Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin / Severus Snape, James Potter, Sirius Black
Beta read: Syriana
Varování: slash, +15, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Rozmyslí si Severus svoje chování k Removi?
***
Blížila se sedmá hodina a Remus scházel dolů do sklepení, aby si odpykal školní trest u Křiklana. Jediné, na co se těšil, byla vidina několika hodin strávených společně se Severusem. Sešel do vstupní síně a na chvíli se zastavil nad schodištěm. Co mu asi Severus řekne? Bude s ním vůbec mluvit?
Došel ke Křiklanovu kabinetu a zaklepal.
"Vstupte."
Vešel, pozdravil a rozhlédl se. Severus tam ještě nebyl.
"Pojďte sem, pane Lupine." řekl Křiklan, vstal od stolu, kde seděl a vedl ho do místnosti vedle kabinetu.
Byl to jakýsi sklad lektvarů. Na policích, podél stěn velké místnosti bez oken, stály stovky lahví a lahviček rozličných lektvarů.
"Všechny ty lektvary mají určitou dobu, po kterou jsou bezpečně použitelné. Na vás bude, abyste našli ty, které už použitelné nejsou a zlikvidoval je. Ty, kterým chybí cedulky s popisem je třeba popsat. Doufám, že se na vás mohu spolehnout. Až přijde pan Snape, můžete mu to říct."
Ozvalo se další zaklepání.
"Aaa…už je tady," Křiklan zamířil ke dveřím. "Dejte se do toho."
Za chvíli vešel Severus, Remus mu vysvětlil, co mají dělat a pak se oba dali do práce, každý na jiném konci místnosti. Nemluvili a Remus cítil, že vzduch v místnosti ztěžkl napětím. Chtěl nějak prolomit ticho, ale nevěděl, jak začít, a tak stále jen procházel lektvary.
Když už ticho trvalo asi hodinu, Remus prostě nevydržel. V místnosti byli sami a dveře ke Křiklanovi byly zavřené. Přešel k Severusovi a zůstal stát vedle něj.
"Přemýšlel jsi o tom?" zeptal se.
"Jo," kývl Snape.
"A?" Remus si stoupl před Severuse a díval se mu zblízka do očí.
"Nevím. Dej mi čas…" Snapeova tvář pozbyla obvyklého nepřístupného výrazu. Vypadal jako vyplašený zajíc, za nímž právě poslali psy.
"Kolik budeš chtít… Počkám…" Remus jej něžně pohladil po tváři a odstoupil od něj.
Napětí povolilo a tak se vrátil k práci s větší chutí. Teď nemluvili, ale nestáli už každý na jednom konci. Pracovali společně, vedle sebe. Lektvary, které měli odstranit, vyndávali na stůl uprostřed místnosti a pomocí hůlek dolepovali štítky s názvy těch roztoků a směsí, které nebyly označené. Občas se jeden druhého letmo dotkli… Remus cítil, jak mu hoří tváře...
***
Uběhl asi týden a Remus během něj viděl Severuse, mimo čas jídla, jen dvakrát ve Velké síni. Jednou na lektvarech a jednou se potkali na školních pozemcích. Jenže Remus šel mezi Siriusem a Jamesem, takže se jen pozdravili a nemluvili spolu.
Dny teď byly velmi teplé a mnoho studentů chodilo po vyučování na školní pozemky. Remus a jeho přátelé měli už několik let vyhrazené místo pod stromem u jezera, kam teď odnikud nebylo vidět pro velké množství keřů, které rostly kolem.
Bylo odpoledne, Remus vyšel z hradu s náručí knih, které si chtěl projít a zamířil právě sem, k jezeru. Byl sám. Jeho tři přátelé byli bůh ví kde, naposledy se viděli na obědě, protože všichni tři měli jakousi "fobii" z knihovny, kam on hned po jídle odešel.
Remus došel do stínu stromu, odložil tašku i s knihami a lehl si na zem. Mezi větvemi stromu sem tam pronikl paprsek slunce a zahřál ho v obličeji nebo vykouzlil za zavřenými víčky oranžové, mihotavé jasno. Remus si porozepnul košili, vykasal rukávy, složil ruce za hlavou a užíval si ticha, šumu listí nad sebou, hřejícího sluníčka a čerstvého vzduchu vonícího létem a vodou.
Vůbec se mu už nechtělo zabývat se učením, když se již blížily letní prázdniny. Jenže ještě ho čekaly zkoušky a tak mu stejně nic jiného nezbude.
Ležel už několik minut, když uslyšel, že někdo tiše přichází. Slyšel kroky a šustění oděvu. Ani neotevřel oči. Kromě jeho přátel sem nikdo nechodí…
"Siriusi?" zkusil to.
Nic.
"Jamesi?"
Pořád ticho.
Jen pomalé kroky prošly kolem něj a někdo se u něj posadil. Remus přesto neotevřel oči. Bavilo ho, že jeho přátelé dělají, že to nejsou oni…
Najednou mu přes obličej přešel stín. Ucítil zrychlený dech na své tváři a pak se jemné rty přitiskly na jeho. Okamžitě poznal jejich chuť. Ochutnal je jen jednou, ale byl přesvědčen, že by je poznal i mezi milionem jiných. Vztáhl ruku a zajel prsty do hebkých dlouhých vlasů. I bez použití zraku věděl, že jsou černé jako uhel.
"Seve…" šeptl mezi polibky.
Severus jej za chvíli pustil. Remus otevřel oči, usmál se a posadil se.
"Takže tohle je tvoje odpověď?" zeptal se s úsměvem.
"Chtěl jsem na to zapomenout. Všechno to popřít. Odpoutat se od tebe… Jenže to nešlo…" Severus se na něj díval a kupodivu se usmíval:"…Nemohl jsem na tebe přestat myslet…"
"V to jsem doufal…" Remus k němu vztáhl ruku: "Pojď sem."
Severus se k němu přisunul, Remus ho jednou rukou něžně objal kolem pasu a ještě znovu mu zajel prsty do vlasů. Pomalu ho položil na záda na trávu a lehl si k němu. Chvíli ho jen hladil po vlasech a tvářích, a díval se do jeho bezedných očí… Severus vypadal spokojeně a přejížděl prsty po Remově tváři a krku. Remus v tu chvíli věděl, že nikdy po nikom netoužil tolik, jako po Severusovi. Začal ho líbat a přitom mu pomalu rozepínal košili.
Severus si všechno, co se teď dělo nesmírně užíval… Líbilo se mu to, i když si ten fakt dlouho nechtěl přiznat. Teď už má jasno. Chce jen Rema. Miluje ho. Zajel mu rukama pod košili…
"No tohle snad ne!" ozval se někde nad nimi zděšený výkřik.
Odtrhli se od sebe a oba se bleskově posadili. Nad nimi stáli Sirius a James.
"Jak jsi mohl, Reme!"
"Siriusi… prosím tě… já… vysvětlím vám to." Remus seděl před Severusem na trávě, oba byli rozcuchaní a jejich rozepnuté košile na nich visely jen tak napůl…
"Nevím, co bys mi chtěl vysvětlovat! Je to úplně jasný! Jak jsi mohl! S klukem… a ještě k tomu zrovna se Snapem!"
Siriusem zmítal záchvat hysterického vzteku.
"Siriusi… musíš to zkusit pochopit… Každý se jednou zamiluje… a já…" Remus se krátce ohlédl po Severusovi, který seděl za ním a vypadal naprosto šokovaný: "…já se zamiloval do Severuse."
"To snad není možný!" ječel Sirius.
"Siriusi, nech toho. Uklidni se. Nic tak hroznýho se tu neděje." ozval se James a položil Siriusovi ruku na rameno.
"Neděje! Neděje?! To myslíš vážně? Celou tu dobu, co jsme v Bradavicích, spíme s Remem v jednom pokoji a on? Je teplej! A kdyby jen to…!" Sirius ječel jako pominutý a Remus byl neuvěřitelně rád, že široko daleko zrovna nikdo nebyl. Styděl se až do hloubi duše. Ne za svoje chování, ale za to, že ho Sirius ponižuje před Severusem.
"Siriusi DOST!" přerušil ho James.
Sirius zmlkl, chvíli vypadal, jako by se o něj pokoušel infarkt, rychle dýchal a díval se na Rema a Severuse pohledem, který by mohl vraždit. Jeho tvář hořela vztekem.
"Málem jsi všechno prozradil!" vztekal se teď James.
"Neprozradil. Neřekl bych..." Sirius už vypadal o maličko klidněji a na tváři se mu teď objevil i trochu provinilý výraz.
James ho znovu přerušil: "Kdybych tě nezastavil, řekl bys to. Tohle nemůžeš!"
"Ty mi nenakazuj, co můžu a co ne!" štěkl Sirius.
"Remus nám dal svou důvěru!" štěkl James a mávl rukou v odmítavém gestu.
"Že nám dal svou důvěru? On nám věří, ale můžeme my věřit jemu!?"
"Siriusi, chováš se jako debil…" zhodnotil James.
"Už toho nechte," ozval se teď tichounce Remus:"Jamesi… prosím… Siriusi… Jste pro mě všichni moc důležití… já… neumím to asi správně vysvětlit - můj vztah k vám je úplně něco jiného, než k Severusovi… Vy jste kamarádi… stejně jako třeba Lily..."
Pohled Remových něžných modrých očí a jeho uklidňující hlas jako by něco zlomil i v Siriusovi..
"Já to chápu Reme." přikývl James.
"Bude mi chvíli trvat, než to strávím." pokrčil rameny Sirius a tvářil se znechuceně. Vypadal teď už zase úplně klidně, jen na tvářích mu doznívala červená barva rozrušení a následné provinilosti.
Sirius se sebral a beze slova zamířil pryč. James chvíli stál, díval se Removi do očí a pak ukázal palcem přes rameno ve směru, kterým odešel Sirius: "Měl bych jít za ním. Jen chci, abys věděl, Reme, že ať se děje cokoli, jsem s tebou. A myslím, že Siriovi to za chvíli taky dojde. Žádný strach…"
"Díky, Jamesi…" přikývl Remus.
James odešel za Siriusem a Severus s Remem osaměli.
"Black to… někde to rozhlásí…" Severus zničeně klesl do trávy a zakryl si rukama obličej.
"Neřekne to nikomu," odporoval Remus.
"Jak to můžeš vědět? Viděl jsi ho už někdy takhle?" Severus ukázal směrem, kam odešli oba chlapci a díval se na Remuse.
"Nikdy jsem neviděl, že by se choval takhle, to přiznávám, ale ať se chová, jak chce, není práskač. Ani jeden z nich nic neřekne, spolehni se."
Remus si lehl těsně vedle Severuse. Oba se zadívali do zelených listů stromu a na chvíli zavládlo ticho.
Remus po pár minutách zašátral rukou v trávě a když se dotkl Severusovy ruky, stiskl ji. Severus stisk váhavě opětoval.
"Bude to v pohodě, uvidíš. Nikdo se nic nedozví…"
Severus přikývl a zavřel oči, když se nad ním Remus sklonil v dalším nekonečnému polibku.
Pokračování: Kapitola 4 - Konec dobrý, všechno špatně








Nádherná kapitola, miluji ty dva, bohužel moc často jim není dopřáno prožít šťastnou love. a jak tě znám ani ty se k tomu nechystáš.