9. srpna 2009 v 19:16 | Dark Angel
|
Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin / Severus Snape, James Potter, Sirius Black, Albus Brumbál a další
Beta read: Syriana
Varování: slash, místy OOC, +15, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Zvolna otevírám novou životní etapu našich hrdinů...
Poznámka: Nevím, kdy bude povídka končit a kolik bude ve finále mít kapitol. Také si nejsem jistá, že udržím obvyklou pravidelnost jedné kapitoly týdně. Dělám ovšem co se dá, tak se na mě nezlobte :-) Tohle je jenom úvod k další části, za pár dní bude hotová celá další kapitola.
Motto: I když bychom rádi někdy čas prosili, aby se zastavil a dal nám v tom věčném kolotoči pár minut na oddech, nemáme ani nejmenší šanci na to, že by nás poslechl. A tak se stala ta spousta nešťastných věcí, které se stát neměly.
***
Jako mávnutím kouzelné hůlky, uběhlo poměrně mnoho let a Remus Lupin se teď nacházel v zoufalém stavu, kdy byl bez zaměstnání, bez přátel a bez šance na společnost kvůli svému "vlkodlačímu handicapu".
Byl krásný večer, Remus seděl sám ve svém bytě s knihou v ruce. Příliš se nevěnoval jejímu obsahu, protože více uvažoval nad tím, proč zrovna jeho stíhá tak nešťastný osud.
Otevřel si okno a věnoval se chmurným úvahám. Sirius, kterému snad již odpustil zmaření jeho jediné lásky, ale ne činy, které spáchal na jeho přátelích (jak si tou dobou myslel) - ve vězení, James a Lily - mrtvi, Harry - u tety a strýce, i když teď má prázdniny po druhém ročníku studia v Bradavicích (Remus Harryho život pečlivě sledoval, i když ho za celá ta léta neviděl), Severus - bůh ví kde…
Vzduch, proudící dovnitř oknem, zase voněl létem. Tenhle čas měl Remus spojený se Severusem. S dobou, kdy začal jejich vztah, kdy ještě bylo všechno krásné.
"Sevie…" Remus zaklonil hlavu a zavřel oči.
Náhle ho vytrhlo ze zamyšlení zaklepání na dveře. Rychle vstal. Až bolestně si teď uvědomil, jak zanedbaně vypadá jeho byt…
"Co se dá dělat…" pokrčil rameny a šel otevřít.
"Profesore Brumbále?!" Remus vykulil oči na příchozího. Před ním stál bradavický ředitel, o pár let starší než ho znal, ale stále stejně energický.
"Remusi," usmál se na něj Brumbál.
"Pojďte dál… Čemu vděčím za vaši návštěvu?"
Remus profesora zavedl do obývacího pokoje, nabídl mu pití a když se oba posadili, začal řeč Brumbál. A bez zbytečných okolků: "Je to už dlouho, co jsi byl nebelvírským prefektem, Remusi. Kdysi jsem tě učil. Od těch dob se mnoho změnilo. A já teď přicházím, abych ti nabídl práci."
"Práci? Mně? Byl problém jen s mým studiem v Bradavicích a vy byste mě tam chtěl nechat učit?"
"Chtěl. Změnily se totiž i okolnosti, za kterých tam můžeš být. Mám vynikajícího učitele Lektvarů, který je schopen připravit nesmírně složitý vlkodlačí lektvar - nedávný objev kouzelnické vědy - jak jistě víš…"
"Profesore, ale co byste chtěl, abych dělal?"
"Mám volné místo profesora Obrany proti černé magii…"
"Obrana..?" Remus byl překvapen. Tento obor byl vždy žádanou pracovní pozicí...
"Pokud se velmi nemýlím, byl to předmět, ve kterém jsi měl téměř nejlepší výsledky z ročníku…"
"To ano, ale o tenhle předmět byl vždy velký zájem."
"Abych pravdu řekl - a musím ti ji říct, pokud bys uvažoval, že to místo vezmeš - teď o něj příliš velký zájem není. Tvrdí se, že to místo proklel Lord Voldemort, než padl. Od dob, kdy se to mělo stát, na pozici profesora Obrany nikdo nevydržel déle než rok… A ne všichni po roce odešli z vlastní vůle… Poslední profesor si sám vymazal paměť - je teď u Svatého Munga."
"Takže mi v podstatě nabízíte rizikové povolání…" usmál se Remus.
"I tak by se to dalo říct. Dám ti čas na rozmyšlenou… můžu se stavit za týden?"
"Myslím, že vám dám odpověď hned. Ale povídejte profesore, co je v Bradavicích nového? Kdo je v současnosti v profesorském sboru?"
"Měl bys znát Minervu McGonagallovou, profesorku Prýtovou, profesora Binnse, Madame Vectorovou nebo třeba profesora Cranka, ten teď učí Kouzelné tvory, tys ho asi znal z Lektvarů… No vidíš! Málem bych zapomněl… lektvary učí tvůj dávný spolužák… Vynikající profesor, jen je trochu nespokojen, že mu nechci svěřit Obranu…"
"Proč mu nechcete svěřit Obranu?"
"Býval Smrtijedem… ale přešel na naši stranu, než Pán Zla padl…"
"Proboha... Vrátit se na naši stranu a nezemřít… To je téměř zázrak. Kdo..?" Nedokončil, jelikož mu okamžitě v mysli vytanulo jméno, které Brumbál vzápětí vyslovil.
"Severus Snape."
Remus se cítil, jako by ho Brumbál polil studenou vodou… Zalapal po dechu.
I když ho Severusovo jméno napadlo, nedokázal si představit... "On byl Smrtijed?" zeptal se zděšeně.
"Tys o tom nevěděl? Vždyť jsi proti němu bojoval ještě ve Fénixově řádu… tenkrát, když málem objevili sídlo Řádu… Ten velký souboj na Černém hradě. A tvůj největší souboj ve službách Řádu..."
"Ten muž v masce, co se mi dostal do hlavy pomocí nitrozpytu? Ten, který znal nejméně dvakrát tolik kleteb, než spousta z nás? To že byl Severus Snape?"
"Přesně ten… Já věděl, že je neobyčejně dobrý v užívání černé magie… a proto mu nechci dát Obranu…"
Removi se dělalo špatně, když slyšel, že kdysi málem zabil svou největší lásku a že on se snažil zabít jeho… A také cítil, že Brumbál ví, o čem přemýšlí…
"Remusi, tys nevěděl, že bojuješ s ním a on nepoznal tebe… Tenkrát ještě měli členové Řádu masky, stejně jako Smrtijedi. Vzpomeň si na to…"
"Profesore…" Remus ho hrubě přerušil.
"Ano, Remusi?"
"Beru to místo…" přikývl rozhodně.
***
Návrat do Bradavic způsobil Removi nesmírnou radost. Večer, po příjezdu do hradu, seděl ještě před večeří u stolu a rozhlížel se po všech studentech. Byl moc rád, že ještě ve vlaku viděl Harryho a doufal, že bude mít více možností se s ním setkávat.
Syn jeho nejlepšího přítele byl otci podobnější, než mohl čekat, přesto to však nebyl on. V Harrym bylo méně něžného citu, který měl James, ale byl to jeho syn, byl jeho krví… Na Rema se hrnula historie a on se jí nebránil… Dvanácterák se k němu vrátil ve svém synovi.
Rema vytrhl z myšlenek nepříjemný pocit tajného pohledu, který se na něj upírá. Zapátral po síni a pak uviděl černé oči, které se do něj vpíjely se stejnou neprostupností, s jakou se kdysi dívaly na všechny kromě Remuse. Teď se tak dívaly i na něj…
Byl to on, Severus Snape. Rázným krokem se blížil ke stolu profesorů. Když si všiml, že se na něj Remus dívá, odvrátil pohled a věnoval se strhávání bodů několika studentům z Mrzimoru. Došel ke stolu a posadil se na své místo vedle Remuse. Už se na něj ani nepodíval. Neoslovil ho, ani ho nepozdravil. Jako by se neznali… Jako by vše bylo definitivně zapomenuto… Removo citlivé srdce se svíjelo v bolestech, jako by na ně Severus Snape použil kletbu Cruciatus.…
chudák Remus... jsu zvědavá jak to bude dál :o) už sa těšim..