Poznámka: Někdy se nám zdají nepříjemné sny. A jindy... sny takové, že bychom si je nejraději nepamatovali.
Jako slzy z černých očí stéká z rána temný sen,
A poslední ze vzpomínek vezme slunce, jasný den.
Noční strach tě opustí, co motýl bledý, jarní květ,
Můžeš si chtít pamatovat, že spatřils v noci lepší svět.
Jak šátek, utkán z hedvábí, jsi létal v nočních hrůzách,
Jež zdály se ti bělostnější, než sny o sličných múzách.
Se svítáním zavěsil jsi strach svůj na krvavý hřeb,
Zapoměls, že ve tmách nočních čeká věčný druhý břeh...








Docela si umím představit, co se ti zdálo...