Poznámka: Tohle měla být inspirace pro jednu z mých povídek... Nadšení nějak opadlo, než jsem se k ní dostala...
Živá voda vstává z lesů
Černá duha pojí světy
Sny padají jako sníh
Suchá rosa v rudém vřesu
Z nebes slyšíš psané věty
A smutně ti zazní smích
Co je život v prokletí?
V temnotách záře slunce?
A v pokladech bez hodnoty?
Kdy tvá duše v běhu staletí
Změní i tok vody v řece
Pro záchranu bez pomoci
Neslyším tě, přesto rozumím
Touho v proudu nenávisti
Jsi síť z mých přání utkaná,
Nejsem tvá, nikomu nepatřím,
Přesto s tebou jako v pasti
Jsem poutem krevním svázaná
Jsi Sudbou, jež se nezmění
Máš v sobě víc, než se mi zdá,
Jsi písní, malbou, lehkým veršem,
Fantazií v umění
A každý, kdo tě poznává
Jde za tebou - zvláštním snem.







