nic těžkého :-) Stačí si uvědomit, že všechno, co se dělo v jejich životě musí mít nějaký důvod a příběh... Pak stačí ten důvod jen sledovat a doplnit z vlastní fantazie o detaily ;-) Jinak moc děkuju za všechny tvoje komentáře, jsi zlato... Dneska lidi sice povídky čtou, ale bohužel málo komentují :-(

10 Miyoko Miyoko | Web | 17. září 2009 v 16:31 | Reagovat

No, pro mě je to těžké, jelikož mám chvilkovou inspiraci a ještě nikdy se mi nepovedlo napsat nic delšího, bohužel. Natožpak tam doplnit všechny tyhle detaily, vždycky ke konci si uvědomím, jakou tam mám kravinu a musím to celé předělat xD.. prostě hrůza. A už jenom představa, že to píšeš na pozadí událostí, které už někdo popsal.. prostě máš můj obdiv :) ...
A to je pravda, zvlášť na liter.cz je to hodně vidět. Tam se většinou komentují jedině levné dívčí románky a podobně -_- ... jen ti "věrní" zůstávají xD...
btw není za co^^

11 kami kami | Web | 26. dubna 2010 v 21:08 | Reagovat

Zase mám za sebou pár vynikajúcich kapitol. :-) Myslím, že sa to krásne vyvíja, už len preto, že to nie je dokončené, môžem dúfať v mnohé veci, ale veď uvidíme... :-D Nádherne napísané.

12 Dark Angel Dark Angel | 27. dubna 2010 v 13:39 | Reagovat

[11]: kami, doufám, že tě nakonec nezklamu... jsi zlato, že tak poctivě komentuješ ;-) budu se snažit napsat závěr ke spokojenosti všech - těch, kteří mají rádi tragické konce, i těch, kteří mají rádi happy-endy... Už totiž vím, jak to dopadne ;-) Je to sice trochu kýč, ale připadlo mi to jako fajn nápad ;-)

13 Anastázie Anastázie | Web | 29. listopadu 2010 v 19:35 | Reagovat

Pěkná kapitolka...

14 Anastázie Anastázie | Web | 29. listopadu 2010 v 19:36 | Reagovat

Jen si opět zapoměla dát sem nakonec odkaz na další díl...

15 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 29. listopadu 2010 v 21:03 | Reagovat

[14]: Skleróza je mocná čarodějka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama