Když uléháš večer k spánku
Víčka těžká, vážnou tvář,
Chtěl bys slyšet mou pohádku,
Než hlava klesne na polštář?
Zavři oči, dej mi ruku
Vyjdem ven a srpek měsíce
Proměním ti v snovou loďku
A záři hvězd ve svíce
Nebudeš mít v noci strach,
Že se loďka převrhne?
Do vlasů ti hvězdný prach
Snová víla nasype
V bledé záři tvoje rty
Tichá slova šeptají
Za to mohou lehké sny,
Jimž naslouchám potají
Spíš v lodičce z Luny bílé,
Držím tvou dlaň, stále bdím,
Vesmír krouží v plné síle
Světem snů tě provázím
Jen spi, vždyť jsi vzácnější,
Než skrytá moc všech galaxií,
Svět není nikdy krásnější,
Než když ve snech kouzla žijí
A ráno, s bledým svítáním
Setřu z tváře hvězdný prach
Dotykem letmým navrátím
Tvoji mysl z hvězdných drah...







