Poznámka: Období, kdy jsem se inspirovala v dekadenci zanechalo své stopy...
Slzy s chutí alkoholu
Tiše tečou po tvářích
Tělo trpí v srdcebolu
A na rtech mi září smích.
Topím svůj stesk ve vodce,
myšlenky své proklínám
Život nejde nikdy hladce
A každý jednou umírá.
Proč naděje je jako člověk:
I ona často umírá
před smrtí se zkalí pohled
a záře v srdci zhasíná.
Chci uhasit oheň v srdci,
zapomenout na trápení,
a být s tebou víc už nechci,
jsi vodka vlitá v plameny.
I tebe jako ji teď nenávidím,
A přece znovu chci se napít,
Když po čase znovu spatřím
To, co ve snech mohu mít!







