Poznámka: Karlovi. Znovu. Za to, že je... a že byl tenkrát celou noc s námi u ohně...
Jsou věci, nad něž není: láska a přátelství
Jsou lidé, které nevyměníš: přátelé v neštěstí
Byla to zvláštní noc, kdy sny se mi zdály,
Byl to ten chladný den, kdy jsme si hráli,
Bylo to příliš snadné, nechat slova být
A je teď mnohem těžší s těmi slovy žít...
Jsou poklady, jež nevydáš: Tvé sny a přání
Jsou city, jež nepoznáš: Skryté za pohrdáním
Je příliš snadné přát si zapomenout
Je příliš těžké nebýt s Tebou
Je utrpením přát si suché moře
Horší je jen v srdci mít hořko-sladké hoře...
Jsou sny, jež zůstanou, i když nemáš naději,
Jsou dny, jež nemáš rád, kdy slzy tečou prudčeji
Můžeš chtít, co nikdy nebude ti patřit,
Můžeš být tím, koho chceš v sobě spatřit,
Můžeš se zdát lepší než jsi kdy byl,
Pak nikdy nepoznáš, pročs vlastně žil...







