close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Black Velvet 4 - Konec dobrý, všechno špatně

17. července 2009 v 13:36 | Dark Angel |  Black velvet
Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin / Severus Snape, James Potter, Sirius Black
Beta read: Syriana
Varování: slash, +15, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Může být vlkodlak vůbec někdy šťastný?


***

Konec školního roku přinesl Removi a Severusovi spoustu plánů a příprav. Severus se nechtěl vracet domů k rodičům, kde se odjakživa cítil špatně a tak poslal domů dopis, že stráví prázdniny u Remuse. V odpověď mu přišlo pár strohých řádků na téma "nám je to fuk". Severusovi rodiče trávili většinu společného času hádkami a výhrůžkami, které Severus špatně snášel.

Poprvé v životě se teď těšil na letní prázdniny. Dokonce dvojnásobně. Bude je trávit daleko od svých hádajících se rodičů a ještě k tomu s Remusem!
Remus poslal domů dopis, že nepřijede sám, ale s kamarádem a jestli u nich může zůstat přes celé léto. Rodiče mu odpověděli nadšeným dvoustránkovým dopisem "ale samozřejmě, drahoušku" a tak se teď oba chlapci chystali na cestu.

Sirius po Jamesově domlouvání přijal fakt, že Remus miluje kluka, ale odmítl akceptovat Severuse jako kamaráda. A tak, když se teď setkávali častěji, Sirius se stával zamlklejším, zachmuřenějším a jeho vždy bezstarostná a usměvavá povaha se kamsi vytratila…


***

Po návratu do školy mohl Remus každému tvrdit, že prožil nejkrásnější letní prázdniny svého dosavadního života. A Severus? Ten byl po prázdninách o poznání spokojenější. Navenek to snad nešlo poznat, ale v jeho očích se objevil zvláštní lesk… Jiný, než u něj dosud kdo mohl vidět.

Nikdo kromě Remových přátel se o jejich vztahu nedozvěděl a oni byli šťastní.

Ale jak to bývá u obyčejných lidí, musí každé sebenepatrnější štěstí vykoupit velkou bolestí… Co teprve tak velké štěstí, jaké prožívali Severus a Remus každou vteřinu, kdy spolu mohli být…

Sirius Severuse stále nenáviděl, ale snažil se to nedávat před spokojenou dvojicí najevo. James i Remus to samozřejmě vycítili, ale nikdo z nich se k tomu nevyjadřoval… Remus měl pocit, že ať si Sirius myslí cokoli, jejich vztahu se Severusem to nemůže uškodit... Mýlil se...

***


James, Sirius a Peter seděli jednou uprostřed zimy ve Velké síni na večeři. V jejich okolí nikdo nebyl, a tak se mohli nerušeně bavit. Byl večer úplňku. Za chvíli měli odejít k vrbě, a připojit se k Removi, ve svých proměněných podobách.

Sirius měl špatnou náladu a, jako vždy, si ji vybíjel vztekáním na Snapea.

"Já ho vážně nemůžu ani vidět… Jak já ho nenávidím…"
"Hlavně tohle neříkej před Remem. Bolelo by ho to. Sám dobře víš, jak citlivá duše je."
"Tak proč sakra nemůže ty svoje city projevovat někomu jinýmu? Proč zrovna jemu?!"
"Každý jsme nějaký Siriusi. Myslím, že s tou nenávistí to přeháníš…"

V tu chvíli vešel do síně Snape, kývl na pozdrav jejich směrem a šel se posadit ke Zmijozelskému stolu.
Sirius okamžitě vypěnil: "On nám kyne jak královna!" vztekal se "Já ho snad uškrtím… nenávidím ho! Vážně! Já bych ho tak…" najednou se zarazil a po tváři se mu rozlil rádoby sladký úsměv, který se okamžitě změnil ve zlomyslný, zlý výraz, který u něho James ještě neviděl.
"Tichošlápku, co je?"
"Už to mám. Počkejte tady. Hned jsem zpátky." řekl Sirius s pohledem upřeným na Severuse a už se zvedal od stolu.
"Co chceš dělat?" křikl za ním James, ale Sirius se ani neohlédl a zamířil přímo ke Snapeovi.

"Nazdar Snape," ušklíbl se Sirius, když se zastavil u Severuse, který se věnoval své večeři.
Severus zvedl hlavu: "Co je?"
"Taky bys mohl být trochu milejší…" kysele se usmál Sirius "Když ti někdo jde prokázat službu…"
"Službu? Ty mně? Někdo na tebe použil Imperius?"
"Ani náhodou. Můžu si na chvíli přisednout?" Sirius nečekal na odpověď a dřepl si vedle Snapea.
"Tak co chceš?" sykl Severus.
"Kdepak máš Rema?" zeptal se Sirius jakoby mimochodem.
"Děláš jako bys to nevěděl. Jel za svou nemocnou mámou.…"
"Tys u něj byl celý prázdniny, že jo?!" zeptal se Sirius jedovatě.
"Hmm… jo."
"A není ti divný, že přes prázdniny byla jeho máma zdravá a před nima i po nich je nemocná? A kam to Remus dvakrát za prázdniny na noc zmizel?"
"Cože?"
"Chceš to snad napsat? Nebo ti to mám hláskovat?"
"Nech toho… Je to divný… všimnul jsem si toho… Přes prázdniny jeho mámě vážně nic nebylo. Jak ale víš, že dvakrát zmizel?!"
"Lže ti… Tvůj miláček Remus ti LŽE… A já znám na rozdíl od tebe pravdu."
"Remus mi nelže…" bránil ho chabě Severus, i když věděl, že něco není v pořádku.
"Ale ano, lže ti. A ty to víš… ale kdybys chtěl znát pravdu…" Sirius pokrčil rameny.
Severus se toho pochopitelně chytil: "Chci… co může být tak hrozné, že mi to nechce říct?"
"Já ti to říkat nebudu. Máš možnost volby. Jestli to vážně chceš vědět, jdi se podívat teď večer k vrbě mlátivé. Na zemi najdeš dlouhou větev. Vezmi ji a stiskni suk dole na kmeni. Pod vrbou je tunel… Víc uvidíš sám, pokud budeš chtít… Ale dej si bacha. Není to nic pěknýho a je to i celkem nebezpečný..."
Sirius se bez dalšího rozmlouvání zvedl a vrátil se k Jamesovi. Na tváři měl spokojený úsměv.
"Cos s ním řešil?" zeptal se James.
"Myslím, že se to dozvíš… časem." Sirius se spokojeně usmál a pak pokračoval "Myslíš, že by Removi hodně vadilo, kdybychom za ním dneska nepřišli? Potřeboval bych pomoct ještě s jedním úkolem na který jsem zapomněl…"
James po něm vrhl podezíravý pohled: "Jsi na něj naštvanej zbytečně, Tichošlápku. Nechceš za ním jen kvůli jeho vztahu…"
"Ne, vážně potřebuju pomoct s tím úkolem." Sirius se na Jamese podíval tím nejupřímnějším pohledem, jakého byl v tuto chvíli schopen.
"No tak dobrá. Pomůžu ti," kývl nakonec James.

***

Sirius se sice snažil vypadat, že poslouchá, co mu James vysvětluje. Neubránil se však, aby se každou chvíli nepodíval z okna na školní pozemky, kde čekal, že se každou chvíli objeví mihotavé světýlko Severusovy hůlky.

"...Takže Siriusi, co uvidíš, když si nastavíš dalekohled na nejjasnější hvězdu na obloze a zaostříš na jejího nejbližšího souseda?"
"Co? Cože? Promiň Jamesi, mohl bys mi zopakovat, co jsi říkal?"
"Siriusi! Už půl hodiny ti tady vysvětluju to, co po tobě teď chci. Co je s tebou?"

Sirius se zatvářil provinile a vykoukl z okna.
Najednou mu zajiskřily oči. Z brány hradu právě vyšla temná postava. Bylo vidět jen nepatrné světlo hůlky v dálce. Sirius se začínal cítit provinile - přece jen Snapea přesvědčil. Začal mít strach, co se stane, jestli Remus Snapeovi ublíží…

"Jamesi, musíme za Remem." Zvedl se z křesla.
"Cože? Teď? Už je po půlnoci. Nemá to už cenu…" odporoval James.
"Není čas to vysvětlovat. Něco jsem... udělal… něco moc zlýho. Nechci ublížit Removi… Já…" Sirius znovu vykoukl ven. Světýlko mířilo stále níž po školních pozemcích. Bylo stále
blíž nebezpečí…

Sirius zamířil ke dveřím, ale James ho předběhl. Postavil se mezi dveře.
"Cos udělal?" zeptal se výhružně.
"Já… řekl jsem Snapeovi… řekl jsem…"
"Cos řekl?!?" rozkřikl se James.
"Kde dnes najde Rema. A on tam teď jde…"
"Ty blbče!" zařval James už v běhu průlezem v portrétu Buclaté dámy a dolů po schodech. Sirius běžel za ním.
"Jestli mu Remus ublíží nebo ho dokonce zabije, nejen, že Removi zničíš celý život, ale ještě přijdeš o jednoho z nejlepších přátel! A nejen ty. I já. Ztratíme nejvěrnějšího a nejčestnějšího člověka, jakýho známe! Tohle bych od tebe nečekal!" křičel James v běhu, ale po chvíli nadávek nechal, aby vystačil s dechem.

Pádil bez zastavení dolů z patra do patra, Velkou síní k bráně a ven z hradu.
Měsíc svítil jako lucerna a tak ani nevytáhl hůlku, aby si posvítil, když dlouhými skoky letěl dolů ze svahu k vrbě.

Zabrzdil až když ho nejjemnější větvičky vrby již švihly do tváře. Popadl dlouhý klacek a stiskl suk. Okamžitě, jedním švihem, se svezl dolů do chodby. Bez rozmýšlení. Ani se neohlédl po Siriovi. Na podlahu tunelu nedopadl James, ale Dvanácterák. Na čtyřech nohou běžel mnohem rychleji a lehčeji. Po pár desítkách metrů zahlédl světlo Snapeovy hůlky. Ten uslyšel kroky kopýtek a zastavil. Ohlédl se.
James se proměnil zpět v člověka.

"Snape! Okamžitě se vrať! Jsi v nebezpečí!" křikl.
"Ne! Musím vědět, co je s Remem!"
"Vysvětlíme ti to, jen se rychle vrať!"
Ale bylo už pozdě. Za zákrutem tunelu se vynořilo tělo obrovského vrčícího vlka.
"Snape! Uteč! Dělej!" zařval James a znovu se proměnil.

Severus se otočil. Na jedinou vteřinu hleděl vlkodlakovi přímo do očí. Poznal jejich modř, ale ty oči nepoznávaly jeho. Byla v nich jen krutost a žízeň po krvi.
Jediným dlouhým skokem stál Dvanácterák před Snapem a bránil ho vlastním tělem proti krvelačnému vlkodlakovi.

Snape se otočil a utíkal. Nemohl uvěřit tomu, co viděl. Po tvářích se mu koulely slzy vzteku a zděšení. Siriuse teď nenáviděl ještě víc, než kdy před tím. Chtěl vědět, co je s jeho milovaným Remem, ale tohle vědět nechtěl. Alespoň ne takhle.

Vypotácel se ven a padl tváří do trávy. Kapky rosy ho studily. Měl pocit, že jeho srdce co nevidět vybuchne. Láskou a nenávistí válčící mezi sebou o jeho vztah k... vlkodlakovi: "Bože, ne..." vydralo se z něj zoufale.

Za chvíli uslyšel tichý zvuk kopýtek a chvíli po něm lidské kroky potácející se ven z tunelu a otvoru pod vrbou.

James klesl vysíleně vedle něj. Severus těžce zvedl hlavu a teprve teď si všiml, že opodál tiše stojí Sirius.
James měl na těle šrámy.

"Pottere?" ozval se Severus po dlouhé době, když se konečně trochu zklidnil. Oči měl zarudlé a na tvářích rudé skvrny způsobené rozrušením.
"Hmmm?" broukl mu udýchaně v odpověď James, aniž by se zvedl nebo jen podíval.
"Nekousnul tě?"
"Ne. Jen poškrábal," oddechoval James zhluboka: "Je na mě zvyklej. Uvědomil si, kdo jsem. Lidi v tomhle stavu nepoznává, ale zvířata jo. Zahnal jsem ho."
Severus sebou trhl: "Ublížil jsi mu hodně?"
"Nevím…" James si sedl a zlomeně skryl tvář do dlaní.

V Severusovi se teď teprve začal probouzet strach. Postupně nahrazovaly smutek a soucit. Vstal. Výraz jeho tváře ztvrdl. Poslední známky citu a lásky byly ty tam...

Někdy v tomto okamžiku, možná právě teď, se Severusovy nejhlubší city skryly. Když ne navždy, tak alespoň na velice dlouhou dobu, do jeho nejtajnějšího nitra, za temný plášť zloby, nenávisti a lhostejnosti k osudům druhých. V tuhle chvíli výraz jeho tváře ztvrdl do neprostupné masky nedovolující proniknout pod ni a spatřit to, co mohl vídat Remus ještě pár hodin předtím.

"Mohl mě zabít!" rozkřikl se na Siriuse. "Mohl ze mě udělat takovýho, jako je sám! Co sis myslel Blacku?! Na co jsi, u Merlina, myslel, když jsi mě tam posílal?!"

Severus stál těsně u Siriuse, drsně do něj vrážel oběma rukama a Sirius pomalu ustupoval, jak se snažil najít po každém nárazu rovnováhu. Nebránil se. Věděl, co mohl způsobit.

"Snape…" řekl tiše, ale Severus nebyl ochoten ho poslouchat.
"Zničil jsi mi život! Zničil jsi NÁM život! Nám oběma! Mně a svému nejlepšímu kamarádovi! Jak jsi mu tohle mohl udělat?! Myslíš si, že by on byl schopen udělat něco takového tobě?!…"

Severusovi se zamotala hlava. Přejel si rukou přes obličej, zapotácel se, ale James ho v pádu zachytil. Oba se znovu posadili.
Sirius se beze slova otočil a se svěšenou hlavou pomalu odcházel.
Severus a James seděli vedle sebe v mokré trávě. Severus se díval na kulatý měsíc a tajil své zoufalství. James se stále ještě vzpamatovával ze zápasu s rozzuřeným vlkodlakem.

"Severusi?"
"Jo?" vysoukal ze sebe namáhavě Severus.
"Co teď bude?"
Severus k němu zvedl uslzené oči. Zavrtěl hlavou: "Já nemůžu…"
James bolestně sklopil hlavu a ztěžka přikývl.
"Pochop, že s ním po tomhle nemůžu zůstat…"
"Já vám fandil. Remus si zaslouží být pro jednou šťastný... Mohl bys…"
"Ne. Tohle je moc. Já… vlkodlaky odjakživa nenávidím. Vždycky jsem byl proti, aby se začleňovali mezi normální kouzelníky. Já věděl proč…"
James zaťal prsty do hebké trávy a škubl s takovou silou, že mu ostré okraje lístků rozřezaly dlaně do krve.
"Aaaaa!!!" vztekle zařval a praštil oběma pěstmi vši silou do země. Vytryskly mu slzy. Ne z fyzické bolesti, tu vůbec nepocítil, ale lítostí nad zmařenou láskou a vztekem na Siriuse.

Pak vstal: "Tohle bylo přesně to, co se nemělo stát. Remus tě tolik miluje. Proto ti o tom nechtěl říct. Věděl... Miluje tě, Snape."
"To já jeho taky, ale…" Severus nemohl pokračovat. Polkl slzy a sklopil oči k zemi: "Proč to udělal?" zeptal se zoufale a trhl hlavou směrem, kam odešel Sirius. Ta otázka zněla dětsky a Severus se také cítil jako zraněné dítě, kterému starší dítě ublížilo a on, protože je o tolik mladší, nedokáže pochopit, proč.
"Nechci spekulovat… Jen ti ještě řeknu - rozmysli si to, než Removi dáš definitivně sbohem. Jsi pro něj všechno…"
"Proč se o nás tolik staráš Pottere?" Severus si Jamese zkoumavě prohlížel. Snad poprvé a naposled nebyl v jeho pohledu odpor.
James pokrčil rameny: "Remus je ten nejlepší člověk, jakého znám. Má mnohem těžší život, než si kdo běžně dokáže představit. Zaslouží si lásku. A když si vybral tebe, tak jsem ochoten ho v tom naprosto podporovat. Chci pro něj to nejlepší a pokud je přesvědčen, že to nejlepší jsi pro něj ty… Jakože o tom přesvědčen je…" James nedokončil a pomohl Severusovi vstát: "Pojď do hradu. Odvedu tě ke koleji…"

***

Severus vstoupil do společenské místnosti. Zavřel za sebou průchod v obrazu a na víc už jeho sebeovládání nestačilo. Bezmocně klesl na podlahu hned vedle vchodu, objal si pažemi kolena a pevně sevřel víčka, aby zabránil pláči...



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilithka Lilithka | Web | 17. července 2009 v 14:48 | Reagovat

Chjo, Sirius je ale truhla!

2 Dark Angel Dark Angel | 17. července 2009 v 15:27 | Reagovat

[1]: To teda je... Ale to je celý on - nejdřív jedná, potom teprv uvažuje...

3 Wierka Wierka | 17. července 2009 v 19:42 | Reagovat

ah ne..... šmarja co ted... asi nebude další díl dřív, co..?  šmarja.. to nevydržim..

4 Dark Angel Dark Angel | 18. července 2009 v 16:19 | Reagovat

[3]: Možná bych se mohla slitovat a přidat 5. kapitolu dřív... tenhle týden snad budu víc doma, tak jí dodělám, zkontroluju... a přidám. Třeba ve středu?

5 whampingwillow whampingwillow | Web | 18. července 2009 v 20:37 | Reagovat

Zápletku velmi chválím ale mám pár výhrad. Severus je hrozně OOC a příběh jde moc hopem. Ale mám takový pocit, že ho chceš dotáhnout do jejich zhruba čtyřiceti let, ne?:D

6 Dark Angel Dark Angel | 18. července 2009 v 20:58 | Reagovat

[5]: Vím, že je OOC. Chtěla jsem to původně přepsat, ale nakonec nezbyl čas, tak je to tu takhle. Nezabíjej mě :-D A skutečně máš pravdu, jde to hopem kvůli časovému rozsahu... Shovívavost ;-) Je to docela stará povídka :-)

7 whampingwillow whampingwillow | Web | 22. července 2009 v 14:43 | Reagovat

Nepišš tak oraně:D Neměla to být výhradní kritika, jenom takové minipošoupnutí:D

8 Dark Angel Dark Angel | 22. července 2009 v 21:22 | Reagovat

[7]: Já to taky neberu jako výhradní kritiku, ale jako konstruktivní kritiku ;-) díky tomu, co v mém díle vidí ostatní a ne já - a tedy díky komentářům - můžu zjistit, co se vám líbí a c o ne a dál se zlepšovat ;-) proto jsem vděčná i za kritiku :-) Ráda slyším co se vám líbí a co naopak ne...

9 kami kami | Web | 24. dubna 2010 v 21:36 | Reagovat

Bolo to skvelé, až tak, že som musela prečítať predchádzajúce kapitoly hneď po sebe. :-) Som zvedavá. Som veľmi zvedavá.

10 Anastázie Anastázie | Web | 29. listopadu 2010 v 15:13 | Reagovat

No...podle mě se to trošku zmrvilo...ale to tak asi mělo být. Ale moc se mi líbí název, který to plně vystihuje ;-)

11 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 29. listopadu 2010 v 17:03 | Reagovat

[10]: Nejdřív to bylo moc hrrr... tak se to pak někde nutně muselo zarazit ;-) :-D

12 Karin Karin | 8. května 2019 v 13:06 | Reagovat

Krásné bulím jak mala. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama