Poznámka: Vyznání lásky k městu, které mě okouzlilo jako žádné jiné předtím ani potom. Hastings a jeho tajemná nádhera...
Vítr žene kapky vody
Vlny drtí pobřeží
Na rtech máš chuť mořské soli
Měsíc k zemi pohlíží
Úplněk a jasné nebe
Jen pár světel promenád
Vzduchem příboj řev svůj nese
Do ulic se vkrádá chlad
Zůstáváš sám s mořem běsnícím
Jen pár kaváren žije nočním životem
A v srdci se ti rodí rým
O moři a o noci jež jsou navždy pokladem
Vítr žene mořskou tříšť
Příboj drásá bílou pláž
Stále dál a stále blíž
Křik všech bohů zaznívá
Plný měsíc klesá k vodě
Snáší se níž, až dolů k vlnám
Jež teď houpou spící lodě
Pak k spánku s nimi uléhá
Nad obzorem povstává
Rudé slunce s jasnou tváří
Vítr náhle ustává
Vlny klidně ustoupí
Drobné mušle bereš do dlaní
Vybělené mořskou solí
Mezi prsty zachrastí
Příběhy ti vypráví
Šeptají o nocích za příboje
O snech, jež se nesplní
A ty víš - tvé srdce už není tvoje
Nenajde klid, dokud se sem nevrátí...







