Jenom větší bolest 1

1. dubna 2009 v 18:21 | Dark Angel |  Other slash
Téma: Dr. House
Postavy: Gregory House / James Wilson
Beta read: Syriana
Varování: pouze +18!, slash, PWP, náznak násilí
Shrnutí: Co všechno se může stát, když se doktor Gregory House předávkuje Vicodinem?

Poznámka: Tohle je první moje povídka kterou bych označila jako PWP, tak snad se vám bude líbit. Původně jsem ji chtěla vložit celou najednou, ale je na jeden článek příliš dlouhá, takže druhá část bude za týden ve středu :-)


***

Odpoledne se schylovalo k večeru a doktor Gregory House ležel na koberci ve své kanceláři. Nepřítomně zíral na strop, jenž postupně měnil barvu z bílé přes žlutou a krvavě rudou do fialové a šedé. Stmívalo se. Sluchátka v uších mu našeptávala tichou melodii, jíž nevěnoval příliš pozornosti. Po dlouhém dni mu začínala těžknout víčka, a tak prudce zamrkal. Nesmí usnout, dnes večer neodejde domů. Má práci.


Malátně se rozhlédl po důvěrně známé místnosti a povzdychl si. Kdyby si zrak zvykal stejně, jako čich, neviděl by zhola nic. Zase se zadíval na strop a zamyslel se. Od té doby, co dopoledne přivezli na jeho oddělení muže v komatu, měl pocit, že mu cosi uniká a měl proto na sebe vztek. Pevně semkl víčka a posadil se. V noze pocítil prudké bodnutí a trochu ho překvapilo, že bylo o dost silnější, než obvykle. Zalovil v kapse. Vytáhl na světlo důvěrně známou žlutou lahvičku s Vicodinem. Jednou rukou ji otevřel a na dlaň vysypal bílou tabletu. Rychle ji spolkl.

"Kolikátá je to dneska?"
Známý hlas za zády mu napověděl, že za ním stojí James Wilson. Ani se nenamáhal otočit.
"Co tady děláš? Neměl bys být doma a chovat se jako vzorný partner? Zapomínáš, že máš u ženy od minule minus..."
"Nechceš zajít na večeři?" Wilson okázale ignoroval Houseovu narážku na svůj poslední zálet, který se poněkud nevyvedl.
House sáhl po holi, zaťal zuby a namáhavě se zvedl: "Mám tady pacienta... a..." na chvíli se odmlčel a zadíval se stranou, jako by se styděl dokončit větu.
"A?" Wilson naklonil hlavu trochu ke straně v tázavém gestu.

House se na něj zpříma zadíval a trochu vztekle dokončil: "Popravdě řečeno, nemám tušení, co by mu mohlo být." Ztěžka se opřel o hůl, když mu další vlna téměř hmatatelné bolesti projela stehnem a namáhavě ušel pár kroků: "Udělali jsme snad všechny možné testy... Některé dokonce dvakrát... Není to nic neurologického... nemá to žádnou jinou zjevnou příčinu... Sakra..." rozmáchlým gestem mávl rukou. "Tomu chlapovi v podstatě nic není..!" Na chvíli se odmlčel a pak se ozval o poznání tišeji: "Až na to, že je v komatu," dokončil a zamířil ven na chodbu.
Wilson ho následoval.

Prošli ztemnělou chodbou, které bílé zářivky dodávaly tajemnou atmosféru, a zastavili se u proskleného okna do pokoje. Na lůžku ležel vysoký, štíhlý muž s černými vlasy a olivovou pletí. Mohl by se snadno stát hvězdou kterékoli kolumbijské telenovely - nádherný, svalnatý, okouzlující.

Vypadal zdravě, jako by překypoval životem a právě si jen na pár minut zdříml. Jenže svítící přístroje a spousta hadiček vedoucích k jeho tělu napovídaly, že taková úvaha je mylná. House pokrčil rameny a otočil se. Vůbec si nevšiml, že ho druhý lékař následoval až sem. Najednou stál Wilsonovi tak blízko, že se jejich hruď téměř dotýkala. Pohlédl mu do očí a rychle se zadíval stranou, aby tím směrem posléze ustoupil. Wilsonovo pronásledování a věčné hlídání počtu spotřebovaných Vicodinů lezlo Houseovi na mozek.

Wilson si povzdychl a zadíval se na pacienta: "Co s ním hodláš dělat?" pokynul k bezvládnému tělu.
"Dáme si pivo, kouknem na fotbal a pak možná zavoláme pár ženským..." House se odmlčel. Jeho přítel se na něj stále tázavě díval, krásně tvarované rty lehce pootevřené.
"K sakru, já nevím, co s ním budu dělat! Možná bys mi mohl zkusit poradit?!" vyjel House po pár vteřinách, a jak se prudce otočil a o krok ustoupil, musel se zachytit zdi, aby neupadl. Na vteřinu se zamyslel - Co se to s ním jenom děje? Vicodin si přece před chvílí vzal!
"Možná bys měl jít se mnou na tu večeři. Tady stejně nebudeš nic platnej..." Wilson zněl starostlivě.
"Nemůžu... musím zjistit, co mu je," zakončil House rozhodně a zamířil zpět do své kanceláře.

Wilson zůstal stát na místě: "Vyhodila mě," křikl za ním prostě.
House se otočil s pobaveným úsměvem: "Tak proto ta večeře... Úplatek za nocleh?"
Jeho přítel beze slova pokrčil rameny.
"Budeš muset přespat v kanceláři... Později za tebou třeba zajdu... Pravděpodobně až budeš spát, abych tě co nejvíc naštval."

Zpátky v kanceláři se House svalil do křesla. Bolestí mu téměř tekly slzy a zuby měl zaťaté tak pevně, že o sebe nepříjemně nahlas skřípaly. Posadil se, bolavou nohu položil na stůl, hůl nechal s měkkým žuchnutím klesnout na koberec a opřel si vysíleně hlavu o opěradlo. Co se to, k sakru, děje? Rukou se pomalu, téměř proti vlastní vůli, dotkl levého stehna. Nával prudké bolesti ho přiměl sykavě vydechnout. Konečně musel alespoň trochu uvolnit čelisti. Nedá se to vydržet... Myšlenky mu samovolně zabloudily k drobné žluté lahvičce v kapse saka. Jasně ji viděl před očima. Není to ani půl hodiny, co sis vzal předchozí... uvědomil si, když sahal do kapsy.

Prudkým zakloněním hlavy poslal další Vicodin plnit jeho účel. S tichým povzdechem se pohodlněji uvelebil v křesle a vší silou vůle upnul myšlenky k muži, který několik metrů od něj ležel na lůžku v nezdravě dlouhém komatu.

Během příští hodiny nepřišel na nic zajímavého. Jen spolkl další Vicodin, zapil ho skleničkou whiskey a prožil si prudký záchvat vzteku.

Pak, jelikož stále nemohl přijít na to, co schází jeho pacientovi, to vzdal a odpotácel se chodbou k Wilsonově pracovně. Na tváři se mu usídlil lhostejný výraz, trochu snad úsměv... každopádně nevěděl proč, ale chtěl se bavit a to rozhodně ne sám, ale taky rozhodně ne s nikým neznámým. Kromě něj a Wilsona v nemocnici stejně téměř nikdo nebyl. Noční sestry se kamsi shlukly a určitě se věnují drbům o místních lékařích a doktorkách. Koneckonců, i kdyby se někde neskryly před očima nevítaných pozorovatelů, House by stejně nestál o publikum hihňající se - z pouhé povinnosti podřízeného - jeho vtipům a poznámkám. Jeho společnost byla vybraná...

Ještě stále si matně uvědomoval sám sebe, ale přemíra opiátu mu navodila, řekněme, dobrou náladu. Nejisté kroky namířil přímo k Wilsonovým dveřím. Sice chvíli trvalo, než se mu podařilo stisknout kliku, ale podařilo se. Tišeji, než by se v jeho stavu dalo čekat, otevřel dveře. Měl v úmyslu Wilsona tak trochu vyděsit. V místnosti byla tma, až na malou lampu na stolku u okna. Vedle na pohovce spal Wilson. House se trochu ironicky pousmál a přišel k němu o pár kroků blíž.

Zastavil se u pohovky a sklonil tvář až těsně k Wilsonovu obličeji. Když ucítil ve tváři přítelův tichý pravidelný dech, zarazil se. Snad ještě nikdy nebyl k němu tak blízko. Vlastně si nikdy pořádně neuvědomil, jak ten chlap vypadá. Ještě nikdy si ho opravdu dobře neprohlédl... Jako uhranutý zíral do klidného Wilsonova obličeje. Prohlížel si linie jeho čela a tváří, neobvyklý přitažlivý tvar rtů a lehce zavřená víčka skrývající medově hnědé oči.

Náhle zatoužil se ho dotknout, jenom třeba pohladit hebké kaštanové vlasy. Pozvedl ruku a zlehka se jich prsty dotkl. Projela jím vlna pocitů... Můj jediný zrádný přítel tu spí jako dítě. Pocítil něco, co by se téměř dalo srovnat s láskou. Takovou náklonnost, jakou pochopí jen ten, kdo se právě dotýká svého jediného spícího přítele - ať už je onen přítel jakýkoliv. Stejně si někde v hloubi duše uvědomoval, že to s ním James myslí dobře. Zlehka prohrábl prameny světlých vlasů a dál sledoval stíny pohrávající si s rysy spící tváře. Vypadal ve spánku ještě hezčí, než Houseovi připadal obvykle.

Sklonil se blíž, až se jeho tvář téměř dotýkala Jamesovy a přivřel oči. Najednou, jako by konečně pochopil, že přesně tohle si už dlouho přál. Chtěl mu být nablízku, chtěl se ho dotýkat, chtěl... Pak se trochu vyděšeně odtáhl a opatrně dal pryč ruku, kterou lehce hladil sametové vlasy. Bože on chtěl... jeho... Wilsona...
Poslední dobou se sice vedle Jamese cítil divně, jinak než dřív... ale nikdy ho nenapadlo, že to je z téhle příčiny... Najednou, v jediném okamžiku, po svém příteli zatoužil - s konečnou platností a naprosto neodvolatelně věděl, že ho chce. Ještě nikdy nepocítil něco tak silného, tak jasného a prostého, jako to, že po tomto muži touží. Přišlo mu zcela lhostejné, že je to jeho přítel, že by mohl zničit vztah a důvěru, na kterých mu tolik záleželo... Chvíli se nehýbal, ztěžka polkl a pak se trochu zlověstně pousmál. Stát se to může... otázkou je jen co na to on... A to bylo už v následující vteřině veselému Houseovi celkem dost jedno.

Pomalu se opět sklonil k Wilsonovi blíž, ten se překulil z boku na záda a stíny na jeho tváři se vykreslily trochu jinak. House se jeho pohybem trochu vyděsil, zapotácel se a málem upadl.
"Eh?" Wilson se naráz posadil.
House stál těsně u něj, skláněl se k němu a tvářil se překvapeně.
"Gregu? Co se děje?"
House měl v očích zvláštní lesk. Něco, co u něj Wilson ještě nikdy neviděl. Modré duhovky se zatřpytily ve světle lampy. Trochu zavrávoral a zeptal se: "Dal sis panáka, Wilsone?"
James byl zmatený: "Jo, dal..."
House, stále s tím zvláštním úsměvem, přikývl: "Dej si ještě jednoho. Budeš to potřebovat."
Wilson pomalu vstal, prohrábl si rukou vlasy a zatvářil se nechápavě: "Proč?"

House pomalu došel k Wilsonovu stolu, vytáhl z poličky láhev whiskey a dvě skleničky a do obou štědře nalil. Jednu sklenku si vzal sám, druhou podal Wilsonovi.
"Co se děje, Gregu?" James se usadil zpátky na pohovku a čekal.
House zůstal stát: "Po pravdě?"
Wilson přikývl.
"Chci tě."
"Cože?" na jinou reakci se Wilson nezmohl.
"Jo. A neptej se, jako bys neslyšel. Chci tě a vezmu si tě hned a tady." Hodil do sebe whiskey a odložil skleničku. V následující vteřině popadl Wilsona za ruku a ne zrovna šetrným trhnutím ho donutil vstát. Chytil ho za pásek u kalhot a začal jej zuřivě rozepínat. Wilson se bránil, ale House měl až nečekaně velkou sílu na muže pod vlivem drog.
"Sakra, Gregu, co si myslíš, že děláš?"
House neodpověděl. Zápasil s Wilsonovýma rukama, které se snažily nedovolit mu, aby pokračoval. Zároveň také bojoval s páskem, který se pokoušel, zatím marně, rozepnout.

Wilson se snažil od sebe House odstrčit a stále ještě čekal, kdy se tím svým sarkastickým způsobem rozesměje a nechá ho být. Vysměje se mu za něco, o čem Wilson zatím neměl ani tušení, že se stalo. Předpokládal, že to bude nějakým příšerně zapeklitým způsobem souviset s tím, co se jeho přítel právě snaží dělat. Určitě je to jenom divadlo. Jamesovy zběsile se rojící myšlenky se čím dál víc zamotávaly, až ztratily smysl...




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verinka Verinka | 1. dubna 2009 v 21:21 | Reagovat

WOW...husty :-) uz sem dej pokracovani :-D i kdyz to zni dost uchylne a ndrzene ode me :-D

2 Dark Angel Dark Angel | 1. dubna 2009 v 21:24 | Reagovat

Verinka: Od tebe? Ani ne :-) Vzhledem k tomu, co jsem ti všechno o týhle povídce navykládala... :-D

3 Lana Lana | Web | 2. dubna 2009 v 7:21 | Reagovat

Dark pokračování hned. Já chci pokračování. Já potřebuji pokračování. Bez pokračování mě zas odvezou ti hodní páni v bílích pláštích.

Dofám že to nahoře dostatečně objasnilo můj názor na tuhle povídku.

4 Syriana Syriana | 2. dubna 2009 v 9:38 | Reagovat

Lani, tvůj názor je více než zjevný :-) Já když to četla, tak jsem z toho byla taky uplně hotová. hmm Greg

5 Silwen Silwen | Web | 2. dubna 2009 v 9:57 | Reagovat

Hleďme, první povídka z tohoto fandomu, na kterou jsem narazila, a hned je slušně napsaná a přijde mi i jako relativně realistická, co se týče popisu postav. :o)

Ráda si přečtu i pokračování, snad na něj na DS narazím. ;o)

6 Dark Angel Dark Angel | 2. dubna 2009 v 18:24 | Reagovat

Lana: Budeš muset vydržet... středa není tak daleko :-) Za tak krátkou dobu tě snad pánové v pláštích ani nestihnou odvézt a zase vrátit :-)

Syriana: Děkuju, Syr, jsem ráda, že si tahle krátká povídečka v tom množství textu, kterým tě zahrnuji, našla svoje místo :-)

Silwen: Jsem ráda, že se ti tahle povídka líbí. I pro mě to byla premiéra - jak co se týče PWP, tak fandomu Dr. House. Doufám, že se ke mně vrátíš a že se ti druhá část bude také líbit :-)

7 Silwen Silwen | Web | 3. dubna 2009 v 17:58 | Reagovat

Tak z toho zmiňovaného PWP se v první části zatím moc neobjevilo, ale věřím, že to dopadne dobře. ;o)

8 Dark Angel Dark Angel | 3. dubna 2009 v 18:23 | Reagovat

Silwen, první část je jenom taková pohádka :-) Původně to měla být jen jednorázovka, ale nakonec musí být na dva díly...

9 hajmi2003 hajmi2003 | 8. dubna 2009 v 21:32 | Reagovat

První část za mnou, ještě že jsem si počkala až to tu bude celý. House je skvělý. Fakt hezky napsaný. Hurá na druhou kapču!!!!!!

10 Dark Angel Dark Angel | 8. dubna 2009 v 21:36 | Reagovat

Hajmi: Díky za chválu :-) Ale protože jsi nezačala číst už minulý týden, přišla jsi o to napětí z očekávání ;-) :-D

11 Anastázie Anastázie | Web | 12. ledna 2011 v 17:45 | Reagovat

Dr. House mě nijak moc nezajímá. Pokud vím, nikdy jsem neviděla jediný díl celý...ale tahle povídka...no, za tvými HP povídkami díky tomu o čem je pokulhává jak jen to jde, ale napsaná je dobře. Prostě to není jen můj styl xD.

12 Dark Angel Dark Angel | E-mail | Web | 13. ledna 2011 v 8:45 | Reagovat

[11]: Tohle je spíš úlet, než cokoli jiného :-D Na House vážně talent nemám ;-) Nedokážu dobře vystihnout jeho úchvatný egocentrismus a naprostou asociálnost :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama