Poznámka: Jak asi může vypadat cesta přes řeku Styx? Člověk by měl zvážit své skutky... rozloučit se... a v míru opustit tento svět...
V dlaních držím kusy skla,
všechno co jsem zničila,
v bolestech se svět můj otočí,
rudé světlo bodá do očí,
ve tváři z papíru ukrývám,
vzdor vůči všem obavám...
Černá řeka vede mne
K branám, jež každý nalezne
k šedým zubům skal
a křiku hejna vran
Za branou muž pod kápí
Přes řeku snů převáží
Slzy noci, prsty deště
Rozloučím se s nimi spěšně
A poslední požehnání
Mne před cestou neochrání
Rudé střepy v dlaních sevřených
Bodají jak jarní sníh
Temnou cestou můžu jít,
Tam, kde najdu věčný klid
A suchý list, jenž je mi loďkou
Ponese mě chvíli krátkou,
Však Tebe nechá na břehu,
Ač ti dávno není do zpěvu
S šepotem větru ve větvích
Ještě uslyšíš můj smích
A v první kapce ranní rosy
Mé rty tě tiše prosí
Abys na mě nezapomněl
A za nás oba život rád měl.







