Poznáka: Věnuji Karlovi - z čistého přátelství... Nebylo to tenkrát snadné, viď? Ale zvládli jsme to. Oba...
Měsíc ukryl svoji tvář
za mraky černé, temné noci.
Ve tvých očích nechal zář,
letmý náznak svojí moci.
Odlesk kouzel bledé záře
ve tvých očích zůstává,
i když slzy tečou s tváře
a krev z rány vytéká.
Slzy čiré a krev rudá
mísí se na tvém těle,
kapka s kapkou k zemi padá,
tichý povzdech, pohled v nebe...
Zavřeš oči, zašeptáš,
že přál by sis někam patřit
a doufáš, až se podíváš,
budeš smět své místo spatřit.
Když oči znovu otvíráš,
slzy se zpátky navrací,
krvavé šrámy ukrýváš
a sám víš; to nestačí...
Dnes a opět: "Naposledy!"
říkáš si a dobře víš,
že zítra zase budeš tady,
že opět svou krev uvidíš...
Přála bych si moci přijít,
vzít tvá muka na sebe,
a až se zase budeš trápit,
podíváš se do nebe...
Já budu vedle tebe stát,
A tvou ruku ve své dlani,
Aby ses mohl lehce smát,
Nad dobou temnou, vzpomínkami








Moc pěkná báseň. A hlavně nezvykle dlouhá xD Že by se nejen rodila nová Rowla, ale i Karel Hynek Mácha?