3. července 2009 v 19:46 | Dark Angel
|
Téma: Harry Potter
Postavy: Remus Lupin / Severus Snape, James Potter, Sirius Black
Beta read: Syriana
Varování: slash, +15, nedoporučuji odpůrcům romantiky
Shrnutí: Jak se stalo, že se Remus Lupin zamiloval? A co Severus Snape? Ví, co znamená milovat?
Druhý den ráno vstal Remus velmi brzy a vzbudil své přátele. Ani jeden z nich, pochopitelně, neměl radost. A už vůbec neměli radost, když jim řekl o úkolu, který musí ještě rychle dodělat.
James, Sirius a Peter velmi, ale opravdu velmi pomalu vstali a ještě napůl spící, se dohrabali dolů, do Společenské místnosti.
"Tak co to je?" zeptal se Sirius a svalil se do jednoho z křesel.
"Astronomie." oznámil Remus.
"Ale to přece vždycky děláš ty…" mumlal nešťastně James.
"Ano Jamie, to jistě, ale pochybuji, že bych to do začátku výuky zvládl napsat celkem čtyřikrát. Pozitivní je, že i když budeme mít co dělat, ty úkoly zvládneme. Mám totiž jeden už hotovej. Musím ho ale během snídaně vrátit."
"Od koho jsi ho dostal?" chtěl vědět Peter.
"To vám řeknu, až to bude napsaný…" usmál se Remus a dal se do práce.
Předříkával čtyři verze toho samého úkolu, pokaždé trochu jinak a byl rád, že nemusí všechno vymýšlet sám, že má Severusův úkol pro inspiraci. Držel pergamen popsaný černým inkoustem a se zalíbením sledoval úhledné písmo jeho rukopisu. Už jen z prvních pár řádků bylo znát, že Severus Snape je mimořádně nadaný student. Remus to věděl i bez důkazů, ale moc se mu líbily Severusovy vyjadřovací schopnosti. Měl talent říct obyčejné věci tak, že zněly originálně a neotřele. Škoda, že jsem měl zatím jen tak málo možností s ním mluvit, napadlo ho.
***
"Tak… hotovo!" zaradoval se Remus a odhodil brk na stůl. Opřel se v křesle a usmál se.
"Od koho to bylo? Takovýhle úkoly z astronomie máš snad jen ty!" zajímal se Sirius a prohlížel si pojednání.
"Řekni mi, Siriusi, co na téhle škole nejvíc nesnášíš?" zeptal se Remus.
"Dějiny kouzel s Binnsem…" odpověděl Sirius okamžitě.
"A další?"
Sirius se chvíli zamyslel: "Dušenou mrkev."
"A ještě?" dorážel Remus.
"Já nevím…" pokrčil Sirius rameny: "Už snad nic… Moment... Snapea!"
Remus se usmál: "Tak, a teď mi řekni, od koho mám ten úkol…"
Sirius na něj vyvalil oči, až se James musel začít smát: "Ne, Siriusi, Remus nemyslí dušenou mrkev!"
Pak ale zvážněl: "Počkej, Reme, ty sis vážně půjčil úkol od Srabuse?"
"Jo," pokrčil Remus rameny, jakoby nic.
Sirius na něj ještě chvíli zíral a pak vykoktal: "Takže já mám úkol napsaný podle toho slizouna Snapea?"
Remův spokojený výraz se rázem vytratil. Budu tě bránit, Seve. Tohle už nedovolím, blesklo mu hlavou a vyjel: "Jo, máš a měl bys být trochu vděčnější, když jsi kvůli tomu úkolu nemusel hnout ani prstem! Příště si ho napiš sám, když se ti to nelíbí!"
Naštvaně vstal z křesla, sebral své věci, došel se do pokoje převléknout do hábitu a s taškou na rameni vyrazil na časnou snídani. Na své přátele se už ani nepodíval.
***
Nakvašeně vešel do Velké síně, odhodil tašku na lavici vedle sebe, a posadil se. Teprve po chvíli se rozhlédl. V síni nikdo nebyl, až na jediného člověka, který seděl osaměle a se skloněnou hlavou u stolu Zmijozelu. Removi zasvítily oči. Sebral své věci a vydal se tam.
"Ahoj, můžu si přisednout?" zeptal se a kývnul směrem k místu vedle Severuse.
"Jo, když chceš," přikývl Snape, ani se na něj nepodíval a soustředěně si potíral toast burákovým máslem.
Remus si sedl a začal lovit v tašce.
"Díky za ten úkol. Moc jsi mi pomohl," řekl a položil na stůl Severusův svitek.
"Pomohl jsem tobě nebo tvým kamarádíčkům?" sykl Snape kysele.
"Mně taky," řekl omluvně Remus.
"To jsem si mohl myslet. Takže jsem pomohl nejen tobě, ale i Blackovi a Potterovi. O to zrovna dvakrát nestojím," řekl, zavrtěl hlavou a ukousl si z toastu.
Remus na to nic neřekl, namazal si také jeden toast a pustil se do jídla.
Každou chvíli se po Severusovi koutkem oka podíval tak, aby si toho nevšiml.
"Promiň… Seve…" šeptl potichu.
"No jo… Myslím, že bys měl jít k vašemu stolu. Za chvíli přijdou tvoji kamarádi a nejspíš by nebyli rádi, kdyby tě viděli se mnou…"
"Oni vědí, že jsem ten úkol měl od tebe. Vědí už dávno, že k tobě necítím nenávist… A nakonec… já se můžu bavit s kým chci a jim není nic do toho, jestli se bavím zrovna s tebou... Rád bych tu zůstal, kdyby ti to nevadilo..."
Severus na něj zíral s udiveným, ale vděčným výrazem. Těkal svýma černýma očima po Remově tváři a Remus cítil, jak ho nějaká neviditelná síla k Severusovi táhne čím dál blíž. Posunul se na lavici tak blízko, až se jejich těla dotkla. Najednou mu přišlo, že na světě není nic jasnějšího, než to, co cítí k tomu bledému klukovi se sametově černýma očima. Pak položil Severusovi ruku na tvář a něžně jej pohladil. Severus se nebránil, jen trochu přivřel oči.
Remus se k němu naklonil, druhou ruku mu položil na paži a pak… ho políbil. Jen tak, lehce přitiskl svoje rty na jeho a zase se odtáhl. Severus se zatvářil překvapeně, pak na vteřinu sklopil pohled. Když znovu vzhlédl a Remus se utápěl v hloubce jeho očí, Severus Snape mu položil obě ruce na tělo a přitáhl jej blíž k sobě.
Removi to dodalo odvahu a přitiskl své rty znovu na jeho.
Severus mu vycházel vstříc, což Rema povzbudilo a líbal jej čím dál vášnivěji. Cítil, jak v něm roste vzrušení, tiskl Severuse k sobě čím dál silněji. Byl to nejkrásnější pocit, jaký kdy zažil…
Ten polibek mohl stejně dobře trvat minutu, jako hodinu, ale když skončil, oba se třásli vzrušením. Odtáhli se od sebe a Remus si kousek odsedl. Zadíval se na desku stolu.
Chvíli bylo ticho.
"Co jsme to udělali?" zeptal se pak Severus.
"Já… já... Nějak... se to stalo… Promiň." zakoktal se Remus a stále se na Severuse nepodíval.
Severus se najednou rychle zvedl a rozeběhl se pryč ze síně.
Mezi dveřmi se srazil se Siriusem.
Remus slyšel, jak Sirius zavrčel: "Uhni Srabusi," a strčil do něj až se zapotácel, málem upadl a vrazil zády do rámu dveří. Severus si tentokrát odpustil jakoukoli urážku a zmizel tím rychleji.
Remus se zvedl a vrátil se k nebelvírskému stolu, kde se posadil a zíral do prázdna, dotýkaje se svých rtů.
Sirius si dřepl vedle něj.
"James a Peter ještě zůstali nahoře."začal Sirius pomalu: " Reme… chtěl jsem se ti omluvit… chápu, že necháváme většinu práce z astronomie na tobě a taky si toho vážím…"
Remus na něj chvíli zíral, než mu došlo, že něco říká, pak ale pomalu odpověděl: "Tohle mě neštve Siriusi… mně vadí, že Severusovi křivdíš. Není tak špatný, jak tvrdíš. Jen je prostě… odlišný… Je těžké být jiný, než ostatní, ale on takový přesto je. Za to bychom ho měli spíš obdivovat, než nenávidět… nemyslíš?" Remus se na Siriuse díval sice smutně, ale přesto odhodlaně.
"Reme, mezi mnou, Jamesem a Snapem je už tolik nenávisti, že se k sobě jinak chovat nemůžeme. Ovšem pokud se s tebou chce přátelit, pak je to jen vaše věc a my vám do toho kecat nebudeme."
"Fajn. Dík…" řekl Remus spokojeně a dál se věnoval své snídani. Přemýšlel nad tím, jak by se asi Sirius tvářil, kdyby přišel o chvíli dřív. Musel se usmát.
Sirius vzal do ruky topinku a Remus si opřel hlavu o dlaň a prsty druhé ruky si stále zamyšleně přejížděl po rtech, s pohledem upřeným na místo, kde předtím seděl se Severusem.
Za chvíli dorazili James a Peter. Remus věděl, že se během snídaně o něčem bavili a že jim odpovídal, ale vůbec netušil, co říkal a na co reagoval.
***
Na hodině přeměňování dostal zvláštní úkol, jako jediný ze třídy, když nezvládl proměnit mývala v pruhovanou vestu. Poslední dvouhodinovka byly lektvary společné se Zmijozelem. Remus byl zvědav, jak se bude Severus tvářit. Když jim profesor Křiklan otevřel, vešel mezi prvními do třídy. Všichni už byli uvnitř, ale Severuse nikde nebylo vidět. Remus už si myslel, že na hodinu nepřijde, když těsně před začátkem hodiny vešel. O Remuse ani nezavadil pohledem a usadil se na své místo v přední lavici.
Začala hodina, ale Remus nebyl schopen vnímat ani slovo z toho, co jim profesor vykládal. Celou dobu jen zíral Severusovým směrem a přemýšlel, proč ho ignoruje. Severus už nějakou dobu o něčem mluvil s profesorem, ale Remus nebyl schopen se soustředit na to, co říkají.
Profesor pokračoval ve výkladu. A po nějaké chvíli…
"…takže by mě zajímalo, co si o tom myslíte. Třeba…. pan Lupin…" ozval se hlas Horacia Křiklana.
"Ehm… prosím?" zeptal se Remus náhle vytržený ze svých myšlenek. "Mohl byste mi zopakovat otázku?"
"Pane Lupine, mohl byste mi říct, o čem tady celých uplynulých šedesát minut mluvím?"
"Ehm… no…" Remus cítil, jak rudne v obličeji. Celá třída se teď na něj dívala a on zabloudil pohledem k Severusovi. Ten jediný měl pohled stále upřený na tabuli.
"Pane Lupine, tak za tohle odečítám Nebelvíru pět bodů, vy si do příště doplníte látku, to si zkontroluji a myslím, že byste si za tuhle nepozornost zasloužili i školní trest. Vy oba…"
Remus nechápal: "My oba? Kdo my?"
"Vy i pan Snape. Před pár minutami, jsem se ho ptal na účinek kůže z hřímala ve spojení s drceným měsíčním kamenem v různých lektvarech a on byl, stejně jako vy, úplně mimo. Nepoužil na vás někdo matoucí kouzlo?!" Znělo to spíše jako sarkasmus, než skutečná otázka.
Remus opět zabloudil pohledem k Severusovi, který se na něj konečně také otočil. Jak se jejich pohledy setkaly, věděli, o čem celou tu dobu oba přemýšleli. Severus se na něj jen díval a Remus se usmál.
"Vy se ještě smějete?" vztekal se Křiklan.
"To bych si nedovolil, profesore," řekl Remus a honem se podíval zpátky na profesora.
"Ještě buďte drzý! Takovéhle chování jsem u vás ještě nezažil, pane Lupine. Takže dnes večer v mém kabinetu. V sedm hodin. A ať jste tam oba dva. A přesně. Kdo mi tedy teď řekne svůj názor na nová omezení používání veritaséra, která nedávno vydalo ministerstvo?"
Hodina pokračovala a po jejím skončení Remus urychleně naházel své věci do tašky a vyběhl ven za Severusem, který odešel mezi prvními. Dohnal ho na schodech do vstupní síně.
"Seve?" položil mu ruku na rameno a zabrzdil vedle něj.
"Nech toho," zasyčel Snape a setřásl jeho dlaň.
"Promiň. Chtěl jsem jen… to ráno…"
"Nechci o tom mluvit."
Došli do vstupní síně, kde se zastavili.
"Chci ti jenom říct, že toho nelituju. Kdybych si mohl vybrat…" Remus se zadíval Severusovi hluboko do očí: "…udělám to znovu."
"Chceš říct, že bys…"
"Ano. Udělal bych to znovu…" Remus k Severusovi vztáhl ruku, jakoby se chtěl dotknout jeho tváře, ale Severus prudce ucukl.
"Ne! Tohle NENÍ normální… a nemělo se to stát!" Najednou se rozkřikl.
Remus se zarazil a zmateně si prohlížel tvář se zlobným výrazem, kterou měl přese všechno to pohrdání a nenávist rád. Konečně to věděl. Konečně rozuměl sám sobě.
Studenti jdoucí kolem se zastavovali a poslouchali.
"Rozmysli si to… popřemýšlej o tom… Uvidíme se večer," Remus se otočil a vyšel ven na školní pozemky, kam odešli jeho přátelé...
pěkný díl.. hmm už pusa.... :o) pěkná povídka.. :o) už se těším na další díl...
dík Dark Angel ;o)